Moderní doba

Varovanie pred studeno zmechanizovaným svetom, požadujúcim stále vyšší výkon bez ohľadu na prirodzenosť človeka, dominuje prvej polovici mixu sociálnej drámy s groteskou. Druhú tvorí opakovaná neúspešná snaha biedneho páru usadiť sa a nájsť zamestnanie. Gagy sú na úrovni, ale akoby vytiahnuté z množstva Chaplinových krátkych filmov. Ozvláštnenie predstavuje použitie zvuku: film využíva postupy nemých filmov - dominuje hudba zložená Chaplinom, hlasy vydávajú výlučne reprodukčné prístroje, prirodzené dialógy obstarávajú medzititulky (okrem pesničky v závere). Striedanie zobrazenia medzivojnovej reality zmietanej vlnou nezamestnanosti a štrajkov s humornými scénami sa vydarilo a film svižne odsýpa striedajúc tragiku a komiku života. Hoci z hľadiska tvorivého námetu film nepriniesol veľa nového - zmechanizované mesto pod drobnohľadom továrnika ukázal Fritz Lang v Metropolise, pásovú výrobu žánrovo obdobne spracoval Clair v komédii Nech žije sloboda! - stal sa divácky vyhľadávaným, populárnym a scény z neho všeobecne známymi. 70% (24.10.2005)

Až do moderní doby patřil Tulák divákům. Pokud to jen šlo, dlouhodobějším závazkům se – oproti Busteru Keatonovi – vyhýbal. S dívkami koketoval, v nestřežený okamžik je i opatrně políbíl, ale k rodinnému životu alespoň navenek neinklinoval. Několik grotesek příznačně končilo jeho osamělou chůzí směrem od kamery, za dalším dobrodružstvím, nezávislém na tom právě prožitém. Teprve Moderní doba, Chaplinovo rozloučení s Tulákem a Tulákovo rozloučení s divákem, končí záběrem spokojeně kráčejícího páru. Tulák odchází, ale konečně není sám, o jeho budoucnost se nemusíme strachovat. Moderní doba však nebyla jen rozloučením s Tulákem, ale také s němým filmem a žánrem čisté grotesky (mj. kvůli finančnímu neúspěchu – kritici i diváci již byli uvyklí zvukově mnohem hutnějším filmům). Chaplin poprvé nápaditě využívá zvukových efektů, buďto k zesílení dramatického (výstřely) nebo komického efektu („krmící“ mašina). Navíc nechá Tuláka jakousi francouzsko-italskou hatmatilku zazpívat pár not. Nejen v této scéně hrdina připomíná porouchaný stroj, který po vykázání z továrny, kde mu příslušela jasná funkce, marně hledá jiné uplatnění. Chaplinův satirický portrét vykořisťovatelské kapitalistické společnosti, měnící člověka v soukolí obřího mechanismu (hádám, že zejména tato rovina Chaplinovy tvorby inspirovala Jacquese Tatiho), souzněl s obdobím hospodářské krize a oproti jiným komediím divákům nedovolil utéct do hezčího světa. Nezaměstnanost, chudoba, hlad, sociální nepokoje – vše sice humorně rámované, nicméně viditelně přítomné. Díky povýšení mechanizace lidské existence na hlavní téma filmu mohl Chaplin vytěžit jeden z hlavních rysů grotesek, jejichž gagy často spočívají v tom, že se lidé chovají jako neživé objekty. Příliš blízká příbuznost s předchozími filmy je zároveň slabinou Moderní doby. Zápletka se vinou střídání různých povolání, která si Chaplin ozkoušel ve svých krátkých groteskách, drolí do oddělených, třebaže s obdivuhodnou úsporností zrežírovaných epizod. Filmu tak chybí dramatická semknutost i emocionální působivost. Kvůli silnému příběhu tedy ne, ale kvůli gagům s kokainem nebo utahováním šroubů a kvůli neodolatelně nabroušené gamine Paulette Goddard se do Moderní doby dozajista vracet budu. 80% Zajímavé komentáře: sportovec, Radko (13.05.2014)

Osobnost Charlieho Chaplina pro mě nepředstavuje nezpochybnitelný symbol uměleckého mistrovství, jen málo jeho filmů mě oslovovalo v minulosti a ještě méně mě jich oslovuje dnes. Ty, které mi stojí za opětovné zhlédnutí, by se pohodlně daly spočítat na prstech jedné ruky, nicméně Moderní doba mezi ně patří. Spolu se Zlatým opojením jde zároveň o jediné snímky, kde akceptuji jeho životní postavu tuláka. V Moderní době se pokouší protloukat životem a opakovaně po karambolech začlenit do normálního života spořádaného občana. Neuspěje ale ani jako dělník u pásu, ani jako číšník. Dívka, se kterou posléze naváže vztah, je podobně nekonformní, takže nakonec oba uznávají, že do moderní doby s jejími pravidly, příkazy a povinnostmi se nehodí. Dávají se na ústup a společně kráčí vstříc osudu. Především tovární část tulákova příběhu mi přijde vtipná a chytře natočená, touha po maximalizaci produktivity vede až k šílenému motivu stroje na krmení zaměstnanců. Druhý vrchol snímku představuje scéna v baru, kde poprvé zazní Chaplinův hlas ve formě pěveckého čísla doplněného pantomimickou klauniádou. Moderní době se dá vyčítat, tak jako u jiných Chaplinových filmů, zastaralá poetika němého filmu první poloviny 20. let. Ale v tomhle případě mi to nevadí. Vnímám jeho film jako sociální kritiku systému v období hospodářské krize a zároveň kritiku fordovské masové společnosti založené na potlačení individuality. Je typické, že v Hitlerově Německu i Mussoliniho Itálii bylo promítání Moderní doby okamžitě zakázáno. Celkový dojem: 80 %. (21.07.2017)

Jeden ze 100 filmů, které musíte vidět, než umřete. Jedna ze 140 nejlepších komedií - 140 Greatest Comedy Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Geniální Chaplinův film, kde má jako obvykle velmi blízko obyčejným lidem. V Moderní době pozorujeme Charlieho jako přepracovaného dělníka utahujícího matice u pohyblivého pásu, vzbouřence, blázna, vězně, miláčka dozorců, nezaměstnaného, stavitele lodí, nočního hlídače, číšníka, zpěváka a samozřejmě vždy především smolaře a tuláka. Za všechny pamětihodné scény jmenuji stádo prasat mířící na porážku a stádo pracujících směřujících do práce, pak celou úžasnou tovární sekvenci - od utahování matic na zrychlujícím pohyblivém páse po průjezdy ozubeným soustrojím: http://www.youtube.com/watch?v=DfGs2Y5WJ14, staré grotesky zase připomene automatická krmička dělníků: http://www.youtube.com/watch?v=N4sjKJvUia0 a nový zvukový film již vstupuje skrze nádherný šanson zpívajícího číšníka Charlieho: http://www.youtube.com/watch?v=_UopgPw_BPU. Chaplin rulez! (06.01.2014)

Satirický pohled na novou, moderní dobu, plnou nových vymožeností, ve které se ovšem odráží hospodářská krize a problémy obyčejných dělníků s ní spojených. Celým filmem se táhnou jako dlouhá nit neuvěřitelné a propracované gagy, k těm nejlepším patří úvodní část, kdy Charlie pracuje v továrně na pásu, k dalším jeho jízda na kolečkových bruslích ve třetím patře se zavázanýma očima, kdy mi lezl mráz po zádech. Naprosto nejlepší je však Charlieho pěvecké představení v závěru filmu, to je poprvé, kdy slyšíme Charlieho hlas, i když "jen" zpívaný. Film pochází z poloviny třicátých let, kdy již dávno existoval film zvukový, tento je však zcela bez dialogů, které nahrazují komentáře jako ve filmech němých. Chaplin tak signalizoval světu, že si poradí i v této - modernější době. (08.05.2009)