Dopisy z Iwo Jimy

Nuda nuda nuda, naprosto děsná nuda. Tady Clint Eastwood fakt šlápnul vedle a ani nechci pomyslet jak bude vypadat jeho druhej film o stejným tématu, ale podle ohlasů nudnější než tenhle nudou nabitej film, Vlajky našich otců. Hodně velkým problémem je přítomnost převážně stejných čongů, protože když nejsou dobře rozeznatelní, tak se z filmu pro mě stává děsnej guláš a to je přesně tenhle případ, na konci se mi dokonce stávalo, že sem myslel ,že jedna postava chcípla ve filmu nejméň 4x a to se mi nezdá moc pravděpodobný, ono to asi bylo taky tim, že se Clint neobtěžoval se jmény postav a všechny šoupnul do jednoho pytle a pak se v tom vyznej. No ono je pravda, že by to stejně asi nepomohlo, protože než bych si to japonský jméno zapamatoval, tak by byl konec filmu. Co se týká příběhu, tak samozřejmě to je celkem zajímavej přběh, ale opět naprosto nezáživnej a povětšinou nudnej a jediná pasáž, která se zdá jako opravdu výboprná je dlouhá asi 5 minut a to neni zrovna moc. A nejhorší na tom je, že film je fakt nekonečnej, těch 140 minut ubíhá tak pomalu, že sem myslel že do konce fakt nevydržim a hlavně mi přišlo, že tenhle film prostě nešel moc dobře zakončit a tak to Clint tak nějak sesmolil a vyšel z toho takovej konec aby to nemuselo jet donekonečna. Od Eastwooda fakt velký zklamání (18.03.2007)

Dopis Clintu Eastwoodovi: ►Milý Clinte, je pěkné, že jsi od Leoneho dob zůstal Hodný, ale až takhle? Měj se sluníčkově, užij si Ježíška a také Nový rok. My se máme taky moc dobře, je tu krásně a vůbec dobře a vaří nám tu taky moc dobře. Ještě k tvému filmu, pokud by jsi ho zkrátil zhruba o hodinu, uvažoval bych možná o 3 hvězdičkách, ale i takhle je to pěkných 30%. ps: doufám, že tě paní učitelka nezlobí.◄ měl jsem za to, že Američani jsou zbabělci, ale nejsou. Učili mě, že to jsou divoši, ale ten americký voják, ta slova jeho matky, byla stejná jako slova té mojí ....chroptěla, otec stál vedle se sekerou v ruce... (28.11.2008)

Parádička. Fungující, působivý, trošku depresivní válečný film s jasným, ale efektně podávaným poselstvím zabalený ve velmi pěkné vizuální formě podpořené Eastwoodovou hudbou. Dopisy z Iwo Jimy zaujmou, donutí k zamylšení a z hlavy se rozhodně jen tak nevytratí. Naopak mi v mysli zůstaly natolik dlouho, že jsem jim odpustil těch pár provařených scén a přestřelenou stopáž a přehodnocuji ze čtyř hvězdiček na pět. (15.08.2007)

Odkdy byli Japonci zfanatizovaní vojáci? Od dob, kdy do jejich vod připluli Amíci a zabíjeli i ty co se vzdali, takže si za to vlastně mohou sami. I když z velké části přispěla i politika země a její vysocí důstojníci. Přitom to byli lidé stejní jako každý jiný, plný soucitu, lásky ale i hrdosti a vzdoru. Tak nějak jsou zobrazováni v tomto filmu od režiséra, který nato kolik mu je let, točí jako o život a točí opravdu dobré filmy, i když tento se neobvykle vyjímá. Přiznám se, že jsem se ze začátku solidně nudil a ani bitvy nebyly nijak velkolepé. Přesto se to ve druhé polovině zvrtne, ale jiným směrem, než byste čekali a než válečné filmy obyčejně zaujmou, tedy hlavně po psychické stránce věci. Jen si představte, že jste na ostrově, který musíte bránit až do své smrti, se kterou počítáte stejně jako Santa Clause se svými soby. I tak Vám dvě a půl hodiny šedivě smutný příběh o věrných vojácích svému císaři na konci vyrazí dech, možná chvílemi naštve srdceryvnými scénami, ale fakt je, že toto je prostě dílo, které se ve válečných filmových dějinách ještě neobjevilo a tak je tu něco, co Vás na první pohled dokáže zaujmout a rozesmutnit zároveň. --- Jsi pořádný voják ! - Ne pane jsem obyčejný pekař (11.04.2007)

Jako každý Eastwoodův film, také "Dopisy z Iwo Jimy" se vyznačují precizním řemeslem, pomalým tempem, koňskou dávkou emocí, kýblem témat k zamyšlení a plnou cisternou patosu. Pak už záleží jen na povaze a momentálním rozpoložení diváka, jak ten cílený útok na city přijme. Já jsem si bez větších námitek užila sledování vyhladovělých japončíků, co kopou do zblbnutí tunely, aby zabránili početně i technologicky zdatnějšímu nepříteli v ovládnutí strategicky významného pustého ostrova. Poslušní žluťáci, rozervaní mezi vštěpovanou loajalitou k Císaři a touhou přežít, vrátit se k rodinám, ryzí hrdinové i sebevražední fanatici, intriky a rozpory mezi nejvyššími důstojníky, nedostatek zásob, sračky ze špatné vody, námaha, hlad... a bombardování, trvající celé dny i noci. Na tomto pozadí se chvílemi promítají střípky ze životů některých vojáků - od nudnějších záblesků generála, přes silnější úryvky pekaře Saigó a fízla Šimizu. Prostě normální lidi semletí ve víru nelítostných událostí... no, vlastně ne tak úplně normální - pro většinu kultur je asi obvyklé za všech okolností bojovat až do posledního dechu, dokud zbývá alespoň nepatrná špetka naděje, a nepokládat předčasně hlavu na špalek, aby cti bylo učiněno zadost. Celkem by mě zajímalo, jak emerické publikum přežilo nutnost po většinu stopáže louskat titulky:-). 80% (27.02.2012)