Letters to Juliet
Listy pre Júliu
Letters to Juliet
Režie:
Gary WinickScénář:
Jose RiveraKamera:
Marco PontecorvoHudba:
Andrea GuerraHrají:
Amanda Seyfried, Christopher Egan, Vanessa Redgrave, Gael García Bernal, Franco Nero, Milena Vukotic, Marcia DeBonis, Giordano Formenti, Ivana Lotito (více)Obsahy(1)
Reportérka The New Yorkeru Sophie odjíždí se svým snoubencem, šéfkuchařem Victorem, na předsvatební cestu do italské Verony. Na nádvoří spatří ženy, které píší své vzkazy Julii a ukládají je do štěrbin v kamenné zdi. Sophie se seznámí s dobrovolnicemi, které na tyto dopisy odepisují. V jedné ze štěrbin najde dopis, který před padesáti lety napsala Angličanka Claire Smithová. Zamilovala se do italského mladíka Lorenza, ale nenašla odvahu s ním utéct a vrátila se domů. Sophie jí odepíše a k jejímu překvapení se Claire i s vnukem Charliem objeví ve Veroně. Obě ženy se rozhodnou, že se pokusí Lorenza najít, a Sophie chce příběh napsat do novin. Charlie je ale velký skeptik a od záměru je zrazuje. Victorovi Sophiin výlet nevadí, je zaměstnán jednáním s dodavateli zboží do své restaurace. Sophie vytipuje muže stejného jména v okolí a všichni tři po několik dnů jezdí a vyptávají se. Ale ani jeden z nich není tím Lorenzem, kterého Claire milovala. Sophie zpočátku nemůže Charlieho vystát, ale s přibývajícími hodinami zjišťuje, že není takový, jakým se jeví, a oba se pomalu sbližují. Před odjezdem si na jedné vinici chtějí dát víno. A Claire pozná Lorenza ve vnukovi majitele vinice... (TV Prima)
(více)Videa (1)
Recenze (334)
Úžasná italská atmosféra plná uliček a kvalitního jídla...to miluji! Do toho bláznivá romantička a trochu zatvrdlý Romeo. Pěkný příběh o hledání staré a nové lásky. Opět dost naivní, ale silné. Navíc pro balkónové scény a hezký soundtrack jsem měla vždycky slabost. Ikdyž nesnáším trapné nedorozumění typu "Ale nééé, to je moje sestřenice, to není moje přítelkyně...". Ale u toho jsem zavřela oči a zacapala si uši. Myslím, že "milý" je pro tenhle film to pravé slovo. Amanda Seyfried si u mě napravila reputaci. Pěkné. ()
Oh, so sweet..! Před ukvapeným lamentováním nad nešťastným osudem uživatele Davies182, který se očividně musel zbláznit, bych rád upozornil: ne, mám všech pět pohromadě a Dopisy pro Julii - romantická slaďárna - se mi opravdu velmi líbily. Po Dear John jsem se návštěvy sálu celkem hrozil, ale tohle je jiné kafe... Film je to milý, hraje v něm jedna z nejkrásnějších hereček na světě (ten kukuč!), Gael García Bernal tu podává komediální výkon svého života, a po celých 105 minut se ozývá nenucené brnkání na dramatické struny. V "dopisech" je toho spousta ze života obyčejných lidí, příběhem pak provází postavy neobyčejně dobrých herců. I když není podobný žánr mým šálkem čaje, přesto jsem se po celou dobu příjemně bavil, a čtyři hvězdy dávám sice s odřenýma ušima, ale rukou na srdci. P.S. Christopher Egan vypadá v 70% času stráveného před kamerou jako Matt Damon. Fakt - sranda! ()
Otřesné. Nudná rádoby slaďárna, u které má divák pocit zneužití. Herec v hlavní roli naprosto nesympatický a Amandin úsměv to prostě nezachrání. Hudba ve filmu působila komicky. Vůbec nepodtrhávala dějovou linii filmu. Ve chvíli, kdy se rozhodnu jet hledat lásku křížem, krážem po Itálii, tak si umím představit jinou hudbu, než moderní popík. No prostě děs a hrůza... Za mě 1* za to, že jsem vydržela do konce. (I když ta by teda měla být pro mě) ()
Velice pohodová romance. Začátek se mi moc nezdál, asi zhruba prvních dvacet minut, pak se už ale konečně začalo něco dít, a celé to začínalo mít grady. Pěkná atmosféra Itálie, hudba ideální k filmu, a krásná Amanda Seyfried. (pozn.: zde lehce nechápu, jak někdo může říct "odporná Seyfried"?...) Konec filmu se rozhodně dál čekat, a v tomhle případě happyend rozhodně potěší. A ačkoliv to tak ze začátku nevypadalo, nakonec i tomuto filmku dávám pětihvězdičkové hodnocení. Prostě se mi to líbilo. ()
Psát dopisy je roztomilý anachronismus, kterému by se vysmála i beznadějně romantická Meg Ryan před deseti lety v Lásce přes internet. Psát dopisy a lepit je na zeď, aby na ně odpovídala partička italských paňmám, to už je diagnóza. Nicméně Christopher Egan má tak neodolatelný britský přízvuk a cynické wildovské repliky, že pokud vytěsníte z hlavy odporný italský soundtrack a chudáka Bernala v roli manického taliánského šéfkuchaře, lze to s trochou dobré vůle dokoukat. Problém nastane v okamžiku, kdy režisér přitlačí na romantickou pilu. Začne vám totiž praskat bránice. ()
Reklama