On se bojí

Tři hodiny ve stavu maniodepresivní poruchy v halucinogenním duelu s panickou atakou: a teď si představte, že tohle máte celej život! Režisér je génius, tohle je ryzí horor z budoucnosti. Takhle se straší diváci v jednadvacátém století, vážení. Nefalšované podání děsu je zde navíc o to hrůznější, když si jeden uvědomí, že tohle se někomu vážně na denní bázi děje. Je mi z toho špatně, ale strašně si to užívám, protože naštěstí můžu. [Canal+] (13.03.2024)

Ari Aster konečně dozrál a vytvořil mistrovské dílo, jež prolamuje běžné žánrové konvence a uvrhá diváky do tříhodinové bdělé noční můry. Jedná se o sofistikovaný psychoanalytický horor pro okrajové publikum; radikálně otevřený snímek pulzující významy, jenž vysloveně vybízí k interpretační hře. Ve svém fyzickém působení je navíc Beau is Afraid nebývale intenzivní, k čemuž vydatně dopomáhá zvuková stopa s nepříjemně zesílenými disonantními ruchy. V tomto ohledu snímek vyvolává reminiscence na Aronofského Mother!, avšak zároveň jde i o velmi lynchovský film, který nepostrádá hravost, symbolismus, bizarní humor či balancování po křehké hranici na pomezí reálného a imaginárního. O nejlepším snímku letošního roku již asi není pochyb. Jakožto zdejší hororový expert tak filmu Beau is Afraid uděluji plných pět hvězd. (23.04.2023)

Možná se doslechnete, že filmy Ariho Astera jsou akorát tak o dysfunkčních rodinných dynamikách a že jinak o ničem víc nevypovídají. Není to pravda. Asterovy filmy jsou koncentrovaným útokem na principy západní moderní racionality, v každém filmu trochu jinak, s akcentem na jiný pilíř modernity. V Děsivém dědictví je to psychologie a psychiatrie. Ve Slunovratu etnografický nebo antropologický výzkum a věda obecně. Zatím nejambicióznější On se bojí pak podniká originální výpad proti nedotknutelné descartovské dualitě subjektivní a objektivní reality. Obojí tady totiž nerozlišitelně splývá v jedno, aniž by to přitom až na výjimky procházelo nějakým zásadnějším vývojem, připomínajícím nějaký postupný propad do králičí nory. Začátek filmu může být stejně ne/reálný, jako jeho konec. Nejsou tady žádné švy, žádné přechody mezi snem a realitou, podle kterých bychom se mohli alespoň částečně orientovat, jako např. v Lynchových filmech (Mulholland Drive, Lost Highway). On se bojí je zdánlivě psychoanalytický film, který ale rezignuje na psychoanalytické vidění světa. Je to přitom hlavně promyšlená práce s mizanscénou, prostorem a jeho vrstvením, která tenhle film odlišuje od ostatních titulů s podobnými ambicemi. Logika narušené mysli nebyla nikdy tak precizně zvnějšněná - a zároveň černohumorně provázaná s různými typy hororu - jako tady. (02.05.2023)

První segment v bytě / na ulici / v obchodě je kongeniálně zfilmovanou paranoiou. S husí kůží a otevřenou pusou jsem byl svědkem úvodu jasného filmu roku, filmu, na který jsem čekal celé desetiletí, který mě dostával do cinefilského transu každým záběrem, střihem, výrazem či pohybem Joaquina Phoenixe. Druhý, odlehčený a komičtější segment pořád držel laťku vysoko a vzbuzoval zvědavost, co přijde dál. Ale od segmentu v lese začal film dějově ztrácet všechno, čím si mě získal. A stal se nesourodým spatlancem motivů a metafor, které v psychologické studii hlavní postavy nedávají smysl. A pokud mají dávat, divák už dávno ztratil zájem je rozklíčovávat. (23.10.2023)

Sorry, takéto filmy nedávam. Vidím obrovské množstvo energie, zápalu pre vec, nasadenia a talentu, či už režisérskeho alebo hereckého, ale presne pri takýchto filmoch premýšľam, či nie som hlúpy resp. že by som na to, čo nimi chceli tvorcovia povedať, potreboval tri vysoké školy a k tomu dlhoročný pobyt na Marse. V jednotlivostiach to nebolo zlé, ale v univerze som sa absolútne strácal, raz to bola melodráma, potom fraška, trocha z hororu i z post-apokalyptického trileru, občas sa zjavil pársekundový šokujúci záber (Joaquin do toho šiel fakt naplno). Hororovým fanúšikom by som rád odkázal (či skôr varoval ich?), že toto s hororom vážne nemá nič spoločné a fakt nechápem, prečo sa zakaždým nájde niekto, kto to skloňuje práve v súvislosti s týmto žánrom (a to podotýkam, že samozrejme si plne uvedomujem, že horor má veľa tvárí a môžeme zaň považovať teoreticky i snímky ako Jakub rebrík, či azda i Mechanik, ale toto vážne nie). (31.08.2023)