Idol

Smyslně natočené sexuální napětí i dění, vizuální stránka a soulad zvuku s obrazem na tak vysoké úrovni, že nedokážu odtrhnout zrak, ať se zrovna odehrává cokoli. Bohužel se přibližně od třetí epizody dějí věci nevěrohodné, směšné a v samém finále i naprosto hloupé a diváka urážející. Je úplně jedno, kdo si hrál, hraje a bude hrát a s kým, ale na konci nezůstane v centru dění jediná sympatická postava. Lily-Rose Depp je fascinující daleko za první signální, zato The Weeknd prohrál na celé herecké čáře. Zákulisní koncovku HBO se zrušenou epizodou, mohutným přepisováním směřování příběhu a vší okolní kontroverzí nejsem schopný prokouknout, ale jednou o ní snad vznikne seriál lepší než ten právě skončený. (07.09.2023)

Jo. Levinson už na vrcholu své vlny serfuje tak dlouho a efektně, že se dostal do bodu kdy si věří natolik aby HBO přemluvil k tvorbě něčeho co drtivá většina diváků nebude mít šanci pobrat. Vůbec se nedivím, že je z toho hejtovanej propadák, protože je to tak vrstevnaté a hned v několika klíčových motivech tak nejednoznačné, že jediné čeho se zmatený divák může jakš takš chytit je ten povrchový glam a kůže Lily-Rose Depp... To předposranecké ořezání o jednu epizodu je docela znát a kazí to dojem i těm lidem co v tom seriálu viděli vice než povrchni exploitaci hudebního průmyslu. (11.07.2023)

Připadá mi to trošku přepálené z hlediska artovosti. Ale povedl se majstrštyk – přes naprosto primitivní a pomalu plynoucí příběh působí závěr nadmíru uspěchaně až nesmyslně. Ještě to mohla zachránit režisérova typická zvrácenost a provokativnost, ale tyto prvky jsou bohužel koncentrovány pouze do postavy The Weeknda. Onen záhadný majitel klubu je tak nesympatický slizák, že se v jeho přítomnosti cítíte unkomfortabel i jakožto divák. Další je Lily-Rose Depp, která zde předvádí zejména jak málo oblečení na sobě lze nosit, aby se to ještě dalo nazvat oblečením. Myslím, že Levinson má na víc. (08.07.2023)

Zajímavě roztříštěný seriál, při jehož sledování se nelze ubránit pocitům absolutní kreativní fascinace a zhnusením nad naprosto nefunkční realizací, nejspíše danou rozsáhlými produkčními problémy. Je to taková halucinogenně-experimentální-hororová jízda Refn meets Polanski meets Noé, akorát ne tak vybroušená. Anti-všechno, co se dnes očekává od AAA titulu, a nakonec se nedivím ani těm slabým diváckým a kritickým ohlasům. Vlastně to úplně v pořádku zapadá do mini kategorie niche artových HBO seriálů (Irma Vep, Jsme, jací jsme, Bludné kruhy, Třetí den, Zahradníci), jen se na Idola logicky upíná více pozornosti kvůli zapojení Weeknda a Levinsona. I s odstupem času stále přitažlivý, ale rozhodně nedotažený projekt. 7/10 (16.04.2024)

Ono je vlastně úplně jedno, jestli to má být sexy, nebo jestli to má naopak vzbuzovat nevoli. Levinson nezvládá ani jednu polohu, ať už jí zamýšlel jakkoli. Je jedno i fakt, že tohle provokování ( rádoby ) “na hraně” a nucená zkaženost je k smíchu a může zaujmout tak maximálně neodkojené publikum. Provokovat se musí umět. Je jedno i to, že The Weeknd volal v souvislostech po Verhovenově Základním instinktu, přitom je to blíže jeho průseru Showgirls ( ty ale svou trapností alespoň bavili natolik, že si divák nemohl být jistý, zda v tom nebyl úmysl ). Co už trochu vadí je fakt, že postavy mají maximálně dvourozměrný charakter a procházejí si “vývojem” jak se tvůrcům zrovna v dalším střihu hodí, čímž se nemůžeme vůbec bavit o hereckých výkonech, protože nedávají smysl. Vadí i dialogy, které se dají sotva vydržet. Co ale vadí nejvíc je fakt, že tento showbiz sondující ( wannabe )provokativní art k smrti nudí ( tvářící se smrtelně vážně ) a dá se steží vydržet ( pouze ze studijních důvodů ). Kdyby jste náhodou něco nepochytili, píseň v podkresu vám to vysvětlí. Nebojte. Velkolepá sračka, která si svůj tak moc chtěný status kultovní nakonec zaslouží. Jen z jiných důvodů, než tvůrci zamýšleli. Subjektivně za dvě hvězdy mezi tím vším co vzniká. Pokud se budeme bavit o A-listu, je to čistá jedna. (05.07.2023)