Strom života

Malick se urval ze řetězu ve snaze natočit další 2001 nebo artovější Fontánu. Umění mǔže bolet, ale když máte jen otlačený zadek a splynutí s Univerzem v nedohlednu, tak se asi něco nepovedlo. Každopádně vizuálně tradičně pěkné a slyšet ve filmu s Pittem Smetanovu Vltavu, navíc ještě v amsterdamském kině, je zajímavý zážitek. P.S. Odešla tak čtvrtina divákǔ. P.P.S. Tak napodruhé jsem prozřel. 90% (21.07.2011)

po prvním zhlédnutí na MFFKV: Stejně jako při rozhovoru s nefanaticky věřícím člověkem se i při sledování Malickova kreacionistického vyznání dostavují smíšené pocity respektu, úžasu i pochybností a rozčarování z nemožnosti argumentace. Dílo na jedné straně zaujme režijní jistotou z hlediska inscenování sekvencí a celkové vizuální koncepce, ale současně překvapí svou plochostí. Jobovský obdiv k velikosti božího stvoření se mísí s primitivními postoji jak z nedělní školy ("Tam bydlí Bůh" ukazuje matka na bílý mráček na nebi) a kýčovitě odpuzujícími obrazy ala Strážná věž (celé finále o shledání v nebi je jak oživlá ilustrace z nechvalně známého jehovistického plátku). Jestliže Malick v "Tenké červené linii" impresivně odhaloval střet člověka toužícího po harmonii s hororovým chaosem války a v "Novém světě" zase dával publiku pocítit ohromení z lásky a nových světů tentokrát stejným způsobem přináší vhled sám do sebe coby věřícího. Zatímco předchozí snímky pojímaly obecná témata, tentokrát je potíž v omezenosti (ve smyslu ne-univerzálnosti) křesťanského pohledu na svět, jeho stvoření a jeho fungování z hlediska lidského života. Potíž není pouze v úctě k Bohu místo Buddhy, Ganéši či mnohých dalších. Rozmáchlostí, doslovností a znakovostí navíc Malickova vize připomíná barokní katolictví, s čímž se naopak neztotožní lidé preferující spíše vnitřní kontemplaci a víru stojící stranou institucionalizovaných kódů. Ač autorská sebestřednost nedosahuje odpuzujících rozměrů jako u Kima Ki-duka v jeho stominutové honitbě "Arirang", zůstává "Strom života" dílem, k němuž nelze nic říct - stejně jako církev prostě lidi polarizuje na věřící a nevěřící. ----- o dekádu později: Názor zůstává, jen hodnocení se mění. Nikoli z důvodu pokání nebo měknutí mozku, ale protože navzdory všem racionálním výtkám některé výjevy a emoce přetrvávají napříč uplývajícími roky. Filmové kvality a osobitý styl mistrovského režiséra prostě Malickovy nelze upřít. (06.07.2011)

Minimálně od Tenké červené linie se Terrence Malick pokouší natočit film, který by připomínal řeku, který by plynul jako říční proud. Domnívám se, že Stromem života zašel v tomto směru nejdále. Stejným způsobem jako uspěl při vyjasnění možné odpovědi na otázku bytí, uspěl i ve snaze najít nit souvislostí a rytmů, která propojí malé s velkým, minulost s budoucností, intimní s velkolepým. Intuitivní střihová skladba, kterou tvoří směs představ, vzpomínek a zdánlivě nesouvislých prostřihů na přírodu, a která se stala Malickovým režijním trademarkem, je ve Stromu života dotažena k absolutní dokonalosti. Dost možná máme čest s filmem, který na dlouhou dobu posunul impresionistický modus vyprávění k nejzazší hranici: na dosah životu, který oslavuje, do bodu, kdy se zdá, že film dýchá společně s námi… (více zde) (07.07.2011)

O tomto snímku jsem hodně slyšel (hlavně, že je "netradiční", když to řeknu politicky) a proto jsem byl na něj hodně zvědavý. A výsledek mě… zklamal? Asi by se tomu dalo říkat zklamání… Takhle, Tree of Life má parádní kameru, skvělý hudební podkres (Vltava je, jak jinak, nejlepší :-)) a dokonalou Jessicu Chastain. Jenže vše kolem toho jsem prostě nepobral. Nestydím se za to, protože pak mi to má spolubydlící vysvětlila a na tohle bych opravdu asi nepřišel. A proč teda dávám jen průměrné hodnocení, když vím, co tímto filmem Malick chtěl říct? Zkrátka a dobře - podle mě to nevyšlo. Vím, že budu znít tvrdě, ale on není Kubrick či Bergman. Proč zrovna tihle dva? Možná proto, že když oni vytvořili film, kterým chtěli něco říct, bylo to poznat. I když ne vždy jsem ty filmy pochopil, to se přiznám, ale vždy jsem od jejich (speciálně Kubrickových, přeci jen od Bergmana jsem viděl zatím jen čtyři filmy) filmů odcházel s hlavou otázek, které jsem si dřív či později uměl vyložit po svém. Neříkám, že správně, ale po svém a to je něco, proč miluju filmy. A tady mi přišlo, že tato možnost mi nebyla nabídnuta. Nevím, jak to jinak vysvětlit, tak použiju slova mé spolubydlící: "To prostě musíš cítit, jako ten režisér. Buď to tak cítíš, nebo ne." Já to bohužel necítil. 50 %. (04.11.2012)

Terrence Malick si tento film připravoval značnou část svýho života a tak by byla škoda mu to tu hanit. Ještě když se jedná o oslavování života a lásky. Dvou nejdůležitějších pojmů, které se na naší planetě nachází, a kde jedna bez druhé nemůže žít. Film to byl nádherný. Když pan režisér ukazoval, jak se rodí život, tetelil jsem se maximálně blahem. Ve spojení s hudbou ona scéna neměla žádnou chybu a bude mi v paměti ležet napořád. Později ale už film šíleně prodlužuje, aby vlastně nikam nedošel. I když...kam by taky měl směřovat. Zvláštní, ale krásná letenka za oslavou života. (27.02.2012)