Asteroid City

Improv divadlo, nekonečná repetice pěti pastelových barev v jedné konstantní kamerové kompozici, bezpříběhová masturbace nad formálním podkuřováním nejpovrchnějšímu hipsterství. Wes Anderson unhinged. Zvládá nastřelit zajímavé a fungující scény na ploše pěti minut, cokoli nad rámec těch pěti minut té funkčnosti pozbývá a stává se zbytečným chaotickým bordelem. Mám rád jeho staré filmy, a mám relativně rád i jeho poslední film, ve kterém těžil právě z toho že jde o sérii kraťasů při jejichž krátkosti se mu ještě daří udržet dramaturgii, charaktery postav a pointu příběhu, než expresivní adhd roztěkaností uhne někam náhodně jinam.  Což je přesně to co se mu děje tady.  Tady jen dokazuje že se opravdu pomalu stává druhým Shyamalanem. A navíc je to strašlivá nuda. 5/10 (10.09.2023)

Asteroid City mi neskutečně sedlo. Už jak příběhem, způsobem vyprávění, tak hereckým obsazením, kde jsem si užívala každou minutu. Je to tím, že jsem od autora zatím viděla jenom jeden film? Pochybuji. Na dva se chystám už delší dobu a teď se těším ještě víc. Ale tady a teď jsem si to v kině užila. Já vážně nepotřebuju víc. Než abych se bavila. Vlastně se mi líbilo všechno, co na firmu většina lidí kritizuje. Žijeme to ale v krásném světě!  :) (28.06.2023)

Přiznám se bez mučení, co se týká filmů Wese Andersona, mám značné mezery. Dost mě to mrzí, ale vždycky mi do toho na poslední chvíli vleze něco jiného. Grandhotel Budapešť jsem sice viděl shodou náhod dvakrát, ale jinak nic – nepopsaný list. Na druhou stranu, tady je to možná výhoda. Při čtení jednotlivých reakcí jsem totiž dospěl k názoru, že recenze bude možné rozdělit do dvou hlavních názorových skupin. Pokud máte nakoukáno, budete na konci velmi pravděpodobně zklamaní (motivy se opakují a je to pořád to stejné dokola). Beru, tohle je zcela relevantní argument. Díky bohu (pro mě) je tady ještě případ číslo dvě. Neviděli jste od Wese nic nebo jen naprosté minimum? Dobře i pro vás. Ač souhlasím s tím, že vám Asteroid City moc převratných myšlenek nepředá, bavil jsem se od začátku do konce. Humor mi sedl na výbornou, kamera je nádherná, herecké výkony fantastické a celkově jsem si při sledování toho všeho připadal hrozně v pohodě. Prostě ten typ „feel good“ filmu, u kterého si každou minutu říkáte, že snad ještě nebude konec. Takže jo, do kina klidně za ten týden běžte. Jen musíte zvážit, jak velký vztah k Wesovi máte… (15.06.2023)

Wes Anderson se ve svých posledních snímcích snaží mimo hlavní dějovou linii hodně tlačit i dodatečný rámcový příběh, od kterého se následně jádro zápletky odvíjí. Ale zatímco v Grandhotelu Budapešť to bylo svěží a odměřené a ve Francouzské depeši prakticky nezbytné, jelikož šlo o povídkový film, u Asteroid City tohle metafikční rámování začíná být už trochu kamenem úrazu. Hlavní pastelově barevná dějová linie (respektive všechno to, co očekáváte po zhlédnutí traileru) je neustále narušována a rozmělňována černobílým divadelnickým rámem, který ve výsledku hlavní část snímku svléká o veškerý emocionální dopad a většinu filmového kouzla. Podivná to volba i pro střeleného Andersona a docela velká škoda. (15.06.2023)

Zacyklený Wes Anderson sám do sebe. Bohužel tohle se některým výjimečným autorům stane. Vynikají svým osobitým stylem, který se po leta nemění a tak se poměrně rychle okouká a stane se tak trošku parodií na sebe samého a vykrádačkou sebe sama. Asteroid City je přesně tímto příkladem. V mých očích lze rozdělit kariéru Wese Andersona do doby před Grandhotelem Budapešť a po něm. Po něm už se vůbec nepotkáváme a mě zůstane jediné. A to obdivování jakého hereckého obsazení se zase jeho filmu dostalo. Jak do větších, tak epizodnějších rolí. Nic dalšího už tam pro mě není. (27.10.2023)