Režie:
Ferzan OzpetekKamera:
Gianfilippo CorticelliHudba:
Giovani Francesco PellinoHrají:
Margherita Buy, Stefano Accorsi, Luigi Diberti, Ennio Fantastichini, Luca Argentero, Filippo Timi, Milena Vukotic, Serra Yilmaz, Pierfrancesco Favino (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Skupina přátel se schází k večeři. Hostiteli pravidelných setkání jsou dynamický Lorenzo a jeho životní partner, úspěšný spisovatel Davide. S přípravou tabule pomáhá mírně upjatá Angelica, zatímco její Antonio má zpoždění. Nechybí kousavá Neval s manželem Robertem, Davidův zahořklý expřítel Sergio, rozjetá Roberta ani nový příchozí, začínající literát Paolo. Chystá se jeden z večerů, během kterého dnešní čtyřicátníci mohou už jen vzpomínat na bezstarostnou lehkost předchozích dvou desetiletí, vytěsněnou všednodenními starostmi a místy zmateným rozhlížením se na začátku druhé poloviny života. Brilantní skupinový portrétista Ferzan Ozpetek přivádí své postavy do kritického okamžiku, ve kterém jsou nuceny odhodit léty zatuhlé masky a vrátit se k samotné podstatě přátelství, jež je pojí. Přední italští herci se poddávají citlivému vedení režiséra, jehož originalita spočívá ve schopnosti nahlížet na život skrz jeho melodramatický rozměr, ovšem bez laciného sentimentu. (MFF Karlovy Vary 2007) (oficiální text distributora)
(více)Recenze (23)
I tentokrát Ferzan Ozpetek projevil svůj jemnocit, s nímž vybral stejné herce jako pro Le Fate ignoranti, zasadil je do ne málo podobných kontraverzních rolí a i obdobného prostředí. Je jasné, že ne každého se mu podaří oslovit. Opět složité hetero a homosexuální vztahy a osudy lidí, které spojuje vzácné přátelství. Rodina složená z přátel často člověku nahrazuje tu vlastní, v které se cítí nepochopen. Nesobeckost a krásná solidarita, když jeden z nich odejde a druhý trpí, přestože se každý se smrtí blízkého vyrovnává jinak. Tak lze odejít na věčnost bohatý. ()
Méně je opravdu někdy více…u Saturno Contro to v tom negativním významu platí dvojnásob. Ozpetek totiž v průběhu filmu zbytečně rozmáchle rozvádí několik osudů celkem početné skupiny lidí, u nichž mi je teda záhadou, jak všichni mohli přes svoji diametrální odlišnost být někdy vzájemnými přáteli, a nějakou potenciální kostru příběhu v té záplavě nedomrlých linií úplně utápí. S tím přichází druhý problém…délka. Skoro dvě hodiny nudné deprese s jedinou scénou, jež vyvolala na mé straně citovou odezvu, jsou opravdu moc. Saturno Contro se nebezpečně blíží odpadním taliánským ságám a já jsem rád, že Ferzanovi později došlo, že komediálnější cestou to jde přecejenom líp, viz jeho skvělý loňský počin Mine Vaganti. 40% ()
Karlovarské utrpení numero uno a zároveň jedna z nejmarkantnějších ukázek evropské parodie na umění. Nekonečné zálibné záběry na fotogenické pozadí hlavního hrdiny, který za drásavé antihudby každý druhý záběr stoupá kamsi po schodech, mě sice rozesmály k slzám, ale jinak je to k pláči nudné a nabubřele hloupé. Telenovelám se vyhýbám jako španělské chřipce, pak přijedu do Varů, vystojím frontu na film z hlavní soutěže a takhle to dopadne-chytím italský průjem...Chtěla jsem utéct, žel nebylo kudy... 30% ()
Zarobilo to na seba pekne, len na art je ten film prilis banalny a nebojim sa napisat kazdodenny. Skupina priatelov sa schadza na veceru, - to veru nie je terno a nejaky extra kvalitny namet na film. Prve dve tretiny filmu ma hodne bavili, potom ta posledna je uz o nicom a hodne horkosladka ? Tak nejak mi to prislo : 50 % ()
Ozpetek (a potažmo (až na naprosté výjimky) celá italská kinematografie) nebude nikdy můj šálek čaje. Nesmyslně různorodá parta přátel a jejich problémy na pozadí náhlého úmrtí jednoho z nich. To by neznělo špatně, jen kdyby to nebylo v tom teatrálním italském hávu a kdyby z toho člověk alespoň něco cítil, v podstatě mi bylo celou dobu jedno, že Lorenzo umřel a smutek jeho přátel mě nijak nebral. A co je ze všeho nejhorší, to je ta neskutečně votřesná italská hudba. ()
Galerie (19)
Photo © R&C Produzioni
Reklama