Irský zázrak

It works until it doesn´t. Lelio ide na istotu. Má výborne sychravé Írske prostredie. Osamotenú chalupu. Mystickú zápletku a uveriteľnú hrdinku. V rámci nastavených kauzalít a logickostí ten film nevybočuje a napĺňa s istotou a bez výraznejších zakopnutí základnú premisu. V rámci logiky deja a atmosféry tak nie je viac menej nič, čo by sa dalo filmu vytknúť. O to viac zamrzí vzťahový chlad medzi postavami, ktoré nielenže za celý film nevedia vytvoriť zmysluplnú emóciu ( aj keby sa jednalo o negatívnu emóciu), ale zároveň film ochudobňujú o niečo pamätné, čo si divák vie v sebe ešte chvíľu po dopozeraní ( myslím tým pár dní) v sebe niesť. Je to bezchybný chlad, ktorý v konečnom dôsledku sklame svojou nepriestrelnou logikou. Pugh ako obvykle skvelá. (01.11.2023)

Hodně ponuré prostředí odlehlého irského domu někde uprostřed vřesovišť tvoří fantastickou atmosféru tohoto filmu. Nebo minimálně přesně toto je právě to, co mi je v příbězích hodně blízké. K tomu Florence Pugh, kterou poslední dobou vídám více než často...a vůbec mi to nevadí. Děj je ale hodně tichý, průběh hodně artový a až pochopíte, co se ve filmu vlastně děje, bude už jeho konec.  Ten se mi navíc v porovnání s poměrně nudným filmem líbil ze všeho nejvíce. (20.11.2022)

Ten film je objektive spíše na 3*, ale pokud máte velkou slabost jako já pro Irské sychravé prostředí, jste zamilování do Florence Pugh, rádi se potvrzujete v tom, že lidem z náboženství fakt štěrchá ve věži a dokážete ocenit wtf hračičky s probořením čtvrté stěny, alá začátek a konec filmu (byť zde jen na efekt), nebojte se si jednu hvězdu přidat. Zaslouží si to. (22.03.2023)

Mám pocit, že točit o "vyprávění příběhů" se pomalu stává další marnou vějičkou, ačkoliv by tohle klidně mohlo působit jako úlevný půst ke všem těm kulinářským filmům a seriálům poslední doby. V poslední třetině to jde ale tou nejvíc vyšlapanou cestou k diváckému pocitu plnosti, takže i přes standardně podmanivou Pugh v tom spíš zázrak taky nevidím. (20.11.2022)

Pěkný výpravný film: kostýmy, interiéry, exteriéry. Kdo nesnáší nábožensky laděné filmy, nemusí se bát, není to žádná křesťanská nalejvárna, spíše jde o psychologické drama trochu volnějšího tempa. Některé morbidní rysy křesťanství jsou zde však vystižené dobře. Zajímavý je vztah zdravotní sestry, která dohlíží na dětskou kajícnici, a novináře, který chce o dívence napsat pokud možno senzační článek. Zdravotnice se s ním snáší jako kočka se psem a přesto se od něj v náhlém hnutí mysli nechá s evidentním potěšením opíchat. Averze mezi mužem a ženou se totiž může změnit v sympatii mnohem snáze nežli vzájemná lhostejnost. Podobně platí, že ten, kdo by chtěl zahlédnout ďáblův dráp, měl by začít hledat tam, kde je nejvíc svatosti. Řekl bych, že ten příběh je v podstatě právě o tom. (16.11.2022)