La Vie nouvelle
A New Life
Obsahy(1)
Mladý Američan následuje krásnou prostitutku do světa erotického podsvětí plného obscénního násilí. (oficiální text distributora)
Recenze (15)
U mnoha záběrů jsem zapomínal dýchat a jen sestupoval spirálou hlouběji do temna, kde se na samém dně válela vyhřezlá flákota bytí prozářená rentgenovým paprskem. Čiré zlo na povrchu, čiré zlo pod povrchem - svoje nejdivočejší fantazie vynásobte nekonečnem a zkuste je začít ovládat, protože tohle je váš Nový život. Jak píše Orin, chce se vám utéct, ale nemůžete, chce se vám zemřít, ale opět nemůžete. Pro mě osobně iniciační film. ()
Autor nemôže zaprieť svoju inšpiráciu Davidom Lynchom. Netvrdím že všetky experimentálne snímky podobného ranku musia byť hneď Lynchove kopírky ale tento je nereálne nasiakli Lost Highway-om. V prvých desiatich som sa stratil, nech som sa snažil ako som len chcel, už som nenašiel cestu späť. Príbeh, ak sa tu nejaký nachádzal tak, som tu nezachitil žiadny. Ono tu ide iba o obrazovo zachytené emócie násilia a úchylnosti. Snímkie by neuškodilo keby sa viac rozobrala téma obchodovaniu s bielim mäsom, téma ktorá tu prevládala, ale chápem že to nebol hlavný cieľ autora. Chcel nakrútiť experimentálny brainwashing a to sa mu aj podarilo. ()
Začátek mě chytil a celou dobu jsem byl zvědavý, co z toho bude. Ve výsledku ale musí mít člověk asi oblibu v takových minimalistických filmech, ve kterých se, až na pár exploatačních scén, hovno děje, aby takový film dostatečně ocenil. To asi nebude můj případ a ani si nebudu na takového artové díváka hrát. Plusové body za audiovizuální stránku a za poslední několik minut, kdy to bylo fajn ujeté (ne že by byl zbytek filmu v něčem normální), a za to, že si to stále drželo mou pozornost, aniž bych se díval na čas, přestože se tam víceméně nic nedělo. Nebo jsem to jen nepochopil a neumím číst mezi řádky... taky možnost. ()
Umění, které má opěvovat krásu (třebas i krásu hnusu a zmaru) se změnilo na blití beze smyslu. Jak je jednoduché a samoúčelné a laciné točit sled dekadentních obrazů, řevů a ejakulací. Film si od diváka energii bere, ale žádnou mu nevydá. Bylo-li by možné film personifikovat, tento by byl zasmrádlým bezdomoveckým upírem, jemuž jste dali bůra a on chce dalšího a pak dalšího a dalšího a pak vás ošuká. Kladivem. Které si koupil za vaše bůry. Samozřejmě, že vás ošuká tím problematičtějším koncem do té problematičtější díry. Nelze, aby to bylo jednodušší. Život je totiž sled hrůz, jak tvrdí tvůrci této sračky. ()
Grandrieuxovo kino najviac pripomína výlevku. Výlevku v ktorej sa miešajú všetky kinematografie "tela" a "mysle", artové vlny a tendencie s trashom a exploatáciou, vysoké a nízke, poetické znamená to isté, čo brutálne (resp. ponúka najlepší možný argument k tomu, že aj brutalita je poetický prejav a má svoju škálu "jemnocitu"). Jeho transgresia nefunguje iba na úrovni tela, ale aj na úrovni samotného filmu - preciťujeme samotné médium (prechádzajúce procesom personifikácie) skrz rozostrené zábery, trasenie kamery, závraťové close-upy, celkovú neurotickosť v správaní filmového aparátu. Sadomasochizmus sa stáva terapeutickou metódou. Grandrieux je Resnais "novej extrémnosti". ()
Reklama