Jaro, léto, podzim, zima... a jaro

Scénář: Ki-duk Kim .. V. Tím, že Ki-duk Kim provedl ono duchovní očištění sám na sobě, chtěl možná skutečně něco smýt, kdo ví. Jeho duchovně učenlivá báseň zasazená do čtyř ročních období je o tom, že život bez boha a duchovní rovnováhy může člověka přivést do neštěstí a maléru. O tom, že každý zločin si najde zasluhující trest. Staré známé pravdy v příběhu tak průhledném, jako horský potůček. Kamera je výborná, minimální hlasová komunikace postav je v tomto případě pochopitelná, ale opět jako už u několika předešlých filmů Kima nemám nad čím jásat.. (27.03.2006)

Těžko vyložit pocit naplnění, který ve mne snímek zanechal. Skutečně se jedná o nádherné vyprávění, zprostředkované beze slov, jen s použitím všeříkajících obrazů ve spojení s přírodou. Díky své "jednoduchosti" dokáže zaujmout široké spektrum. Je jedno, jestli jste Asiat, Evropan, Afričan, či obyvatel jiného kontinentu. Tohle vás pohltí od začátku do konce. (23.03.2007)

Meditativní snímek o životě, o vykoupení, o krutosti každé lidské duše, o nekonečném utrpení. Většina filmu se odehrává v dřevěném minichrámu uprostřed jezera, kde si svůj asketický život žijí dva mniši – mistr a učeň. Jaro – tvrdá škola života zahrnuje také uvědomění si smrti, pomíjivosti života. S létem přichází nemocná dívka, jejímž lékem se ukáže být sex. Jenže dívka musí odjet a mladý mnich se – hnán chtíčem – vydává za ní. Sebere kohouta a odchází, zatímco jeho mistr se uchyluje k duchovně naplňujícímu bušení dřevěnou palicí do jakési duté nádoby. Výše popsané je náplní první hodiny filmu, druhá je sice o něco málo zajímavější, ale rozhodně neslevuje na poetičnosti. Jaro, léto… je plné metafor, které však lze vnímat také doslovně. Něco vidíme, něco cítíme, vytvoříme si k tomu nějaký vztah. Je to jeden z těch filmů, kterým se snadno dává pět hvězdiček, protože budí dojem něčeho natolik "přesahového", kterým se však stejně snadno dává odpad!, protože vás zoufale nebavily. A když nad tím tak přemýšlí, je mi celkem lhostejné, jak tento film ohodnotím. Dáme čtyři? Dáme čtyři. 80% Zajímavé komentáře: Adrian, kiddo, Marius, H34D, meave, numi, mm13, Aidan, Anticque, wipeout (22.11.2006)

První film, který jsem od Kima viděl. Překvapil mě jak svou krásnou atmosférou, tak i svým filosofickým obsahem. Téměř každý se jistě po filmu zamyslí, jak to vlastně je s ním a jeho životem. Nečekejte však nějaký prudký dějový spád. Film se vyznačuje velmi klidným dějem a často se třeba i dlouhou dobu nemluví (což se zde také velmi hodí :)):) 9/10 (26.06.2007)

Mystické zamyšlení nad plynutím času, času, který nemilosrdně plyne v přírodě, který nabízí stále se opakující nádheru jednotlivých ročních období, která nejde zastavit, jimž se nejde vyhnout. Podobně je tomu i v lidském životě, kdy se člověk musí vyrovnávat s vlastní slabostí, kdy dědičnému hříchu utéci nelze. (26.10.2008)