Faunův labyrint

Del Toro je psychopat! ve Faunově labyrintu se potkává ta nejdrsnější a vizuálně nejexpresivnější psychedelická fantasy s klasickou pohádkou a válečným dramatem, a čirá krása z nekonečné fantazie naráží na odpornou konečnost života v té nejbrutálnější formě. Výsledek je zároveň fascinujíccí a znechucující film, který mne zasáhl a teď už ho nechci nikdy vidět!. Ivana Baquero je anděl. Sergi López je SATAN! Takže proč JEN 4 hvězdy? Protože ta délka... (05.03.2009)

Mexický režisér Guillermo del Toro zjevně staví na piedestal synkretický tvůrčí přístup - skloubení dvou racionálním pohledem zcela nesouvisejících příběhových rovin, světa nehostinných reálií Frankova diktátorského Španělska a fantazijního světa pradávného antického či mediterianského mýtu docílil těžko myslitelného - povýšil obě dějové a významové roviny, které by samy o sobě byly jen jedněmi z mnoha variací téhož, na homogenní a komplexní velice osobitou uměleckou vizi... Ona osobitost je jistě na místě - ve Faunově labyrintu najdeme typické propriety del Torových filmů - fascinaci obrazem, fascinaci uniformou, fascinaci dobou druhé světové války a jakousi černou magií a mystikou fašistických elit (vzpomeňme na Hellboye), fascinaci světy pohanských mýtů... Tak právě Faun, Pan, Satyr či Silén, do jehož labyrintu nás mexický režijní mág zavádí (jehož podoba se mimochodem stala předobrazem středoevropského a zvláště německého zpodobení ďábla), toto přírodní božstvo spjaté s lokalitou lesa (,,bylo to v dobách, kdy les byl ještě mladý...") bylo původně v naračním světě mediteriánů chápáno jako bytost pozitivní, křesťanství ho však vytlačilo do sféry démonické, negativní. Už tahle konotace naznačuje, že Guillermo del Toro nechápal svůj fantaskní příměr jako pouhou variaci na surreálný svět Carrollovské Alenky za zrcadlem. Del Torova narace má hluboké kořeny v lidském podvědomí, čerpá a těží z archetypů a předkřesťanských fabulí... Propojení dvou světů, které toho mají na druhý pohled až překvapivě mnoho společného - z tíživé reality jednoho z nich je třeba utíkat do druhého (staroitalský bůh zemské úrody Faun(us) ne náhodou chránil lidi před vlky...), ten druhý zase nabízí symbolické obrazce světa prvního (tvor požírající děti, kořen mandragory coby zárodek lidské bytosti...), společnou styčnou plochou je i lokace lesa či metafyzické finále celého snímku... Zcela samostatnou kapitolou je del Torovo formální zpracování - vizualizace obou světů Faunova labyrintu je natolik originální a svojská, že se jen těžko hledají příměry. Mimo své dřívější tvorby se snad dá jeho imaginace připodobnit k fantaskním hraným i animovaným vizím Tima Burtona, Darrena Aronofsky či, zvláště té nepovedené Grimmovské, Terry Gilliama... Ti všichni točí pohádky pro dospělé, Faunův labyrint chce ale umožnit divákovi okusit ten dávný předracionální pocit z života v mýtickém světě, který se v dnešní pohádce už jen matně a nejasně odráží... Podobné filmy: Hellboy 2: Zlatá armáda, Hellboy, Princ bez království / Devil, Hvězdný prach, Beowulf, Kletba bratří Grimmů (09.11.2007)

Guillermo del Toro umí! Vymazlený film, který je sice o chloupek slabší, než typově podobný Princ bez království (či Ďáblova páteř, chcete-li), ale jinak opravdu skvostný. Parádní, pohádkou líznutý příběh o dívce, která možná byla kdysi princeznou navenek, ale určitě byla vždy úžasnou princeznou ve svém srdci. Uff, proč jsem na tenhle film čekal tak dlouho? P.S.: Celkem chápu, že některé uživatele tahle perla přiměla ke grafomanským orgiím, nicméně občas si říkám, že někdo by dokázal z psychologického hlediska rozebrat i exkrement.... (14.02.2014)

Vůbec nevím jak se mám vyjádřit k filmu, který bych si žánrově určitě dobrovolně nevybrala. Z těch dvou linií, jak tou vojensko-partizánskou a nebo tou fantazy bych si nevybrala asi žádnou, ale výborné zpracování se tomu nedá upřít. Asi jsem byla nejvíc nadšená hudební složkou celého projektu. Já vážně horory nemusím. Nicméně Filmová výzva 2016 je splněná. (24.05.2016)

Nejvyrovnanější i nejlepší del Torův snímek. Navíc s hlavním hudebním motivem jak z Cirkusu Humberto. Komorní příběh z války s řádnou špetkou posmutněle pohádkového fantastična. Problém je délka, jelikož zvláště v první hodině je tempo pozvolné až příliš. Naopak druhé polovině již není co vytknout; vše je bezchybné. Je to takový zdařilý mix Prince bez království s nezaměnitelnou poetikou příběhů z pera Neila Gaimana. (26.12.2006)