Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Tragikomický příběh jednoho svatebního dne se odehrává na izraelsko-syrské hranici na Golanských výšinách, okupovaných od roku 1967 Izraelem. Pojednává však nejen o hranicích mezi státy, nýbrž i o hranicích uvnitř rodinného společenství. Nevěsta Mona pochází z dobře situované drúzské rodiny z pohraniční vesnice Majdal Shams. (Drúzové jsou šíitská sekta a jejich národnost je oficiálně nedefinována. Dívka se vdává za populárního syrského herce Tallala, kterého zná jen z televizních mýdlových oper. Svatba pro ni znamená, že už se nebude moci vrátit ze Sýrie zpět. Příbuzní doprovázejí nevěstu do země nikoho mezi pohraničními stanicemi. Ženich je na druhé straně. Dojde však k byrokratickému zádrhelu a všichni musejí čekat, až se vyřeší. Mezitím je čas na rozuzlení několika složitých rodinných traumat, ovlivněných politickou situací, náboženskými předsudky a odvěkými tradicemi. (MFF Karlovy Vary)

(více)

Recenze (41)

igi B. 

všechny recenze uživatele

Svatba jako výsostné politikum? Kde nejlépe, než na Golanách, na tragicky "strategickém" území, kde žijí lidé v těžké geopolitické realitě pod tlakem všeobjímajícího válečného napětí, bigotních náboženství, klanové kultury, patriarchálních vztahů a všestrané byrokracie se statusem "státní příslušnost - bez určení"! . . . I když formou nikterak strhující - obsahem však působivá hořkohořká - asi jako ta zde ve filmu pitá pravá arabská káva - nekomedie, či spíše kafkovské podobenství o těžkém údělu lidí žijících na pomezí neslučitelných kultur a nesmiřitelných států. Bez šance (alespoň co se politiky týče) na brzké spravedlivé a smysluplné trvalé urovnání. Ale... Ano - otevřený(!) závěr filmu je nejpůsobivější právě v tom (snad) nadějném Monou a její matkou představeném >bojovně< individualistickém vzpurném symbolickém ALE! . . . A jen tak mimochodem - všimli jste si, že nikde(!) v tom rozlehlém a na místní poměry poměrně luxusním a moderním >středostavovském< sídle Hamidova klanu (a vlastně v celém filmu) v žádném záběru neuvidíte jedinou knihu? Možná by tyto prospěly lidu těžce zkoušeného kousku vyprahlé blízkovýchodní země coby místa jedné z kolébek >civilizace< více než prapory, fangle a nadživotně velké portréty politických zločinců a vrahů otce a syna Assadových na stěnách... Amen. - - - P.S. A ne že bych se chtěl zastávat jednoho formálně byrokratického úřednického stát(d)ně israelského ŽIDA, ale jeho syrsko ARABSKÉ byrokraticko úřednické (dva) protějšky ve své umanuté zmrdivosti mu tedy nesahaly(i) ani po obřezání! Oni totiž - když se to tak sečte - jeden stál za osmnáct a ti dva bez dvou za dvacet, navíc ještě dvakrát podtrženo!! (To jen ku zdejšímu >zasvěcenému komentáři< už. "Janaryba") . . . Blablablablabla... Howgh. - - - - - (Poprvé viděno 14.5.2012 na >nadějném prostoru< /v původním formátu obrazu a s orig. zvukovou stopou a č. titulky/, hodnocení 175., komentář zde jako čtyřiadvacátý - 14.5.2012) ()

Morholt 

všechny recenze uživatele

Podle anotace by se mohlo zdát, že ústředním motivem je absurdní divadlo na hranicích, ale tak to není. Víc než o cokoliv jiného se jedná o rodinné drama, ke kterému dojde ve chvíli, kdy se početná rodina sjede na svatbu. Nejvýraznější roli tu hraje uspořádání drúzské společnosti, která sice patří v rámci islámského světa k těm tolerantním, ale jistá dogmata tu přetrvávají a z toho pramení většina konfliktů. Díky tomu, že se nejedná o žádné radikály, tady absentují vyhrocenější scény, ale to je tady vlastně plus, protože decentnější a citlivé pojetí filmu sluší. Komedie si moc neužijete. V tomto ohledu má občas potenciál snad jen Barhomova postava, úsměvně působí halekání megafonem přes hranice a do jisté míry i potíže s razítkem, ale to je dohromady tak deset minut. Herecky na výbornou a pro mě byla hlavní hvězdou Hiam Abbass v roli nevěstiny sestry. 85% ()

Reklama

evulienka3 

všechny recenze uživatele

Zdanlivo banálny príbeh, ktorý však ani zďaleka takým banálnym nebol, ale...čím dlhšie o tom premýšľam tým viac sa mi pri spomienke na tento film vynára v hlave viac a viac výhrad. To čo robilo tento film výnimočným boli totiž geo-politické podmienky, v ktorých sa odohrával avšak vo filme sa o nich nedozvedáme takmer nič. Keďže som človek zvedavý, hneď po skončení filmu som si zopár informácií o Golanských výšinách a o Drúzoch naštudovala a potom ma absencia lepšieho spracovania ich života v tomto filme zamrzela ešte viac. V tejto podobe to totiž bola len akási bôľno-smutná a málo úsmevná sonda do zložitých byrokratických praktík danej oblasti. Podobné tortúry primerané podmienkam však si pri troške šťastia môžte užiť aj na našich úradoch a nemusíte pritom pochádzať ani z Golan... Takže po čase zo štyroch mením na tri, i keď podotýkam, že zlé to rozhodne nebolo, len pre mňa tam časom bolo tých "ale" už priveľa. ()

Slarque 

všechny recenze uživatele

Golanské výšiny – místo, kde i přejití ulice je politický akt. A teď vdejte dceru za syrského herce. To, co by jinde byla (romantická) komedie, se tady blíží spíš vyhrocenému dramatu, přestože je film dostatečně odlehčený, aby to nepůsobilo vyloženě depresivně. Závěr na území nikoho mezi dvěma hranicemi, kde pobíhá jedna Francouzka od Červeného kříže a snaží se vyřešit absurdní situaci, vypovídá o světě, ve kterém žijeme, lépe než cokoli jiného. Bohužel. ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Tragikomedie o životě v zemi rozdělené válečnou linií, kde se sice už několik desítek let nestřílí, aspoň ne běžně a "regulérně", ale která má díky okupaci a politickým poměrům k normálu zoufale daleko. Linie nerozděluje jenom armádní jednotky, ale i členy místních rodin, které na sebe musí hulákat z megafonů, aby se mohly ve výjimečných případech zdálky vidět. Všudypřítomné vojenské hlídky, bojová technika, policie, ale i nesmlouvavý dohled místních starších, kteří se snaží dodržovat tradice a náboženské i národní rituály. Trochu to připomíná konflikt v Severním Irsku, ale na Golanských výšinách je realita ještě daleko složitější, víc stran, náboženských konfesí, víc zájmů okolních zemí. V tom kotli rozporů se má konat svatba drúzské rodiny, kdy nevěsta má pochopitelně sama a poté, co prodělala 5měsíční martyrium pro získání nezbytných povolení, přejít linii příměří, jenže to by se jí nesměl do cesty stavět úřední šiml a nepřátelství mezi izraelskými a syrskými úřady. Do toho všeho ještě scénárista zapletl spoustu motivů ohledně emancipace žen, patriarchální systém, kdy šéf rodinného klanu nejen zodpovídá, ale i řídí rodinu, vztah Arabů k přistěhovalcům, arabských mužů k Evropankám, které evidentně nechápou místní hodnotové žebříčky apod. Výborně zahrané v našich končinách naprosto neznámými herci, s absurdní atmosférou plnou napětí a navíc se sympatickou stopáží. Izraelští tvůrci pochopitelně netepali do své strany bezhlavě, takže izraelští vojáci mají pochopení, úředníci přes všechny byrokratické obstrukce nakonec vyjdou vstříc a syrská strana vypadá jako spolek švejkovských troubů. Okupace by se dala popsat taky temnějšími barvami, přesto je to odvážný počin a silný emotivní film, který si vychutná víc ten, kdo je aspoň v hrubých rysech obeznámený s tamní realitou. Ten, kdo zná tamní poměry podrobněji, může postřehnout řadu zajímavých momentů a detailů, takže pro něj bude film ještě zajímavější. Celkový dojem: 95 %. ()

Galerie (7)

Zajímavosti (3)

  • Makram Khoury (Hammed) je ve filmu otcem Clary Khoury (Mona), stejně jako ve skutečnosti. (Myshkin)
  • Film se natáčel ve dvou drúzských vesnicích, jedné pro-izraelské a druhé pro-syrské, podle toho, jaký byl politický charakter dané scény. Protože izraelské úřady nepovolily natáčení na skutečné hranici, na jiném místě byla postavena maketa. (Myshkin)
  • Vtip o mužích s mezerou mezi zuby, který do filmu vložila spoluautorka scénáře Suha Arraf, byl narážkou na režiséra filmu Erana Riklise, který sám má mezeru mezi zuby. (Myshkin)

Reklama

Reklama