V kómatu

"V kómatu". Film, na který jsem si pamatovala z dětství, ale ne a ne ho najít, protože jsem si za boha nedokázala vzpomenout ani na jeho název, ani na herce, kteří by v něm hráli (Michael Douglas byl pro mě šok). A i když to nakonec nebyl "horor", jak jsem se mylně domnívala, zklamaná nejsem, neboť se jedná o - na svou dobu - velice zdařilý thriller, který funguje naprosto parádně i po pětatřiceti letech.:-) P.S.: Film jsem viděla poprvé a naposledy někdy před patnácti lety a přesto jsem si skvěle pamatovala cca. 75% děje (respektive scén) a číslo smrtícího pokoje k tomu (8)... Neuvěřitelné.;-) (26.08.2013)

Medicína posílena vědou se tváří jako nové náboženství slibující spásu a majestátné katedrály nemocnic jsou zaplněny miliony věřících. Každý pokrok i každé náboženství si ale žádá obětí. Obchod s lidskými orgány ve velkém umožnila teprve moderní medicínská, počítačová a spojovací technika a to je jen malá část ledovce, který se skrývá pod hladinou úspěchů, které společnosti prezentuje medicínsko farmaceutické lobby.___ Atmosféra napětí ve starších hollywoodských filmech byla řádově působivější než ve filmech éry CGI (computer-generated imagery). Většina dnešních tvůrců thrillerů a hororů ignoruje princip fungování lidské psychiky – lidé se totiž nejvíce bojí nikoliv toho, co již vidí, ale toho, co je jim zatím utajeno, o čem jen tuší. Dobře o tom věděl Hitchcock, který klamal a vodil diváka za nos až do konce filmu. Je jedno kolikrát zkušený divák viděl dnes již kanonizované postupy pomalého budování děsivé hrůzy prostřednictvím utajení informací a drásání nervů hudbou, stejně se pokaždé nachytá, protože napětí vzniká samovolně čistě jako fyziologická reakce, kterou spouští část mozku zděděná od plazů, jež v jakýkoliv okamžik očekává náhlý útok šelmy. Dnešní polopatické předvádění hromad střev a potoků slizu a krve po jisté době otrkání vyvolává již jen hysterický smích nebo znechucení. (03.02.2013)

Dobre scenáristicky vystavaný (knižná predloha bola cítiť)a kvalitný "sci-fi" thriller s kvalitnými hercami, a s dobrými nezabudnuteľnými scénami : napr.: útočník zasypaný hromadou zmrznutých mŕtvol v pitevni..brr. Páčil sa mi pomalší rozbeh, tie časté a niekedy dosť odborné rozhovory ma nenudili, skôr naopak dobre uviedli do deja a do lekárskej vedy. Navyše stále viselo vo vzduchu čosi hrozivé, a hlavná hrdinka bola na pokraji paranoje aj keď sa navonok nič dlho nedialo.. Práve toto na filmoch (špeciálne thrilleroch ) milujem. Doktorka Susan Wheeler (Genevieve Bujold) bola síce trochu suverénna, a ja moc takéto príliš zvedavé ženy nemusím ani v reálu, ale tu výnimočne som jej držal palce. Tlieskam tvorcom za viaceré odvážnejšie morbídne scény z mŕtvolami a za skvelú, skutočne obludne a zvláštne pôsobiacu obrovskú budovu. Finále je riadne napínavé a do poslednej chvíle som nevedel ako to skončí... A to u moderných thrilleroch nehrozí ani náhodou... ... (10.03.2011)

Další z filmů, jenž nepřekročil svůj stín a dobu, bohužel nepatří k nadčasovým snímkům jako některé jiné z té doby. Dívat se na to dalo, ale spíš ze zvědavosti, jak si povede mladý Michael. Evidentně byl teprve ve svém rozjezdu, moc prostoru nedostal, ale štramáctví a charisma mu nechybělo. Jakoby ty 2 minuty jeho aktivity mezi posledními daly impuls tvůrcům k pozdější hvězdné akční kariéře. Za pozornost a jedno shlédnutí snímek rozhodně stojí. Jako vždy oceňuji soudobé scenérie a nepřehlédnutelný fakt, že lidé v té době byli nejen prostě krásní, ale přirozeně štíhlí, což dnes už z jasných důvodů neplatí. Alarm!! (30.01.2013)

O existencii Kómy som vedel desaťročia. Disponoval som základnými informáciami. Hrá v nej Michal Douglas a je podľa predlohy Michaela Crichtona. Možno som raz za čas v telke zahliadol pár minút a poznám ikonický, futuristický záber na visiacich pacientov. Kedysi som lekárske trilery od Crichtona, Robina Cooka, Kena McClurea alebo F.P. Wilsona čítal vo veľkom, ale potom ma to prestalo baviť, tak aj z toho dôvodu som nejako extra Kómu vidieť netúžil. Nakoniec som si ale v roku 2020 povedal: „idem na to“.  A aj som šiel. Zaskočilo ma, že som polovicu života žil v omyle. Predlohu nenapísal Crichton, ale jeho žánrový konkurent Cook. Paradoxne, film REŽÍROVAL Crichton. To ich celoživotnému žánrovému súboju dodáva zvláštnu, bizarnú príchuť. Trocha mi to pripadá ako keby sa dvaja muži celý život nenávideli a ten druhý sa prvému pomstil tak, že by mu zviedol manželku, tá by sa s ním rozviedla a vzala si jeho súpera. Ale možno mi to pripadá zle. Film, prirodzene, čiastočne zostarol. Ženy doktorky sú tu mužmi skôr tolerované, než rešpektované. Ak urobia niečo, čo sa mužom nepáči (pričom to nemusí byť chyba), tak si povzdychnú: „ach tie ženy“. Ale inak ide o vydarený, ukážkový lekársky triler. Odohráva sa v atraktívnom nemocničnom prostredí. Pitevne, márnice, operačné sály, prednáškové miestnosti, labyrinty chodieb, laboratóriá a kancelárie. Vyzdvihnúť musím aj mrazivú atmosféru, presný kasting (Douglas, šikovná Bujold v titulnej úlohe, Richard Widmark, Rip Torn, dokonca Tom Selleck a Ed Harris v maličkých, ale prepracovaných rolách) a scenár, ktorý je napínavý, tajomný, záhadný a zamotaný (aj keď od finále som možno čakal predsa len trošku viac, ale iba o štipku). (10.02.2020)