Výměna

Oceňuju, jak Clintova pomalá, ale soustředěná režie, dokáže plně sloužit příběhu, vyprávět ho z pozice nezaujatého pozorovatele, a přitom nechat diváka, aby se s tou emocionální smrští vyrovnal sám. Co už oceňuju méně je fakt, že poslední čtvrtina je tak trochu apendixem – místem, které prostě je, ale tak nějak se bez něj divák obejde, možná proto, že karty jsou již dávno rozdány a nic ho už nemůže překvapit, a Angelina, byť skvělá, je stále a pořád jenom ‚Angelinou ™‘, jíž nezakryje ani apartní klobouček a dobový účes i make-up. Ale první cca dvě třetiny filmu mě semlely solidně, to nepopírám. (03.03.2009)

„Nikdy se s nikým nebij, ale když si nezačneš, bojuj až do konce.“ Angelina Jolie bojuje úplně jinými prostředky, než jsme u ní zvyklí (v čerstvé paměti mám její abnormální akrobacii z Wanted) a i pokud bychom se shodli, že nakonec vítězí, určitě ne nějak drtivě. Na filmech Clinta Eastwooda, potažmo na Eastwoodovi samém, oceňuji neochotu přijímat kategorické soudy. Nic není jednoznačné, každé rozhodnutí může být zpochybněno. Byl jsem dokonce ochoten akceptovat, že Christine, představena jako trochu tajemná, samotářská žena, ve skutečnosti nikdy syna neměla, že šlo pouze o výplod její fantazie. Vnímám to jako důsledek režisérovy šikovné hry s více žánry, z nichž ani jeden nezaujímá dominantní postavení a – co potěší – „povinná“ romantická podzápletka chybí docela. Muset mermomocí škatulkovat, přijde mi nejpříhodnější označit Výměnu za „caprovský“ film. Eastwoodův silně humanistický souboj jedince proti mnohem mocnějšímu, zkorumpovanému systému, vyznívá podobně rozporuplně jako u Capry a ani kladná hrdinka není zosobněním ryzího dobra (dává přednost práci před synem). Ryzí zlo oproti tomu představuje policejní kapitán Jones, jenž mi byl v podání Jeffreyho Donova krajně nesympatický a jehož hloupě zákeřné chování mi přišlo takřka úsměvné. Útrapy, jimž je kvůli němu Christine vystavena, lze společně se zvratem ukončujícím druhou dějovou linii sarkasticky označit za expozici zaručeně oscarových témat. Osobně bych to viděl spíše jako snahu vytřískat ze silné dramatické látky co nejvíc. Bohužel, s přivěšováním dalších těžkých ozdob se větve zpočátku pevně stojícího stromu ohýbají až k zemi. Film nakonec nemá dost síly zasadit stejně přímý úder jako komornější Million Dolar Baby. Mít Výměna o třicet minut méně, anebo (při její výpravnosti spíše) o třicet minut více, asi bych v kině zůstal sedět ještě dlouho po doběhnutí závěrečných titulků. Konec, který jim takto předchází, stejně zůstává skvělým důkazem Eastwoodovy vyzrálosti – osobní i filmařské. 85% Zajímavé komentáře: Mahalik, Jordan, Phillo, Antek (12.01.2009)

Klíčová otázka: Jak může starosvětský film bojovat proti institucím? Není v tom cosi schizofrenního? Není, protože Eastwoodovi nejde o kritiku samotné jejich existence, jeho jen popouzí, pokud nefungují, jak by měly. Protože můžeme – a také musíme – orgány politické moci bedlivě sledovat, co nejpřísněji kontrolovat a v případě potřeby si na ně stěžovat (to bychom měli skoro pořád), nesmíme si však stěžovat na samu nutnost a existenci moci, ledaže bychom vymysleli jiný svět, o což se už mnozí pokoušeli, ale zatím vždy neúspěšně. ____ Připomněl bych názor jednoho známého filozofa, který řekl, že nejpůvodnější umělecké dílo vzniká jen v autorově mysli a že jeho realizace a všechno ostatní už je jenom byznys. To není případ Výměny, která stojí přesně naproti filmům točeným na zakázku, neboť z každého záběru, totiž v každém záběru lze vysledovat ohromný cit pro věc. Vskutku uchvacující film, zejména herecky (kdo jiný než herecký Metuzalém Eastwood by měl vědět, jak pracovat s herci) a hudebně (jak říká Tarantino, kdybych uměl skládat jako Clint, dělal bych si hudbu k filmům taky sám). (16.02.2009)

Další z těch filmů, které jsou zručně technicky udělané, nikdo v nich nepřehrává a k myšlence také nemám výhrady, ale prostě mě neoslovily tak, abych byla ve výsledku nadšená. Z toho důvodu bych dala tři hvězdičky, ale za Jasona Butlera Harnera, který mě naprosto odzbrojil svými zuby, ještě přidám. Díky tomu, jak zahrál svoji postavu, jaké jí vdechl křehké fluidum, jsem se s ním byla schopná identifikovat víc než s Angelinou, která ale zase půvabně krčila útlá ramena. Kdybych někomu měla děkovat, tak jemu za další způsob do sbírky, jak lze vyjít do schodů. -"Please, don't make me walk so fast." (22.05.2009)

Málokterý film nabízí nějakou zajímavou, osobitou, charakterní (čti Oscarovou) roli ženě a ještě míň jí dává příležitost zahrát si hlavní postavu. Když se tak dívám na Clinta Eastwooda, zdá se, že to bude právě on, kdo se nám v jednadvacátém století bude snažit dokázat, že i něžnější pohlaví dokáže utáhnout film stejně dobře jako muž. Ten chlap má neuvěřitelný cit pro filmy, a když se člověk dívá na komplexnost jeho zaměření, zdá se to neuvěřitelné. Ve Výměně se sice ukázal "jen" jako režisér, producent a skladatel, ale u jiných filmů má na kontě i scénář nebo (nejtypičtěji) nějakou tu roli. Výměna mu ji nenabízela, ostatně muži v ní moc prostoru nemají. John Malkovich je sice trailerem prezentován jako jedna z nejdůležitějších postav, za celý film ale řekne asi tak 15 vět. No a policisté na tom nejsou zas o tolik lépe, byť pro mě Michael Kelly (detektiv Lester Ybarra) reprezentoval jednu z nejcharismatičtějších postav filmu. S tím možná přichází i důvod, proč prostě nemůžu dát Výměně plný počet hvězdiček; zatímco druhá polovina (vše od kanadského kluka a psychiatrické léčebny) utíká zatraceně rychle a je stylová, začátek mi přišel poměrně hodně rozvleklý. Už jen proto budu mít asi navždy Million Dollar Baby o něco radši. To ale nic nemění na tom, že Clint válí a zatraceně umí. (10.01.2009)