Režie:
František FilipScénář:
Petr MarkovKamera:
Alois NožičkaHudba:
Zdeněk MaratHrají:
Jaromír Hanzlík, Hana Maciuchová, Milan Klásek, Petr Haničinec, Radoslav Brzobohatý, Alois Švehlík, Miroslav Vladyka, Jiří Adamíra, Robert Vrchota, Oldřich Vlach, Jiří Lír, Josef Mixa (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Čtverec mizení – co ta dvě slova znamenají, zůstává dlouho záhadou i kriminálnímu technikovi Šulcovi (J. Adamíra). Uslyšel je z úst sympatického Pavla Bláhy (J. Hanzlík), novopečeného poručíka pražské kriminálky, který po studiích na právnické fakultě řeší svůj první případ. Znají to všichni absolventi, to rozechvělé čekání na prvního pacienta, prvního klienta, první sólový koncert. Pohrává si s kartami, na tváři lehký úsměv, hluboko v srdci tréma. V hlavě jediná otázka: Bude to šestáková vloupačka? Nebo konečně pořádný případ? Netuší ještě, že „jeho“ mrtvola právě v té chvíli padá k zemi a řidič vozu, který srazil muže uprostřed liduprázdné ulice, ani nepřibrzdí, naopak s bravurní jistotou ujíždí z místa činu… (Česká televize)
(více)Recenze (49)
Tak bezživotnou detektivku jsem u Františka Filipa a při tomto obsazení nečekal. Ne zcela nezáludné vyšetřování vraždy – v komplikovaném rodinném prostředí (jež se dalo lépe vylíčit) – se ubírá slepými uličkami příběhových klišé, charakterových schémat a soustavně se špiní všudypřítomnou řečovou sedlinou. Místy se sice zdá, že se sami herci (alespoň někteří) snaží touto matnou substancí prodrat ke světlu, ale cosi je vždy stáhne do poslušného plížení. Snad to zavinil chapadlovitý scénář tehdy zřejmě již vyhořelého Markova nebo nevelkorysý prostor hodinové televizní inscenace, v němž se mnohé jen evidovalo a zaznačovalo, než skutečně vyprávělo a hrálo… ()
Nepříliš přesvědčivá detektivka, nepříliš přesvědčivý Jaromír Hanzlík v roli vyšetřovatele Bláhy a nepříliš přesvědčivá parta, která si říkala Čtyři mušketýři. Úplnou korunu tomu dal Miroslav Vladyka v roli neurotického syna zavražděného Prucka. Slabé výkony, slabý scénář, slabé výsledky. František Filip měl asi slabou chvilku. ()
Název krimi příběhu zní jako nějaké zaklínadlo. Taky jsem přemýšlela, co to může vlastně znamenat. Nakonec byly všechny indicie postupně odhalovány, až se to všechno na sebe nabalilo jako sněhová koule. Hanzlík byl jako detektiv nemastný a neslaný. Nepomohly mu ani kouzelnické fórečky. To Jiří Adamíra byl úplně jiné kafe. Holt to byl polda se zkušenostmi ze staré školy. Ten konec všemu nasadil korunu. ()
Sledujeme sice mírně průměrnou klasickou televizní kriminálku let osmdesátých. Jenže s dobrými herci a při nenáročné stopáži se dá taková detektivka snést. Mladý Jaromír Hanzlík je správně zapálený a my se dozvídáme, jak se i v socialismu dá podvádět s auty moc šikovně. Příliš mnoho se čekat nedá. Přeci jen to odhalení vraha bylo alespoň trochu překvapivé. ()
Klasická televizní detektivka ozvláštněna tím, že J.Hanzlík jako kriminalista začátečník je zároveň i příležitostný kouzelník amatér. Vyšetřovaný případ je od začátku čitelný, ale i tak neurazí. Ve vedlejších rolích zaujmou O.Vlach jako taxikář, R.Vrchota co by dámský holič připomínající holiče Seydla z 30PMZ z dílu Studna a hlavně H.Maciuchová jako neodolatelná učitelka v autoškole, jo dělat tak u Haničky papíry, to by byl ráj :-) * v oficiální textu se milně píše o zeleném žiguli, ve filmu se baví o modrém. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (5)
- Kriminalisté mluví o možnosti, že by pachatel zanechal na sedačce vozu výpotek. I kdyby v té době uměla česká kriminálka takové stopy sejmout, neměla k dispozici test DNA. První kauza, kde byla pachatel odsouzen na základě důkazu testu DNA na území České republiky, byla poprvé uplatněna a později soudem akceptována v roce 1992 v případě vraždy 19leté studentky pedagogické fakulty Masarykovy Univerzity v Brně. (sator)
- Točilo se převážně v pražské Michly. (sator)
- Píseň „Kdo zůstal trochu kluk“, která zazní ve filmu, nazpíval Karel Černoch, složil Zdeněk Marat a textem opatřil Petr Markov. (sator)
Reklama