Andaluský pes

Líbí se mi představa, jak lidé na tohle šli do kina, a hned v první scéně na ně vystartovalo rozříznuté oko. V té době to muselo být neskutečné. On je to dost silný zážitek i v současné době. Film "Andaluský pes" mi nepřijde až tak nepochopitelný, spíše mám pocit, že tohle je takový asociační surrealismus, kde se to, co je v hlavě, objevuje i v realitě a tím to přestává dávat smysl. Tím je to krásné. Scéna s ženou, která se nenechá svést mužovým chtíčem, je toho krásným důkazem. Na svou dobu neskutečně odvážný film, u něhož jsem rád, že nezůstal někde zapomenut nebo ztracen. (25.04.2014)

Andaluský pes je něco jako vrcholně surrealistická noční můra. S fantasmagorickými a bizarními výjevy, které vám zamotají rozumem. Je to jedinečná umělecká halucinace. Z celé tvorby Luise Buñuela jsem dosud zhlédla pouze tuto jeho prvotinu, Andaluského psa. A ač, neznalá jeho dalšími filmy, tento originální výjev bude vždy to první, co mi ve spojení s jeho osobou vytane na mysl. (02.02.2011)

Hodně těžko popsatelné. Je to jeden z těch filmů, na které se díváte od začátku až do konce s otevřenou pusou. Skvělý hudební doprovod a jedinečné, nesmyslné a hnusné výjevy dávají tomuhle snímku velký šarm. Nevím, o čem to bylo, ale myslím, že to je právě to, oč filmařům šlo. Mravence v ruce i řezání oka si zapamatuju na hodně dlouho. Převelice zajímavé dílo, které není lehké zhodnotit jako film, a tak hodnotím Něco, a to Něco se mi moc líbilo. (20.06.2011)

Výborný surrealistický krátkometrážní snímek ozdobený Wagnerovou hudbou k nezaplacení. Co se týká jednotlivých časových prolínacích sekcí, tak některé z nich opravdu nahání člověku husí kůži. Hlavně ta s klavíry. Bohužel nesouhlasím s tím, že scéna s břitvou a okem je nějak fenomenální, právě tato scénka se mi vůbec nelibila, působila lacině a dost uměle ale co bych taky chtěl od filmu z té doby. Bunuel byl mistrem ve svém oboru a jsem rád, že vlastním několik jeho kousků. (25.03.2010)

Surrealismus, ehm... Těžko ho uchopit a ještě hůře pochopit... Snová (nelogická) realita připadá každému člověku jiná, mezi měsícem, břitvou, okem, Dálím, mravenci v hrsti a můrami na stromě létají volné asociace, v každé osobě vzbuzují jiné dojmy. Potřebovala bych to vidět alespoň ještě jednou, zatím jsem se dopracovala k pocitu nevolnosti. (23.09.2008)