Život je zázrak

Miluji a obdivuji filmy Emira Kusturici, tu šílenou balkánskou dechovku v Černé kočce, bílém kocouru či to podivuhodné podobenství nesoucí mnohovýznamový symbolický název Underground, tam všude se vyjadřuje pro nemístního k těžko uchopitelné situaci na Balkáně, pokaždé velmi osobitě staví svou alternativní verzi historicity i reality, používá svůj originální klon magického realismu a silné poetizace, zalidňuje své světy obrovským množstvím postav, navíc většinou bizarních a evropským měřítkům se vymykajících a vzpírajícím se, používá filmový jazyk rutinérského filmaře s geniálními nápady, točí nejen pro sebe, ale i pro diváka, je tvůrcem živelným, nepřesvědčuje, ale získává, nedává čas vydechnout, doslova svého diváka válcuje, strhává sebou... Jeho Život je zázrak je pro mne ale trochu zklamáním - je sice syntézou všeho výše zmíněného, ale tenhle filmový tvar mi přijde malinko umělý, možná je to tou koprodukcí, to ale byly i Kusturicovo předešlé filmy, tedy spíše záměrem točit o balkánské válce (po níž jako tématu je logicky v Evropě největší poptávka), možná je to jen můj dojem, ale už z tohoto snímku necítím tu Kusturicovu příslovečnou živelnost, spíše snahu natočit silný film, který po mně producenti chtějí a na který mi dají hodně peněz... Možná je to také tím, že hrdinové již nejsou hedonističtí Romové ani patriarchální vůdci rodových i jiných klanů, ale mnohem evropštěji se tvářící lidé, kterým jsem jako divák mentálně mnohem blíže, a tak úplně nevěřím všemu, co dělají a říkají (kupříkladu pro mne otřesná scéna fotbalového utkání, které se stylizaci magickému realismu vzpírá již svými logickými zákonitostmi, proto těžko akceptuji třeba močení na brankáře při zápase atd.) a tak se mi srbský inženýr a jeho rodina jeví trochu nesourodě a nekompatibilně se světem předešlých Kusturicových filmů... Kusturica je však i přesto silný v detailech i v koncepci snímku, umí zaujmout a vytvořit vizuálně působivé obrazy, silný je motiv zakázané lásky, ale alespoň pro mne už jeho Život je zázrak není výjimečný... je to jen hodně dobrý film (podobný dojem jsem měl i u Jakubiskovy Nejasné zprávy o konci světa) o jugoslávském konfliktu a specifikách balkánského naturelu... Podobné filmy: Underground, Černá kočka, bílý kocour, Země nikoho, Hezké vesnice hezky hoří, Kdo to tam zpívá (19.10.2008)

Zpočátku to nabralo tempo, které jsem jen stěží vydýchával a už už jsem chtěl se sledováním skončit, ale Kusturica náhle ubral na zběsilosti, povolil stisk pod krkem a já jsem rád, že jsem se přes ten začátek přenesl, protože se mi dostalo krásného příběhu, vyprávěného humorně i smutně, hořkosladce, magicky i krutě realisticky. (01.03.2009)

Divoký Emir na cestě za... čím? Za láskou? Za svou rodnou hroudou? Za vyrovnáním se s minulostí? Každopádně je to opět krásné, opět neuvěřitelné a všechny emoce provází totální destrukce. Není možné v celé bývalé Jugošce zřejmě ani souložit bez toho, aby to odneslo několik kusů nábytku, případně plot nebo i nějaká ta domácí zvěř. A ty šlágry o lese černohorském! (15.06.2017)

Nádherne temperamentný film. Je tam veľa absurdít, ktoré takto parodujú skutočnosť, najmä ten futbal a bitka na konci neho mi pripomenuli zápas, ktorý sa považuje za jeden zo začiatkov balkánskej vojny a to, keď Boban kopol policajta. To, že musel ísť chlapec na vojnu namiesto toho, aby išiel hrať za svoj obľúbený tím Partizan Belehrad vlastne symbolizuje to, ako vojna, ktorú mnohí očakávali, zničila sny mnohých, Miloš si vlastne aj na konci nájde zničenú loptu. Odchod Jadranky s maďarským cimbalistom ukazuje na to, ako majú naše ženy radi cudzincov. Jeho láska s moslimským dievčaťom, ukazuje, aká je vojna zlá a že sú lepšie veci, kde pôvod nie je dôležitý. Príchod Miloša z vojny a grgnutie moderátorke do mikrofónu na to, že tvrdila, že on bojoval proti srbskému agresorovi ako Bosniak, symbolizuje to, že vtedajší novinári ani nevedeli, kto s kým bojuje a kto je zlý, lebo Miloš bol bosenský Srb a bojoval na strane Srbov. Tí priekupníci zas dobre poukazujú na to, že niektorým boli prednejšie iné veci, ako vlastní ľudia. A ten somár, ktorý trpel pre lásku skvele opisuje život Luku. Ich konečný odchod z tunela, symbolizuje, že každý tunel má na konci svetlo a tiež, že v živote si prechádzame útrapami, ale tie raz skončia. To, že nakoniec Luka odišiel od Jadranky, bez nejakého rozvodu, nie je podľa môjho presvedčenia, lebo rozvod podľa mojej viery takto neprebieha, ale symbolicky tú zmenu života beriem a tiež snahu ísť za šťastím. Napriek niektorým absurditám ako mŕtvy človek na strome, ktorého tak mali zabiť medvede, či transfúzia krvi, ktorá vôbec nemusela dopadnúť dobre, je tento film zázrak! Je to tak špecificky absurdné, šialené, vtipné a miestami rozumné, že si myslím, že tieto filmy by mali patriť do špecifického, nového žánru. Ak niekto videl všetky Kusturicove filmy, či filmy iných balkánskych režisérov, tak chápe, že sú iné, sú špecifické a človek nevie, či ich má zaradiť medzi tragikomédie, medzi psychologické, či symbolické filmy alebo do iného žánru. Vôbec mi nevadila dĺžka, ja som sa do filmu veľmi vžil a mal som úsmev na tvári, lebo toto je moja krvná skupina. Toto je čudo, toto je zázrak! (14.04.2012)

Život je zázrak od Kusturici mi přinesl spíše zklamání. Balkánská dechovka byla sice výborná, filmový styl velmi osobitý, ale kombinace spousty zvířátek a kolejí nedokončené železnice v každém druhém záběru spolu s absencí napětí mne začaly nudit i přes zběsilé tempo. Nejvíce mi to připomínalo Jakubiskovy filmy, které se mi ale líbí více. Trailer: http://www.kustu.com/w2/en:ba_lveum (07.05.2010)