Pečeť vraha

Přestože nevím, jak probíhalo tehdejší skutečné vyšetřování série jihokorejských vražd, musím říct, že mě příjemně překvapilo, jak civilně tuto kauzu Pečeť vraha rekonstruuje. Nemožnost dobrat se pravdy tu nenabývá filosofických rozměrů, ale drží se striktně v rámci jednotlivých vyšetřovacích metod. Do opozice se tu proti sobě staví (v podobě dvou detektivů) intuice a racionálno a jako poslední instance figuruje americká vědecká laboratoř. (Téma USA je obecně docela humorné, protože se tu o zámořských tajných službách mluví s až náboženským respektem a nakonec i na samotné výsledky z laborky se čeká jako "na smilování boží", jako na něco, co nezpochybnitelně vysloví verdikt - divák ale tuší výsledek ještě předtím, než se hrdina do zprávy začte.) Vrah není vyšinutá, excentrická osoba, která by se snažila upozorňovat na vady společnosti (jako např. Spacey v Sedm), film naopak úchyly a retardy důsledně staví do rolí falešných podezřelých. Pachatelova neodhalitelnost a zrádnost spočívá v jeho obyčejnosti a ve finální scéně jsou dokonce diváci sami označeni za potenciální viníky. _____ Někde jsem se dočetl, že Korejci tento film milují také proto, že jim dobře připomíná dobu tehdejšího vojenského režimu (např. noční sirény), ale západní divák by tady vůbec neměl mít problém se orientovat; dokonce mám pocit, že jde o jeden z nejpřístupnějších filmů a potenciálně dobrý úvod do jihokorejské kinematografie. (16.02.2011)

Tak neviem na aký film sa dívali ostatní tu uvedení komentátori, ale ad1: V tomto filme nie je nijaká scéna ktorá "ukazuje jak se z na první pohled sympaticky jednoduchého a vtipného detektiva stává zrůda" (sam_lowry), ad2: Nie je tu ani len náznak súvislosti odkazujúci k Fincherovej klasike (pokiaľ tým dotyční azda nemyslia súvislosť typu "vraždí sa tu, takže je to Se7en") a ad3: Nenájdete tu ani "Naprosto zarážajúce a dychvyrážajúce sú scény s miestnymi policajtami a ich nátlakovými metódami vypočúvania" (Lhurgoyf). Takže pre tých, ktorí tento film budú pozerať s otvorenými očami: jedná sa o vynikajúci psychologicko - filozofický film o pátraní po vrahovi mladých žien, ktorý vraždí zásadne v daždi, dráždi ho červené oblečenie a pred vraždou si v miestnom rádiu necháva zahrať kórejský hit na ktorý je (zrejme) traumaticky naviazaný. Režisér filmu, pred samotným vyšetrovaním uprednostňuje sondáž do mysle členov vyšetrovacieho tímu (a nerozoberá myseľ vraha ako to býva obvyklé) cez ktorých sa o vrahovi dozvieme všetko podstatné okrem jeho identity. Vo výsledku je totiž kriminálna línia iba zástierkou na sociálno - kritický pohľad do radov kórejskej polície a spoločnosti zároveň od roku 1986 do súčasnosti (2003). Ak tu už teda niekto chce porovnávať, tak nech porovnáva s týmto. Ak by niekto z citovaných komentátorov mal pocit, že som ho urazil, tak sa mu ospravedlňujem. To nebolo cieľom môjho komentu. (13.12.2004) (13.12.2004)

Film jsem viděl už poměrně dávno, ale když ho teď vzpětně porovnám s novým režisérovým počinem The Host, tak Memories rozhodně vyhravají. Přesto ale na mě film působil nesourodě a některé žánrové vložky nepatřičně. Ale ani tyto drobné výtky ho nemůžou stáhnout do vln průměru, rozhodně stojí za vidění. (02.01.2007)

Při škatulkování to samozřejmě nejde udělat jinak než film označit za detektivní nebo dokonce thriller. Je to však zavádějící. Vzpomínky na vraždu jsou vlastně antidetektivka. Spíše je to film psychologický, ve své vlasti možná vnímáný i jako sociálně-kritický. Můžete ho vnímat buď tak, že odhaluje neschopnost policie (zde je cítit onen společensky kritický tón) nebo tak, že poukazuje na naši všeobecně lidskou neschopnost poznat pravdu (v tom je čistě postmoderní). Mnohému divákovi může způsobit zklamání, protože nenaplní jeho očekávání. Neřídí se totiž pravidly detektivního žánru, ale právě tím je zajímavý. - Rozhodně nevidím v tomto filmu žádné korejské "Se7ev" a to je jedině dobře. Není to totiž napodobenina, ale originál. (05.04.2005)

Byl by to takový korejský Zodiac, kdyby náhodou nebyl o čtyři roky starší. Také inspirace řáděním skutečného, nikdy nedopadeného sériového vraha, a také zaměření na to, co to dělá s psychikou detektivů. Ti jsou s každou další zavražděnou dívkou pod čím dál větším tlakem, takže hodlají případ vyřešit opravdu za jakoukoli cenu. Je asi zbytečné podotýkat, že to není dvakrát moudrá cesta. Jen ten konec se mi moc nezdál... (27.06.2011)