36. komnata Shaolinu

Na filmy, jejichž obrazy jsou pevně zafixovány v dětské hlavě a jsou spojeny s určitými pozitivními vzpomínkami by se po pětadvaceti letech asi nemělo koukat... Kolik jen úderů schytal ten starý ořešák u babičky na zahradě vedle hromady poskládaného starého dřevěného oplocení, které v dětské představivosti byl klášterem Šaolin...? A to zásluhou především tohoto filmu. Ten posun ve vnímání filmového díla je neuvěřitelný: To, co jsme tenkrát viděli jako fascinující souboj dobra a zla - nám tehdy novými - zvláštními bojovými prostředky, dnes vidím jako směšnost s příšernými herci předvádějícími dobře nacvičenou gymnastiku a potřísněnými krví nepřirozené barvy. Přesto jsem v té legendární výcvikové části určité stopy působivosti našel i po těch letech a moji nejoblíbenější scénu, kdy hladový San Te hledá v jídelně zbytky rýže poté, co po zpackaném přeskoku vodního příkopu přišel pozdě na večeři, jsem si užil s patřičnou dávkou nostalgie. (04.01.2018)

Ja vim, ze je tenhle film uz starsi a je to asijska klasika, ale prave proto jsem od filmu hodne cekal a nehodlam mu nic prominout. Prislo mi, jako kdyby tvurci hezky promakali pouze napad s 35 komnatami a zbytek deje k filmu narychlo hodily. Sceny z komnat jsou fakt dobre udelany, i kdyz misty pusobi trochu naivne, ale nastvalo me, ze se podrobne podivame jen zhruba do 10 komnat. A dej pred a po shaolinskem klasteru je fakt na prd. Uvodni pulhodina, nez se dej presune do klastera, je naprosto otresna, vsichni se tam zmatene motaj, dej je zmatenej, nevedel jsem kdo je kdo, proste jako kdyby reziser zaspal zacatek nataceni. A to samy plati o scenach po klastere, opet je celej film zmatenej, az to pusobi skoro amatersky, prislo mi, ze postavy, ktere jsem videl umrit, se tu objevuji znovu atd., proste zmatek. Jednoduse receno, pribeh za moc nestoji. Nastesti to zachranujou souboje, ktery byly fakt dobre provedeny, coz se ale uz rozhodne neda rict o krvi a zvucich. Tu krev bych jeste prezil, i kdyz vypada az moc jako barva, ale ty zvuky byli neco silenyho, treba se mlati rukama a do toho zvuky jak z drticky odpadu, proste neco strasnyho. A herci, ackoliv se jich velka cast tvari strasne drsne, pusobily misty spis smesne. Coz se ostatne da rict o celym filmu, ty komicky prvky, at uz umyslny nebo neumyslny, ve filmu silene rusily. Fakt bych filmu rad dal vyssi hodnoceni a mozna, kdyby nebyl tak dlouhej, tak tu hvezdicku pridam, ale fakt to nejde a to mam asijsky filmy rad. (11.10.2006)

Když jsme byli malí, shaolinští mniši z tohoto filmu byli pro nás jedni z nejúžasnějších hrdinů. Tenkrát jsem se nestaral o to, že herci jsou horší než ochotníci z Horní Dolní a scénář je nasazen tím nejtupějším způsobem na schéma Ponížení -> Trénink - > Pomsta. Však jsem také veškerý děj po těch letech zapomněl. Ale jednotlivé komnaty Šaolinu a scény, ve kterých bojoval hrdina s trojdílnou tyčí, ty mi utkvěly v paměti velmi živě, asi už navždy. Budiž to bonusem k hodnocení jinak chatrného a papundeklového filmu, že se dokázal takhle silně otisknout do klukovské duše. Slabé ***. (23.06.2009)

Legendární fyzický trénink kung fu v buddhistickém chrámu Šaolin stále hodně baví (i vtipem), klidně mu mohlo být dopřáno ještě víc prostoru (spoznáme jen asi 10 komnat z celkových 35). Naopak historický příběh cílevědomého, angažovaného studenta ve vzpouře proti utlačovatelům výrazně zaostává a nevyčnívá z dobových žánrových klišé ani hongkongských "béčkových" standardů. (01.03.2017)

Snad je to už 15 let, co jsem tento film viděl u známých na VHS s rychlodabingem. Zakoupil jsem DVD a nestačil se divit, že ten film od svého vzniku (1978) prakticky nezestárnul. Většina scén se může svou bojovou choreografií a zdařilou kamerou měřit i s dnešními matrixoidními filmy. Příběh je poutavý hlavně díky procházení hlavního hrdiny skrze výcvikové komnaty. (18.04.2005)