Pret-a-Porter

Povedený pohled do světa Haute couture a módního šoubyznysu vůbec... Cynická i s vlídným nadhledem, leč opravdová (byť lehce stylizovaná), chvílemi až téměř dokumentárně pojatá satirická sonda, ukazující lesk a bídu tolik idealizovaného světa topmodelek, návrhářů, obchodníků i všudypřítomných parazitů a jiných celebrit kolem takzvané vysoké módy. Geniální závěrečná scéna s přehlídkou k uzoufání vyzáblých, fyzicky nenormálně >krásných< světových topmodelek, dusajících si to >ladným< krokem po molu kamsi k anorekticko-bulimickému módnímu nebi, nutí člověka se nad těmi chuderami až ustrnout :-) . . . Rozporuplný film o rozporuplném světě, jaký si mohl dovolit natočit jen velikán Altman... (15.02.2006)

Áno! Takhle nějak si představuji, že to v módním průmyslu funguje. Bláznivý svět plný bezprostředních modelek i podivných mužů, plný rozmarů, povrchnosti i podrazů, ale také kreativity a elegance. Množství postav a jednotlivých příběhů působilo – aspoň zpočátku – trochu chaoticky, ale koneckonců i ten chaos je pro tuto branži charakteristický. Takže všechno bylo, jak má být. Fajn film. (14.12.2012)

Altmanova intervence do módního zákulisí nese všechny znaky jeho díla: mozaikovitou stavbu, kousavý humor, přehršel hlavních postav a... nevyrovnaný výsledek. Ať chcete nebo ne, některé postavy vás zaujmou víc, jiné míň nebo vůbec ne, takže cestu k zajímavým místům si musíte proklestit skrz džungli nudné vaty. Mačetu s sebou. Mě osobně třeba mnohem víc zajímala tajemná historie Mastroianniho a Lorenové než dejme tomu nudná Julia Roberts. A jedna věc mě pobavila na českém znění: hlas Alexeje Pyška nepřečetl titul filmu jako "prétaporté" (tip top, O.K., doslova ale "připraveno k obléknutí"), ale "Pret a Porter" (asi podle vzoru Bonnie a Clyde nebo Randall a Hopkirk ;-) Zřejmě vůbec netušil, o čem to je. 60 % (04.07.2005)

Když Woody Allen točil Celebrity s tím, že chce natočit sarkastický film o "společenské smetánce", naříkal, že ví, že to stejně nedovede tak, jak by chtěl - což je jeho syndrom, může ho však těšit to, že to před ním o čtyři roky dříve zvládl dokonale mistr nad mistry, který v jízlivém pohledu na Dolce Vita tohoto druhu lidí složil další nemilosrdnou mozaiku, která groteskně sleduje hemžení a pinožení této havěti, zvané celebrity. Tento film je taková dlouhometrážní podoba VIP zpráv, akorát nahlížená sarkastickou optikou, která odhaluje pravou tvář světa, který je blýskavý na povrchu, ale uvnitř je stejně "špinavý" a banální jako životy nás obyčejných smrtelníků. Myslím, že Altman to natočil i za Wůdyho. (30.10.2011)

Málokterý svět je mi tak cizí jak svět módy. Všemožný, abych neurazil, tak místo "šílený" apod. napíšu specifický styl oblékání, který se mění s každým otočením okolo zemské osy. Rozpaky měly ale možná příčinu v tom, že Roberta Altmana jsem znal jen podle jména. Velká chyba. Sice povídková (což zpravidla mému prožitku jen přitíží), ale předně pečlivě vybroušená černá komedie, shlížející na toto domnělé pozlátko s velkou mírou sarkasmu - počínaje názvem, přes všudypřítomný tělesný výměšek (nečekaně vkusné využití!), konče suverénně nejvíce sympatickou módní přehlídkou v závěru. Sympatickou ani tak ne pro předváděné, jako spíš pro fakt, že tahle kolekce - nejstarší ze všech nových a nejnovější ze všech starých - nikdy z módy nevyjde. :-) Velkým břemenem pro mě byla také účast hned několika mých oblíbenců, kvůli kterým jsem si coby seznámení s Altmanem vybral právě tento méně známý snímek z jeho tvorby. Nakonec to dobré zvítěžilo, Altman daroval Marcellovi Mastroiannimu velmi sympatickou komediální kreaci domnělého škůdce (pro MM nebyla klasická komedie ve svých nejplodnějších dobách ničím výjimečným, tento part je ale čistě humorný) a okořenil skrze různé kličky znovuzrozené vzájemné souznění s věčnou krasavicí Sophií Loren. Pochvalu mám i pro další moji filmovou lásku Julii Roberts, byť musím uznat, že na kvalitě jejího výkonu měl podíl i zemitý sportovní žurnalista Tim Robbins (pod Altmanovou taktovkou se mi líbí víc, než v jiných filmech) - aneb protiklady se přitahují a divákovo srdce plesá. Julia mi navíc potvrdila moji ojedinělou domněnkou, že z romantických hereček je - zásluhou lehkého odkazování na zlatá léta vrcholící filmy s Audrey Hepburn - právě ona tou pravou. I přes trefnou mušku tvůrců však musím být s hodnocením celkem přísný, jelikož snímek trpí tradičními neduhy povídkových filmů - řečeno lidovou slovesností, někdo má rád holky, jiný zase vdolky. Mě zaujal výše zmíněný kvartet, vaše srdce si možná získá jiná hvězda (Lauren Bacall, Kim Basigner...), možná se najde i hrstka těch, kteří se budou soustředit na vztahové peripetie. Nestranně vzato, toto naladění je pro konečné hodnocení ošemetné, na druhou stranu Altman své úkoly zvládl o třídu lépe, než dejme tomu komerčně úspěšnější Richard Curtis. Víc než moje hodnocení je ale důležitější si u sebe poznamenat, že se s největší pravděpodobností na mém filmovém nebi rozzářila nová kometa v podobě pana režiséra - jeho režie není až tak uvolněná, jak se často dočítám a pokud se tento kousek skutečně řadí mezi ty slabší chvilky, jsem zcela zvědav na ty honorované. 80% (03.01.2011)