Nezapomeň na mě

Zlé veci sa dejú predovšetkým a v prvom rade dobrým ľuďom. Koncept karmy je možno pre našu planétu úplne neznámym a neuplatniteľným fantazírovaním. Šťastie je len krátkodobá chiméra, zato utrpenie je bytostne prítomné a hmatateľné, najmä v podobe citovej traumy zo straty blízkeho. Pattinsonovi sa nedá neustále vytýkať jeho upírska minulosť, jeho výkon je úplne uveriteľný a robí z filmu veľký zážitok. (15.01.2017)

Takto ma uz davno ziaden film, jeho zaver a herecke obsadenie dokopy neprekvapilo. Zostala som absolutne odzbrojena a myslim, ze celkom pravom (hoci viaceri nebudu suhlasit). Skvela atmosfera, podmaniva hudba, krasny pribeh, ved co , aj tak som len clovek a zivot je proste zivot. Pribeh sa s vami nemazna a do deja vas vcucne uz hned od zaciatku jednou famoznou scenou. Treba vidiet. Je dost mozne, ze film sa bude pacit skor romantickejsim a dramofilnejsim povaham, ako tym, co oblubuju akcnaky, horory a sci-fi. A cuduj sa svete, nikdy som si nepomyslela, ze to poviem, ale Robert ma v sebe nejaku stipku toho hereckeho talentu :) (23.03.2010)

Na herecké obsazení nemohu říct ani půl slova. To se mi totiž líbilo ze všeho nejvíce. Robert Pattinson se odpoutal od Twilight, Emilie de Ravin hrála lépe než ve Ztracených a Pierce Brosnan mi vůbec nepřipomínal Jamese Bonda. Trošku zklamaná jsem ale ze scénáře, od kterého jsem čekala mnoho. Za necelé dvě hodiny se vlastně nic velkého nestalo. Ano, konec byl velký, ale předešlých 100 minut nezachránil. Proto hodnotím jako mírně nadprůměrné drama (3,5*) a věřím, že příště si střihne Pattinson něco lepšího. (30.06.2011)

Překvapivě to není odporná urážka lidského vkusu, ale jen špatný film bez atmosféry a stupňování děje, zato však s lacině podbízivou poslední pětiminutovkou. Pattinson se sice povětšinou stále tváří jako na place Stmívání, ale tahle role mu docela sedla a při hádkách s Brosnanem jsem jim snad i věřil. To ale na prázdnotě filmu (v kontrastu s trapnou snahou šokovat) nic nemění. (08.04.2010)

60% za vedlejší postavy, kterým nebyl dán důstojný prostor pro sebeprezentaci (2x otec, sestra, matka), také za překvapivě vyrovnaný výkon páně Pattisona, a fungující vztahovou rovinu filmu. Rozřešení -respektive šokující překvapení na závěr filmu- mě však hluboce zklamalo svým ryzím americkým stigmatem doby. (03.10.2010)