Million Dollar Hotel

Budu se muset zajít zeptat naproti do vinotéky, co mi to proboha pan prodavač prodal za víno, protože si nedovedu jinak vysvětlit, jaktože tento snímek Wima Wenderse na mě zapůsobil zcela opačně než na 90% zdejšího osazenstva. Nebo to bude jednoduše tím, že jsem MAGOR :o) ( vysvětlení naleznete v komentáři uživ. LeoH ). Million Dollar Hotel je snový, psychedelický snímek, jehož sledování jsem prožíval jak v " opojení ". Přísahám, sjetý jsem ale nebyl :o) Výsledný resultát: 1* za atmosféru, 1* za herecké výkony, 1 za režii Wima Wenderse ( já si naopak od ostatních myslím, že přesně věděl, co chce natočit a také toho následně docílil. Poslední 4* udílím za hudební doprovod - U2 já rád......p.s. kouká se na to hezky, ale hostem tohoto hotelu bych být nechtěl, co kdyby si mě tam nechali... :o) (03.10.2010)

Ne že by se mě tato ujetá směska postav nezamlouvala, ba naopak. Také netvrdím, že atmosféra je špatná, opozitum jest názorem mým - je opravdu vyvedená. Hudba - inu perfektní. V čem je tedy ten zádrhel? Asi nejspíš v tom, že gradace vyprávění je téměř nulová, že dějově je to o dvou větách, vše vlastně stojí jen na naroubovaných extempore různých vedlejších postav. Chybí mě tu něco víc, takto vnímám jen hlavní element - pobavit. Ten se bohužel nedaří naplnit bez občasné změny tempa. Co o to, pozvolnost až snad monotónnost jest Wimovým trademarkem - nicméně musí to mít ten správný obsah, aby to atmosféricky a emočně fungovalo. U MDH to bohužel nešlape. 65% (07.02.2010)

Ve Wendersově „miliónovém hotelu“ se asi nikdo nezabydlí snadno. Je to zcela jiný svět než ten vzdušný berlínský, v němž se všechny sny, myšlenky a pocity slévají v jedné osvobozující polyfonii doléhající k sluchu andělských posluchačů. Je to svět klaustrofóbní – a každá vyslovená i myšlená věta k jeho uzavřenosti přispívá. Interiér, který místnosti skládají, připomíná podobnou zaprášenou knihovnu jako antikvariát, do něhož chodí Eliška, a jeho obyvatelé mohou nejednomu čtenáři připadat jako nerozřezané knihy. Pomalu se rozvíjející příběh stále vzdaluje potřeba zorientovat se ve všech těch gestech, pohybech a umanutostech, v celé té několikanásobné „hře na…“. Každý dojem z proniknutí povzbuzuje k dalším pokusům dešifrovat celou tu hieroglyfickou kompozici, byť se tím drama stále důsledněji znečitelňuje, a podobně působí i všechna vykročení z hotelových dveří: to světlo za nimi neodkrývá o nic víc než všechny ty masky. – Než jsem se rozdýchal, měl jsem dojem, že je film jen skicou nějakého budoucího díla – srovnatelně zásadního pro Spojené státy americké jako Nebe nad Berlínem pro Evropu. Že je to soubor poznámek, plno náčrtků a zkusmých ohledání. Zvláště mi nevyhovovala hudba – coververze Reedovy písně Satellite of Love srozumitelně vyjádřila, komu měla být svěřena. Také bych osobně přivítal jiné obsazení, jakkoliv jsem si postupně na ústředního hrdina i na netypického vyšetřovatele zvykl a svým způsobem si je oba oblíbil. (19.02.2024)

Ani teraz nechápem čo bolo hlavnou pointou tohto diela, nezdalo sa mi že by niečo vychytávalo niečo zobrazovalo či symbolizovalo, bol to jeden veľký úlet miestami bavil, ironizoval ale i nudil. Mel Gibson mi pripadal ako do filmu dosadený úmyselne, pôsobil na mňa ako šperk ktorý mal pomôcť lesku filmu, každopádne sa tak nestalo a čo sa týkalo Jovovich či Daviesa ani oni nehrali dobre. Bola to len jedna veľká prestrelka šialensta, irónie i komédie. Možno že bol režisérov úmysel skrytý za príbehom či postavami no ja som ho prečítať nemohol. (30.07.2007)

Silně atmosferické, city nabité, kouzelné scény se tu střídají s hluchými místy, které ve filmu bohužel převažují. Skvělá kamera, krásný hudební doprovod - dvě věci kterým se podařilo vytvořit solidní depresívní atmosféru...ale to nestačí. I tak jde ale o zvláštní film, který za shlédnutí určitě stojí. (10.03.2007)