Umírající zvíře

Standardní drama, které nijak nepřekvapí. O lidech, kteří se v jisté fázi života ucitnou v krizi. Už to tady bylo hodněkrát, starší muž a o hodně mladší milenka a jak to asi dopadne. Výkony herců jsou sice procítěné, ale žádnou hloubkou mě neomámily. Trochu ubrat na citovém vydírání a film by nemusel zůstat v takové šedi. (11.10.2008)

Trochu ma mrzí, keď (skoro) ako jediný vidím výnimočnosť, až dokonalosť nejakého filmu. Jeho tvorcom sa totiž nedostane poklony, akú zasluhujú... Elegy je neobyčajne vyspelá, citlivá, psychologicky komplexná, v detailoch kreatívna snímka (od scenára až po brilantný strih, ktorý majstrovsky vypointováva všetky kľúčové scény). Režisérka portrétuje zamilovanosť päťdesiatnika snád presnejšie a i pre mladšieho diváka zrozumitelnejšie, než by to dokázal mužský režisér (čím len potvrdzuje teóriu, že ženy do mužov vidia lepšie než muži do žien). Do hlavných rolí úmyselne vyberá na prvý pohľad nesúrodú dvojicu Ben Kingsley / Penélope Cruz, aby ich povahovému súzneniu mohla dodať úplny tvar až nečakaným záverečným zvratom. Takisto si neviem predstaviť lepšie a nápaditejšie predstaviteľa Kingsleyho starého kamoša, než je Dennis Hopper, ku ktorému ináč ako divák nemám nijako vrelý vzťah. Čo sa ústrednej dvojky týka, Kingsley je krvou a srdcom filmu a veľmi ťažko sa rozpoznáva hranica medzi jeho hereckou genialitou a režisérkynou genialitou vo vedení hercov – tým pravým géniom bude zrejme ich vzájomné porozumie a súhra talentov. Penélope som konečne po dlhých rokoch prišiel počas jedného víkendu na chuť (náhodná kombinácia Elegy s Vicky Cristina Barcelona) a dostal sa jej pod kožu. Je pokladom nielen hereckým. A nezabudnime na „chladne uvedomelú“, vášnivú realistku Patriciu Clarkson, v ktorej Kingsleyho postava nachádza jediné stabilné útočisko. Elegy som si pustil len tak, na vyplnenie nedeľného večera, a dostalo sa mi absolútnej emocionálnej i duchovnej filmovej satisfakcie. Prečo nemohol záverečný statický záber na pláž vydržať do konca záverečných titulkov? (24.11.2008)

Jako drama stárnoucího muže, který hledá příležitost k sexuálnímu povyražení a nalezne poslední skutečnou lásku svého života, je to na 5*, protože Penélope Cruz a Ben Kingsley patří k elitě ve své herecké generaci a Isabel Coixet to umí nasnímat s elegancí a citem. Jako filmová adaptace literárního díla Philipa Rotha je to s bídou na tři, viz komentář uživatele Marigolda. Osobně jsem sice literární předlohu nečetl, ale znám jiné Rothovy knihy a kdyby psal tak, jak tlumočí Isabel, nebyl by považován za jednoho z největších, ne-li vůbec největšího amerického romanopisce. Chybí tam hořkost, sobectví, chybí tam ta temná stránka partnerského vztahu, zůstala jen romantika, tragika nenaplněných představ a vážné nemoci. Celkový dojem: 75 %. (28.08.2014)

Velice zajímavé a poutavě vyprávěné drama o vztahu krásné mladé ženy a stárnoucího, marně se plynoucímu času bránícího muže. Díky knižní předloze nezůstává nic na povrchu a díky charisma obou hlavních představitelů probíhá pod záíkladní linkou vyprávění několik rozmáznutých vrstev, v nichž si divák může téměř volně domýšlet a skoro i vymýšlet, co se v těchto komplikovaných duších asi děje. (13.05.2011)

Bylo to jako když si někdo koupí falešné zlato a věří, že je pravé. Nebo sice krásný obraz, na který se dá do alelujá dívat, ale nemá duši. Přesně tohle se vyklubalo z tvůrčí dílny, která podala snímek vizuálně bez jakékoli dynamiky charakterů, i když si o to scénář přímo žádal. Dvě tři scény od okamžiku posledního telefonátu až do Silvestrovské noci mezi hlavními hrdiny a první povídání po dvaceti letech šukání, měly potřebnou gradaci, která ovšem sjela dolů jak sinusoida. Pro celkové divácké uspokojení a lepší hodnocení je to bohužel žalostně málo. "Because in my head nothing is changed." (17.02.2012)