Láska za časů cholery

Dostat literární "magický realismus" na filmové plátno se v tomto případě moc nepovedlo. Márquez věděl, proč nabídce na zfilmování své knihy tak dlouho odolával... Těšila jsem se Javiera Bardema a Benjamina Bratta v souboji o srdce jediné ženy, ale tohle téma se v tom filmu jaksi ztrácí. Detailní výčet sexuálních eskapád byl asi pro tvůrce důležitější... (23.05.2010)

Pán Newell sa divákovi vyše dve hodiny snaží vysvetľovať, to čo všetci nad 15 rokov aj tak dávno vedia. A to, že láska je zvláštny fenomén, ktorého hranice siahajú od absolútnej vernosti ("Musím si uchovať čistotu a chovať si svoje panictvo pre lásku, moja milovaná sa čoskoro vráti") až po promiskuitné správanie a preťahovanie všetkého, čo javí aspoň náznaky života. Všetko toto je navyše divákovi podávané nezáživne a nudným telenovelovým spôsobom, takže ani tých pár nadpriemerných hercov nedokáže film potiahnuť k solídnejšiemu výsledku. Ako vravia poľskí bratia: Do Cholery! (22.09.2009)

Po Goyových přízracích jsem doufala, že už nikdy Javiera Bardema neuslyším ve filmu mluvit anglicky... Chyba lávky. V Choleře má ale aspoň tu výhodu, že stejně jako on mluví většina herců, a proto jeho projev nijak zvlášť nevybočuje. Nic to ale nemění na absurditě Newellovy volby, kdy běžným dorozumívacím jazykem v Kolumbii je (špatná) angličtina. Ta stejně jako se bije s prostředím, bije se i s Marquézovým magickým realismem. Bardemova postava je plochá a nedivím se Fermině, že si vybrala zajímavějšího Bratta:-) Předěl mezi mladým a starším Florentinem, kdy se na plátně zničehonic objeví Bardem je přinejmenším překvapivý a divák si na jeho přítomnost musí nějakou tu chvilku zvykat. Co se týče Ferminy - zase taková krasavice to není a stárnutí jí prostě nemůžete uvěřit (i když se maskéři jistě činili). Uvěřitelný je pouze její hlas, který se postupně prohloubí. Další nedokonalosti vypisovat nebudu, přečtěte si ostatní komentáře:-) K závěru jen musím podotknout, že i přes tu spoustu chyb jsem se v kině nenudila, jak píší ostatní. Příběh mě zaujal (ne ten, který vypráví scénář, ale ten, který věřím že Marquéz napsal) a dohnal mě k tomu, že po knize v brzké době sáhnu... A pokud to stejně udělá více lidí, je to pro pana autora jistě jen dobře:-) (27.01.2008)

Filmovat podle Marquéze je stejné jako filmovat Kinga, tedy nemožné. Ale stejně bych doporučil všem místním debilům, vraťte se do školy, oživte si písmenka a zkuste si to aspoň přečíst, když jste to nepochopili jako film!!! Ale pozor, nemá to obrázky a má to cca 400 hustě popsaných stránek. good comments: venus a sofia (28.01.2009)

„To nie je láska. To je šialenstvo.“ O každom druhom filme podľa knihy sa hovorí, že predloha je nesfilmovateľná (MANDOLÍNA KAPITÁNA CORELLIHO, HANNIBAL...), ale ja som mal tento pocit iba z Márqueza, zástupcu magického realizmu. Jeho hrdinovia prežívajú všetky mysliteľné (a hlavne nemysliteľné) veci a pocity, no väčšinou zostáva pri slovách; „fyzicky“ sa toho deje málo. Preto bolo v určitom zmysle šialenstvom (hoci odvážnym, ale to nie je v tomto prípade dôležité) sfilmovať Márquezovu Lásku v čase cholery. V nej dvaja muži naprieč desaťročiami bojujú o jednu ženu uprostred pohnutých historických udalostí spisovateľovej milovanej Južnej Ameriky. Bohužiaľ, národného pokladu sa chopil s prepáčením hlúpy Hollywood. Ten z románovej klasiky o sile lásky prevzal len pompézny vizuál. Dokonca aj kvalitní herci (zďaleka najlepší je Liev Schreiber, ktorého postava však vôbec nie je dôležitá) sa strácajú pod nánosom jedných z najbizarnejších masiek, aké som za posledný rok videl. Ale svoje svojské čaro to teoreticky má (nie iba za monumentálny „útek pred láskou s otcom“). (31.01.2009)