Tak mě někdy napadá

Když se kácí les, létají třísky na všechny strany, to je (dávno) známá věc. Nikoliv „Foglarovi Hoši od Bobří řeky, ale Jiráskovo Proti všem“ zasazené do amerického Oregonu, kde klan místních dřevařů Stamperových vedený samorostem Henrym (živelný Henry Fonda) žije podle rodinného hesla „neustupuj ani o píď“. To (i) navzdory tomu, že to může být vykoupeno tím nejcenějším, tj. ztrátou (soukromého) života resp. životů. Snímku bez sebemenších pochyb dominuje Frajer (Luke) resp. P. Newman coby Henryho syn Hank, pokračující v otcových šlépějích. To jak za, tak i před kamerou. P.s. co se samotného konce týče SPOILER, neznám stylovějšího závěru. Henry Fonda (prostřednictvím P. Newmana) významně nastavuje (zdejším dřevařům) prostředníček a já následně zvedám oba (zdravé) palce. Takové snímky se již dnes netočí, stejně jako se nerodí takoví (zásadoví) chlapi (resp. je to druh téměř před vymřením). A je to jenom dobře, alespoň je co si připomínat. (12.12.2012)

"Pracujeme, jíme a souložíme - A to je všechno? - Jo, co by mělo bejt víc?" Osobně si nemyslím, že Newman chlapácký zásady, ideály a jakýsi smysl pro čest a povinnost výrazně glorifikuje, on je prostě představuje.  Jediný, co si tu úctu tady bez pochyb vysloužilo,  je "tvrdej chleba" amerických dřevařů, to je zjevné. Tak to je a ber nebo nech být.  Finální  "vítězství", ovšem spojené s destrukcí vlastně naprosto všeho je právě tou svou citovou protichůdností nefalšovanou  mrazivou filmovou zkušeností a nutno říct, že i velmi originální.  Vztyčený prostředníček Henryho Fondy a spokojenost Paula Newmana v de facto posledním záběru si budu opravdu dlouho pamatovat.   Hodně tvrdý film,  který pak rozhodně nelze doporučit zeleným aktivistům.  Ale tak to bylo, čili jak jsem už jednou řekl, ber nebo nech být. Čtyři hodně silný  kmeny... (29.01.2024)

Když se Joby pod vodou uchechtával, mně nebylo do smíchu ani trochu. Newmanovi se rozhodně zadařilo vtisknout filmu hodně důležitých atributů Keseyho nádherný knížky, byť kvůli tomu musel nutně odetnout hodně velký kus jejího základu, což jsem zpočátku nenesl dobře, klasickou čtenářskou zaujatost vůči filmu jsem ale nakonec zahodil a plně docenil, že Tak mě někdy napadá je na plátně funkčním celkem, který odráží velkou část podstaty předlohy. Klidně by ten film mohl vypadat úplně jinak, inspiraci čerpat z jiných rovin děje - Newman se vydal cestou autenticity, jiný by zas klidně mohl portrétovat spíš romantické pasáže a stvořit studii mladého rozervance, což bych osobně asi ocenil víc, přesto adresuju Newmanovi jeden velkej smekanec za to, že film podle knihy natočil chyře a s úctou a vyšlo mu to. "Sometimes I have a great notion..." (25.03.2014)

Citlivé uchopení literární klasiky, které se rozbíhá pozvolna a k postavám si musíte hledat cestu, ale s blížícím se závěrem vyprávění nabývá na emocionální intenzitě. Scénu utopení nezapomenete do konce svého života a závěrečné "fuck off" je takovou sladkou, ironickou třešničkou, kterou Paul Newman jenom stvrzuje svůj status frajera, se kterým se jenom málokdo mohl měřit. (30.12.2013)

S režisérskou prací legendárního Paula Newmana jsem se v tomto případě seznámil poprvé ale hned skoro na výbornou. Velice dobře natočený film o rodině tvrdých dřevařů, pro které je jejich práce více než jejich rodina nebo život. Výborní herci, řada výborných a krásně natočených scén a hlavně drsný a neskutečně silný konec. Newman to očividně zvládal před i za kamerou. (10.02.2011)