Ashes and Snow

Ojedinělý počin fotografa Gregory Colbertyho musí svými podmanivými obrazy zapůsobit snad na každého. Film se nesnaží nic vyprávět, ale jen sbírat kouzelné záběry lidí a zvířat... Ovšem i toho nejvybranějšího jídla se člověk musí přejíst. Jakkoliv je film obrazově dokonalý a jakkoli respektuji i jeho netradiční pojetí v potlačení narace, musím ubrat jednu hvězdičku. To kvůli tomu, jak nepřirozeně aranžovaně některé scény působí a jak je celý film až moc přestylizovaný. V některých částích bych více ubral a netlačil bych za každou cenu na to, aby to byly všechno záběry, které se asi nikde jinde neuvidí... Méně je někdy více. Nepopírám však, že takováhle smršť obrazů, které by se daly hned zarámovat (a taky, že některé z nich zarámovány byly) je po fotografické stránce tím nejlepším, co lze na plátně snad vidět... (27.04.2008)

Balzám na uštvanou duši moderního člověka... Už dlouho mě nic tak nepohltilo. Téměř každý okamžik filmu je nádherná fotografie... Navíc v pohybu (i když většinou velmi pomalém, což je jedině dobře) a za doprovodu krásné hudby... Kromě toho se jedná o naléhavou připomínku, čím jsme a co v sobě v dnešním světě systematicky zabíjíme (tak to aspoň cítím já, protože tento film žádné soudy nevynáší). Čistokrevná filmová meditace. (30.06.2009)

Božská krása, úžasný nápad. A plovoucí myšlenky na hladinách jemných pocitů.Nestačí si tu nádheru pustit jednou či dvakrát. Koukat po celý život stále budu obdivovat harmonií a klid tepající z těchto 63 min. Vyžaduje to ohromné soustředění, jenže pak odměnou je krásný pocit, který při sledování filmů nastane jen párkrát za život. (12.10.2011)

Nežné, krehké, meditatívne a nápadité prepojenie všemožných výrazových prostriedkov - od možností ľudského pohybu cez tanečné kreácie, ukážka fotografických snímkov partnerstva človeka a zvieraťa vo filmovom prevedení, dominujúca meditatívna hudba, sugestívny slovný doprovod... všetko nakombinované veľmi jemnocitne. Krásne syntetické umelecké dielko. (12.03.2010)

Rada by som napísala pár slov, kým ešte ten zážitok vo mne doznieva. Nie je jednoduché okomentovať niečo tak hlboké a emotívne. Nie je to dokument, a áno je to umelecky spracované. Umenie predovšetkým oslovuje dušu a malo by vyvolávať emócie. Skoro polovicu som preplakala, čiže keby som hodnotila len umeleckú stránku, nemala by som na výber a musela hodnotiť plným počtom. Toto dielo je však ďaleko hlbšie, než to povrchná ľudská myseľ dokáže vstrebať. Snáď som pochopila podstatu. Určite som nepobrala všetko, ale žasnem ako sa dá pár slovami vyjadriť toľko veľa. Všetky scény so zvieratama boli nádherné. Nerada by som urobila takú chybu, ako niektorí, čo tu hodnotia len technickú stránku a nedokážu sa ponoriť do víru videného a zapojiť emócie. Dej, ak to tak vobec možem nazvať a zároveň celá myšlienka filmu bola dosť zenová. Sme prepojení. Sme jedno. Prirodzený kolobeh života.Celý čas som však zároveň vnímala, ako veľmi sme sa odtrhli a vzdialili od svojej podstaty. To bol dovod, pre ktorý som plakala. Zvieratá sú prirodzené a dokážu s nami žiť úplne v mieri a súznení. To len my stále hľadáme Raj. Pritom sme tak slepí, že nevidíme, že sme sa doň narodili. (18.08.2016)