Světáci

Tuhle hudební komedii považuji za naprosto geniální! Ačkoliv nemám příliš rád obvyklou poetiku komedií pana Podskalského (mimo třech čestných výjimek, které jsou ale vždy svázány ještě propojením s jinými tvůrci - Světáků, Kulového blesku a Bílé paní pro mě zosobňuje pokleslou televizní normalizační zábavu), tady došlo k naprosto unikátnímu propojení hudební složky, laskavého, inteligentního humoru a úžasných komediálních hereckých výkonů - zlatá éra československého filmu tu vykrystalizovala ve své komediální podobě! Film je tak nabit humorem, ale i satirou, tedy sžíravě zraňujícím poselstvím - kolik takovýchto (pseudo)intelektuálních snobů denně ještě pořád i dnes chodí kolem nás, kolik takovýhle světáckých rádoby intelektuálních plků můžeme ještě pořád zaslechnout... Nejlepší herecká generace a doslova Liga Mistrů českého filmového herectví (navíc poslední z velkých filmových návratů Oldřicha Nového). Krásný, opravdu krásný film... (27.05.2007)

Světáci jsou pro mě vyjímeční hlavně tím, že se zde sešly tři nejlepší české herečky druhé poloviny 20. století. Tyto dámy mnohokrát obohatily český film a je skvělé vidět je zde sedět u jednoho stolu. Jinak se jedná o nadprůměrnou komedii, jejíž až komornější až divadelní námět, místy vázne, aby byl korunován skvělým závěrem. (29.10.2008)

Působivé kreace hereckých osobností a inspirující prolínání jejich generací se vyznačují i neméně zajímavým tématem. S jistou nadsázkou se dá mluvit o osobitě uchopeném traumatu české malosti a snaze být někým jiným, ale tak, aby to nebolelo. Oldřich Nový naznačuje i po desetiletích, která uplynula od doby jeho elegánů, svůj skutečný herecký i osobnostní formát a rejstřík. Prvorepubliková noblesa, kterou v tomto plebejském prostředí prezentuje, v jeho podání naznačuje své přednosti i limity. Podaří-li se takové téma podat v atraktivním komediálním podání, je přesvědčivost, s níž jsou poselství filmu sdělována, ještě silnejší a nevývratnější. Česká filmová vlna i ve svém vynuceném odlivu zachovává šarm, noblesu a nadhled. Totalita je v tomto pohledu pojednána z nejméně očekávatelných úhlů. Vícerozměrovost výchozího záměru tím jen získává. I dnes. A také zítra, jak se alespoň téměř čtyřicet let po premiéře zdá. (17.09.2007)

„Sakra...“ - „Neříkej mi sakra v takovýmhle podniku!“ - „Děte už voba doprdele, já se sem přišel bavit.“ Marná sláva, „Petrtýl“ to prostě uměl podat. A jakože herci (a jejich postavy) jsou naprosto luxusní všichni (krom 3 hlavních párů válí i Nový, Šejbalová či Menšík), právě Libíček, mistr vedlejších rolí, tu září nejvíc. A hned po hereckém obsazení vládnou hrátky s jazykem a vtipné repliky, některé dialogové výměny by se daly tesat. O to víc zamrzí, že snaha o částečně hudební film je tu citelně navíc (zbytečná a rušivá), bez ní bych o plném počtu příliš neváhal, takhle dávám „jen“ silné 4*. „Vy naděláte paní Trčková, jako kdyby šlo vo diplomati.“ - „No co naděláte?“ - „Jo, co když jsou to diplomaty?“ - „Ale říká se diplomati.“ - „Ale taky někdy diplomaty!“ - „No, to už je potom koho čeho čí.“ - „Jak to čí?“ - „No, to právě nevíme, to ví paní Trčková…“ - „No co na mě řveš prosím tebe!“ - „Počkej! Každopádně jsou to gentlemani, kteří jsou všestranně na výši.“ - „To sem na tebe zvědavá.“ - „Podle vzoru pánové, diplomatové.“ - „Drž hubu!“ - „Páni, diplomaty!“ (18.05.2019)

Taková malá česká parafráze na Pygmalion. Výborná ukázka "převýchovy" buranských fasádníků a hospodských holek na milé, slušně vychované a vzdělané gentlemany a dámy. Skvělé herecké výkony pod dokonalou režijní taktovkou Zdeňka Podskalského, holt ve druhé půli 60.let a počátkem let 70. byly zlaté časy české komedie a generace vynikajících (nejen) herců (nejen) té doby byla na vrcholu svých tvůrčích sil. (11.06.2003)