Hanebný pancharti

Na film jsem se netěšila, a tak jsem si tak trochu tajně říkala, že když se na něj netěším, mohl by mě bavit. Omyl, nebavil. Nebo dobře; pár scén opravdu bylo dobrých, ale zbytek filmu, zbytek těch 140 minut? "Proč zívám? Proč se otáčím po ostatních? Proč přemýšlím o tom, co mám umět zítra do školy? Moment, co tu vlastně dělám? Aha! Koukám na film... o čem že je tem film?". Netvrdím, že herci nehráli dobře, naopak, někteří zahráli prvotřídní psychouše, ale to mi nestačí. Z tohohle filmu jsem naprosto ospalá, neuspokojená, ba co víc, i trochu znechucená. A není to těma scénama, kde někoho mlátí - to jsem si i dokonce říkala, že jestli mu tou basetbalovou pálkou tu hlavu neroztříská, tak tomu dám o hvězdičku méně... Vysvětlete mi, prosím, co je na tom filmu tak dobrého! Já tam fakt nic nevidim, když nepočítám pár scén a fakt, že se opravdu používalo několik jazyků. Kdybych ten film neviděla, o nic bych nepřišla, ve svém životě bych nebyla o nic ochuzena, naopak si připadám, že ten film mě obral o dobrých 140 minut, a to není zanedbatelná dávka času. Takže prostě víc tomu nedám, i kdyby mě na kolenou prosili!! X-D (27.01.2010)

Osobně nemám moc v lásce Tarantina, ani většinu jeho klasik. Čeho si na něm ale osobně velmi cením, že se netají s tím, že byl a je velkým příznivcem starých "grindhousů, exploiterů, ultra-béček", atd. ... A jak se chlubí tím, kolik a co všechno v životě viděl a ostatní ani neví, o čem mluví, v tom mi naprosto připomíná mne ... :-)) Nehledě na předešlou Tarantinovu kinematografii, tímto filmem se dostal na absolutní vrchol světové kinematografie a stvořil dílo hodné "filmového Boha" ... Tohle totiž není žádné béčko ani nějaký "like-grindhouse", ale naprostá pecka ve všech ohledech. Není možné vystihnout žánr, špatné či dobré stránky filmu, nic z toho ... protože tento film je jenom dobrý a v jisté své podstatě a smyslu DOKONALÝ ... Ano, po mnoha letech jsem konečně zase viděl dokonalý film, který se rodí tak možná jednou za 10 let ... Můj TOP 10 žebříček film nenaboural, protože jsem přece jen specifického založení, ale i tak jej považuji za VRCHOL světové filmové produkce, vrchol mnoha žánrů, poctu a čestnou vzpomínku na Židovské oběti holokaustu a tak trochu i fantazii, jak by mohlo tehdy v těch strašných dobách něco být ... ale nebylo ... Absolutní perlu a skvost z tohoto filmu pak dělají herecké výkony, které jsou v některých případech snad až nad běžnými lidskými možnostmi a my poprvé od Tarantina vidíme, co to znamená, HRÁT!!! Smekám před tímto kouskem a nemám sebemenších výhrad, BRAVO !!!! (22.11.2009)

Nebýt úvodní "leonovské" kapitoly, tak je to bez výhrad. Jenomže ta kapitola tam je. A svou nedostižnou genialitou vrhá na zbytek filmu přílišný stín, ze kterého se to po celou stopáž ne a ne vymanit (s výjimkou v podobě lahůdkově gradující scény v baru). Ovšem i tak... Ukočírovat veškerá vysoká očekávání prostě tím, že půl třetí hodiny několik týpků v uniformách nonstop tlachá o hovně v cca sedmi interiérech, tak to je samo o sobě na potlesk ve stoje. Prostě wunderbar! PS: Již aby Tarantino natočil regulérní spaghetti western. Stejně k tomu celou kariéru spěje, tak proč oddalovat nevyhnutelné? (20.08.2009)

Když Aldo Rain v závěru snímku říká, "Tohle je dost možná můj nejlepší kousek," zdaleka už to není Aldo Rain kdo mluví k vojínu Ulovitchi, ale Quentin Tarantino mluvící k divákům. HANEBNÉ PANCHARTY jsem očekával už pár dlouhých let (No kolik tak, osm? Kdy se vlastně Tarantino poprvé zmínil, že chystá svoji verzi TUCTU ŠPINAVCŮ?), ale namísto toho, aby moje očekávní s časem byla příliš vysoká, Tarantino je ještě mnohonásobně předčil. Protože komentář píšu až s téměř týdením odstupem, nemá cenu abych se teď rozčiloval nad kritikami typu "příliš mnoho odkazů, které řadový divák nerozluští" (nechápu kde je v tomhle případě problém, Vojtěch Rynda chodí do kina soutěžit, já ne) případně "masturbační maraton mluvení" (to už je příliš). // Líbilo se mi členění snímku do kapitol, které ve finále hezky zapadly. Zamiloval jsem si komický aspekt filmu (poslední hodina filmu je neuvěřitelně vtipná) a práci s několika jazyky, vpodstatě fakt, že spousta dramatických a zasadních scén (leckdy i kolem 20ti minut) je v němčině či francoužštině považuji za geniální. Visuální stránka filmu mě pak v některých momentech přímo uzemnila (projekce na hořícím plátně, například). Herecké obsazení bezchybné, zajímavá je především německá část (Gedeon Burkhart pravděpodobně ve svoji největší roli). // HANEBNÝ PANCHARTI jsou pro mě příklad absolutního filmu. Ještě si to zkusím párkrát potvrdit. (31.08.2009)

HANEBNÝ PANCHARTI jsou filmem o jiných filmech, o spalující síle kinematografie a manipulaci, cinefilním vyznáním a ultimativní tarantinovkou, která obsahuje vše z jeho předchozích děl, aniž by se dostavil pocit vykrádání, únavy či sebeukájení se nad vlastní tvorbou. (Pět kapitol s dvěmi hlavními líniemi, které se protnou v závěru, flashbackovou strukturu vyprávění, kdy se setkáváme s flashbacky uvnitř flashbacků, a tak je odváděna pozornost od postavy, která nakonec všechny - včetně diváka - přechytrační, zatímco se díváme na příběh o pomstě, jenž uvědoměle mění styly a vytrhavá ze sledování hudebními a jinými ahistoricismy.) Uvědomělost je prostoupena již od úvodních titulků, jimiž se dává najevo, že budeme sledovat značně "nacionalistickou" (hlavní hudební motiv z ALAMA) pohádku v comicsovém ražení (titulek "bylo, nebylo", jenž je charakteristický pro pohádky a pro comicsy s Asterixem a Obelixem), která přebírá stylistické postupy americké, francouzské a německé kinematografie dané doby (proto ta typologická rozmanitost textu v titulcích)._____ Přitom se jedná o tarantinův nejdiváčtější (na předpremiérách se tleskalo, hlasité reakce během projekce) flm, který je nesmírně komunikativní, přestože je celý založen na konceptu pohrávání si s očekáváním diváka, kdy je každá scéna završena zcela nečekanou pointou, jíž předchází řada odboček a zdánlivé dialogové vaty. A když už si říkáte, že to nemůže být lepší, přestane se odkazovat "jenom" na filmy (na rozdíl od KB Volume 1 není nutné předobrazy znát), ale začne se upomínat i na obrazy inspirované jimi a na knihy o nich (zdá se mi to, nebo je skutečně celá závěrečná sekvence okázalým odkazem - kromě SABOTAGE, samozřejmě - na jednu odpověď Hitchcocka Truffautovi ohledně napětí z Rozhovorů Hitchcock-Truffaut?)._____ Nejdřív hýkáte nadšením a pak si uvědomíte, že vás film dostal, protože vás zmanipuloval (viz co se odehrává na plátně a poté v hledišti v záv. kapitole)... a vám nezbude nic jiného, než parafrázovat Raineova slova: Myslím, Quentine, že je to tvůj majstrštyk. P.S. Napodruhé ještě lepší: přestože je divák již obeznámen se všemi odbočkami a nečekanými vyústěnými jednotlivých scén i celého filmu, užívá si koncept, oceňuje vypravěčskou důmyslnost, opájí se stylistickou podvratností a baví se odkrýváním toho nesčetného množství neuvěřitelně promyšlených odkazů, kdy Movie Connections na IMDb tvoří pouhou cca. 1/5. 10/10 (film roku, nejlepší tarantinovka) (24.08.2009)