Faktótum

Henry Chinaski je alkoholik, gambler a sexuální neukojenec. Faktótum nemá žádný souvislý děj. Je tu množství scének popisujících Chinaskiho bloumání po světě, každá je zakončena nějakou pointou. Může se tedy stát, že někoho omrzí čekat, co to ten Chinaski zas provede vtipného, a zanevře na film, který mu neposkytl „příběh“. Ale není tím nejzajímavějším příběhem sám náš život? V tom se přece taky nic neodehrává plynule, podle hollywoodských šablon, ale v nečekaných skocích, které až dohromady utvoří nějaký obrázek. Snad by se dalo říci, že lidský mozek s časovým odstupem vytvoří z našich vzpomínek zidealizovaný tvar, který odpovídá naší představě „jak to skutečně bylo“. A tato představa je jistě silně zdegenerovaná načtenými knihami, zhlédnutými filmy, které nám vnucují určité ideální situace, které bychom chtěli také prožívat. A právě v tu chvíli přichází Chinaski – člověk, který nečte, protože jiné autory než sebe neuznává, a na papír vyhodí všechno co v něm vře, tak jak to právě proběhlo, tak, jak to sám zažil. Sice se snaží prožít od každého něco, aby bylo o čem psát, což pravdivost jeho výpovědi jistě trochu snižuje, ale neskládá se náš život z neustálých proher, a zdvihání se ze země? Faktótum je vtipné, skvěle zahrané a nabízí mnohá témata pro přemýšlení. Já si od autora předlohy jistě už brzy něco přečtu, a jsem rád, že mi byl připomenut právě touto, velice příjemnou formou. Přeci jen, střední škola už je za humny, a v alkoholickém opojení vysokoškolských let si na všechny tehdy nadrcené autory člověk nevzpomene. (16.03.2006)

"Co? 30 minut? Nechám si to celou noc a vymlátím ty zmrdy všechny." Aneb jak chytil Henry Chinaski filcky a v lékárně mu prodali hojivou mast s doporučenou dobou působení. Knížky se mi moc líbily, hlavně tedy vyloženě sprostý román Ženy, ale tenhle film se kdovíjak nepovedl. Matt Dillon sice celkem věrně ztvárnil toho flegmatického flákače Hanka, jehož nej vášní je nasávání, ale filmu chybělo více zapamatováníhodných scén. Film pomalu plyne formou krátkých příběhů. 70% (11.11.2009)

Bukowskiho jsem se svého času načetl přehršel, a dá se říct, že si na něj potrpím. A můžu říct, že jsem byl Faktótem příjemně překvapen. Zde se opravdu nelze nevyhnout srovnávání se starší bukovinou Barfly. A řekl bych, že Faktótum je díky volnějšímu pojetí trošinku zdařilejší a chytlavější. Barfly působil moc doslovně knižně, ač se jednalo o původní scénář. Na Mickey Rourkeovi bylo patrné, že si zřejmě Bukowskiho nastudoval z filmových záběrů a pak se předlohy křečovitě držel. Výsledek byl sice výborný, ale Matt Dillon dopadl krapet lépe. Asi se nedrží předohy tak zarputile jako Rourke, což v důsledku působí autentičtěji. Prostě se tolik nesnaží. Vnější podoba více sedla Rourkovi, ale v projevu je lepší Dillon. Lili Taylor je pak herecky úplně geniální, nemohli vybrat lépe. Je nápadně podobná té šlapce ze snad nejslavnější Bukowského fotogtafie. I to, že kniha Faktótum je pouze volnou předlohou filmu prospělo. Sem tam něajká glosa z knihy a sem tam něco od scénáristy z rukávu působí překvapivě kompaktně a když divák přistoupí na pravidla hry, je mile potěšen. Film mě uspokojil na tolik, že jsem ani neřešil přesun děje do přítomnosti, protože Buk je věčný a může existovat kdekoliv a kdykoliv. Dávám 5, prože jsem Bukovo fanda a pochybuji, že by šel film podle jeho předloh natočit lépe. (29.02.2008)

Ve Faktótu sice platí, že hlavní hrdina = vypravěč, takže bychom měli zažít pocit podobný čtení Bukowskiho knih. Ale film vypadá spíše jakoby byl vyprávěn z pohledu třetí osoby, takže výsledek je nakonec taková pomalá melancholie nad destruktivní sílou chlastu. Bukowskiho postřehy však nepostrádá. Takže jo:-) (21.05.2011)

Bukowského štýl je založený na skvelej práci s jazykom, na porušovaní pravidiel, na zvrátenosti. Film to ťažko môže napodobniť. Občasné režisérske nápady síce ukazujú, ako to mohlo pôsobiť vizuálne sviežejšie, ale na druhú stranu "obyčajný" prístup dáva vyznieť bezútešnosti. Viac menej artovka o živote večne ožratého flákača, ktorá vie povzbudiť viac, ako by ste čakali... (11.12.2009)