Jestli jednou odejdu

Iva Janžurová tak vytrvale a dlouho hrozí svým sobeckým rodinným příslušníkům odchodem, až jednoho dne pohár trpělivosti přeteče a "služka" v domácnosti skutečně odejde. O chod domácnosti se bude muset postarat manžel a jejich dvě dospívající děti. Jenže uklízení, žehlení, praní a vaření je pro ně něco z oblasti scifi, ale časem jde všechno, když se chce. V rámci televizní tvorby se jedná o velmi příjemný televizní film ve zkušené režii televizního matadora Františka Filipa. Janžurová předvádí jinou Janžurovou, než jsem byl zvyklý, a to hlavně herecky soustředěnou, bez divokých teatrálních gest. Rovněž zbývající osazenstvo Brabec jako její manžel, Bydžovská jako dcera a početný zástup nápadníků mají co nabídnout ze svého hereckého rejstříku. Pohodová komedie, která možná nemá daleko od reality citově strádajících manželek středního věku, které taky mají právo svůj život žít a ne ho jen přežívat. 80% (13.07.2012)

Jedna z těch lepších studiových televizních inscenací s výbornou Janžurovou a Bydžovskou, jejíž typický smích žádná herečka asi nepřekoná... "Helenko, já jsem vám přišel říct, že jsem všechny pustil k vodě." - "Jo? Pustil k vodě? Vy chováte kachny?" "Počkejte, počkejte, to už nemluvíte vy, to už za vás říká nějaká putička." - "Za člověka v životě mluví tolik lidí, že už mi to ani nepřijde." "Počkej, nesměj se jako tele..." "Já jim udělám čtyři fotky 18x24 a ony mi za to daj kilo." - "Kilo čeho?" "Podívejte se, jak jsem nádherně vypral prádlo!" - "Komu?" - "To je otázka, peru nám všem!" - "Nojo, ale todle nejsou naše povlaky..." (11.03.2012)

Tenhle film s doslova a do písmene excelující Ivou Janžurovou je na můj vkus bohužel příliš dlouhý. Příjemně napsaný, jednoduchý scénář kvůli přehnané stopáži totiž obsahuje několik naprosto zbytečných scén (především nudné a natahované nedorozumění v chatě) a chybí mu spád, který má na začátku a na konci. Z herců mi kromě Ivy Janžurové byli nejsympatičtější skvěle civilní Vladimír Brabec a přirozená Zuzana Bydžovská. Radoslav Brzobohatý naopak takovým odpudivým dojmem nepůsobil snad ani v roli čaroděje Mrakomora. Tři a půl. (05.01.2012)

Strasti i radosti socialistické, rodinné idylky, je potřeba někdy oprášit, člověk může nakonec zjistit, že svět bez stereotypních návyků, může být mnohem horší, než onen každodenní kolovrátek. Velmi neobvyklá skvadra herců, je základem kvality. Jinak si myslím, že na inscenaci je to až příliš dlouhé, což je na tempu snímku docela znát. Nesmí chybět zamotaný scénář, dobové domácí spotřebiče, které si někteří z nás velmi dobře pamatují, ač v oné době žili jen velmi krátce a samozřejmě konečné, idylické prozření. V rámci svého žánru nadprůměr. (14.11.2013)

Film má být komedií, ale to jsem jaksi nepostřehl. Možná spíš až v závěru, kdy se P. Zedníček ukryje v sauně a do toho přichází Císler a posléze manžel. Celá inscenace na mě ale působí trochu nevěrohodně. Poté co manželka odejde se rodina ani nijak zvlášť nesnaží dostat ji zpět. Naopak postava R. Brzobohatého příliš okatě balí kolegyni své manželky a dokonce přijede až na chatu. Helena si za nastalou situaci může vlastně tak trochu sama. Kdyby se s manželem dohodli na tom, že jejich potomci jsou už velcí klacci a měli by mít nějaké domácí povinnosti, bylo by vše vyřešeno šmahem. Nemluvě o manželi, který také nevyvíjí aktivitu. Zajímavé je, že těch filmů s podobnou tématikou bylo víc. Žena, ač zaměstnaná se stará především o domácnost. Muž, taktéž pracující nemusí prakticky dělat nic stejně jako děti. Hlavně, že se ale všichni cítí jako intelektuální rodina. Role v socialismu byly jasně dané, ale sem tam se našla nějaké filmová hrdina, která se tomuto osudu chtěla vzepřít. Zřejmě to bylo dost žhavé téma doby. (15.05.2024)