Putování tučňáků

Pekné. Nie je potrebné o ničom inom diskutovať. Zoberte za ruku najbližšie dieťa vo veku nad 6 rokov a choďte s ním na tučniakov. Mylím, že bude vnímavejšie než ktokoľvek z dospelo sa tváriacich a vezme si z toho viac než sú len nádherné obrazy a boj o prežitie, ani sa nebude pozastavovať nad formou komentára. ...Veru - s takýmto filmom povinne do všetkých škôl! (26.06.2006)

Veľmi dojímavý príbeh životného cyklu prekrásneho živočíšneho druhu, ktorý s hrdinskou dôstojnosťou nesie jeden z najhorších údelov na našej planéte. Na kinospracovaní v podstate klasického dokumentárneho filmu sa podpísala snaha priblížiť tento žáner širšiemu konzumnému publiku. A tak je film namiesto typického komentáru okorenený fiktívnymi monológmi a dialógmi samotných tučniakov (rsp. jednej rodinky). Na prvý pohľad netradičné a občas pôsobiace trochu infantilne, keď si však privyknete, uznáte, že tento spôsob rozprávania príbehu je veľmi sugestívny. Znásobuje dojmy, ktoré vytvára samotná vizuálna stránka (vynikajúca kamera!). Dojímavých momentov zažijete hneď niekoľko, pretože príroda je krutá živiteľka a slabým sa druhá šanca neujde. Najdojímavejší záber bol pre mňa na maličké mláďa, trasúce sa zimou po tom, čo sa len na chvíľu dotklo ľadovej planiny, kým si ho rodičia medzi sebou vymenili... Nájdu sa však aj oveľa smutnejšie a realistickejšie scény a tak neodporúčam brať na film príliš malé alebo citlivé deti. Na dokreslenie atmosféry sa vo filme strieda nádherná inštrumentálna hudba s akýmisi „pesničkami“, ktoré vyzerali ako niečo medzi Kylie Minogue a Björk a ako jediný element ma rušili pri sledovaní. Vzhľadom na súčasný spoločenský profil divákov v kine spočítate na prstoch rúk, no zároveň si užijete ničím nerušené sledovanie úchvatnej prírody a príbehu, aký nenapíšu scenáristi v Hollywoode. (11.07.2005)

Krasne na pohled. Uz samotna Antarktida a cele to ledove kralovstvi je uchvatne a tocit v takovych podminkach film musi byt neskutecne technicky narocne. Zvlast kdyz se jedna defacto o casosberny material, kdy bylo nutno tucnaky natacet dlouho, znova a znova, aby byl zachovany dojem pribehu, deje, ktery sice pomalu, ale stale jde dopredu. I kdyz se snimek zameruje jen na jeden druh tucnaku, je to opravdu pusobive, a cela ta jejich anabaze s dlouhou pouti, kladenim vajicek, chozenim pro potravu - je to az temer nerealna predstava, ze neco takoveho na nasi planete funguje, ze takto nektere druhy ziji. Obraz je opravdu perfektni, mnoho zaberu velmi detailnich, nekdy i smutnych, kdyz dojde na drsnou stranku tohoto prezivani v divocine. U nekterych scen mi bylo uplne jasne, ze se jimi nechali inspirovat tvurci obou dilu "Happy Feeta" - ba co vic, spis je uplne zkopirovali :) Jedine, co me iritovalo, byl cesky dabing, ktery se snazil o neco mezi shakespearovskym dramatem a infantilnim vecernickem (zvlast detsky hlas, kdyz se vylihnou mladata) - takze bych mozna doporucil orig. zneni. Koneckoncu ono to moc naucne neni, takze netreba cestiny na vnimani nejakych dulezitych informaci. To je sice trochu minus, ale holt je to jiny pristup, vic vizuelne a hudebne zamereny, nez maji klasicke dokumenty. [Oscar 2006 - Nej. dokument] (06.07.2014)

Tučňáci jsou roztomilá stvoření, proto jsem se na tento dokument docela těšila. A lákalo mě to i díky celkem příznivým ohlasům. Trochu netradiční zpracování, ale musím říct, že nebylo na škodu. Ba právě naopak. Některé scénky mě i rozesmály, některé trochu rozesmutnily... Délka na dokument tak akorát. Ve sledování dokumentů se moc nevyžívám, takže i když jsou tučňáci super, bylo to tak akorát. Pěkné zpracování nenásilným způsobem dokáže poučit a ukázat život těchto obyvatel Antarktidy. (05.05.2013)

Příroda dokáže být stejně krásná jako krutá. Toto omleté, avšak pravdivé klišé nám dokument Luca Jacqueta představuje v tak nádherném provedení až se tají dech. Musím říct, že pokaždé, když mám depku, nejraději bych na Antarktidě žila, tam totiž funguje úplně jiný žebříček hodnot, člověk jako by byl blíže přírodě, ale hlavně tolikrát hledanému nadpozemskému ráji - ticho, klid, led, vítr, polární záře. Tady zbývá poslední nedotčený kout země, tady se lze ukrýt před člověkem. O to víc pak zamrzí, jak to ten člověčí komentář tučňákům kazil. Tady by snad nebylo potřeba jediného slova, celá nepopsatelná krása filmu by v tichu přerušovaném jen zvuky přírody ještě více vynikla. (09.11.2005)