Che Guevara: Partyzánská válka

Scénář: Terrence Malick & Benjamin A. van der Veen, Peter Buchman .. Che: Part Two prakticky nepotřebuje Che: Part One (protože ho nijak nedoplňuje) zato se plně rozlévá do bolivijské nudy aneb když se guerillově nedaří. Těšil jsem se na sluncem i krví zalitou problémovou Havanu, dostal jsem bohužel jen dějově stejnou minci jako minule, akorát otočenou z druhé strany. Opravdu nechápu na co Soderbergh pro tento projekt nakonec spotřeboval délku dvou filmů (cca 250 minut), když zaobírá jen zlomek života s mnoha zásadními mezerami. Celé je to takový pralesní polodokument, nyní navíc se scénářem, kde jde nádech Malicka až nezdravě cítit - informačně chabé, samé zdlouhavé scény, navíc žádná hudba a nezáživné filmařské podání - zaujala mne v podstatě jen scéna finální vraždy (jak z Village). Celkově dost slabé a vlastně degradující i první Revoluci. (07.04.2009)

Cuba 1965 Fidel Castro čte dopis Ernesta Che Guevary v televizním přenosu. Je to klid před bouří. Seznamování partyzánů začíná. DIALOG : CCA 16 MINUTA - Eustagio. Vítej Eustagio. Ramón Salustio. Salustio Ramón. Dobrý den já jsem Pedro. Pedro Ramón. Paco. Ramón. Aniceto. Tumo, to je Aniceto. Willy. Těší mě. Já jsem Chapaco. Miguel je tady taky někde........ Toto není můj boj a přemýšlím zda není lepší zanechat Bolívii a okolní státy v původním přírodním stavu. Než tam naprat dálnice, McDonaldy, benzínové pumpy a další srač... našeho nedokonalého světa. (07.01.2011)

Part Two si vlastně bez Part One si snadno poradí. Děj se přesune o pár let později do Bolívie a je to v podstatě to samé jako první část jen v bledě modrém. Samozřejmě až na ne zrovna veselý konec, mimochodem ten byl vynikající. Ale taky je to nudnější než první část a už ne rozhodně tak vydařené, protože celkově atmosféra a Che Guevarovo kouzlo opadly. Celkově je to tedy na 3 hvězdy. PS: U obou částí velice oceňuji hudbu. (29.12.2011)

Druhá část už mě bohužel tolik nenadchla. Záběry bolívijské džungle jsou pěkné (styl snímání krajiny bez hudby se mi líbí), ale dvě hodiny jsou pro ně trochu moc. Che se svými spolubojovníky chodí od chatrče ke chatrči, sbírá potraviny, lékařské zásoby a skoro nemluví. Z první části jsem si odnesl revolucionářské zapálení, rozšíření povědomí a takové sblížení s postavou. Z druhé nic, škoda. Nevím jak je to hodně historicky věrné, ale určitě to šlo natočit trošku zajímavěji, aby to člověka vtáhlo. Možná nastínit víc politické pozadí nebo zahrnout ještě něco mimo Bolívii a nenatahovat s ní celý film. Poslední scény jsou povedené, ale jinak je to stále dokola a pomalu nejzajímavější moment je, když si Che sundá čapku. Hodně mě mrzelo, že jsem se vlastně nedozvěděl něco méně známého (těšil jsem se na Havanu po revoluci nebo Kongo). (08.04.2009)

Obě části Che Guevary prakticky nejde hodnotit odděleně, protože se (koneckonců i podle slov samotného tvůrce) jedná v podstatě o jeden film. Soderbergh se rozhodl životopisné drama o kubánském revolucionáři pojmout skoro až dokumentárním způsobem. Čekají nás dlouhé záběry, velké množství dialogů a téměř žádný hudební doprovod. Jednoznačně na něm musím vyzdvihnout, že skutečné události nijak nehodnotí a pouze okem kamery nezávisle pozoruje. (Což ocení hlavně ti, kteří stejně jako já nepovažují Che Guevaru za bůhvíjakého hrdinu). Dalším pozitivem je určitě Benicio Del Toro, jenž podal přesvědčivý herecký výkon a svému předobrazu je dost podobný i fyzicky. Jinak jsem byl, ale celkem zklamán. Více než čtyř hodinová metráž se neuvěřitelně vleče. Až na závěrečnou popravu, zde není jediná zapamatováníhodná scéna. Možná jsem hodnocením ovlivněn svým názorem na Kubánskou revoluci, ale stejně bych od režiséra jako je Soderbergh čekal víc. Mnohem víc! (23.10.2011)