Anděl u moře

Lepší už to nebude a Anděl u moře mají jedno společné - oba ukazují, jak se žije s člověkem s psychickou poruchou. Jen s tím rozdílem, že Američani z toho udělali rádobyvtipný blábol, kdežto Belgičani ukázali realitu.Často se mluví o depkách, ale jen málo lidí ví, co je to skutečná deprese. A jen ten, kdo žil nějakou dobu s depresivním člověkem ví, jak je to vysilující a co to může udělat se zbytkem rodiny. Skvěle napsaný scénář, výborná režie, přirozené herecké výkony. (03.11.2013)

Jeden z nejděsivějších snímků co znám. Noční můra, jak ostatně pojmenoval i sám režisér. Film, který není snadné pochopit. Tak jako se dá těžko pochopit trýzeň způsobená psychickou nemocí, kterou zažívá nejen nemocný otec, ale právě i jeho malý syn. Nepochopitelné jednání. Věci, které se dějí, ale nikdy by neměly. Slabost otce a síla syna, jeho lásky. Krutý film jako život sám – na povrchu tak trochu nuda, neznámý konec, ale snad i naděje!? (15.03.2014)

Abych řekla pravdu, tak jsem hodně tápala. Například jsem vůbec nepochopila, co se děje s otcem, ale pokud to byla tak silná deprese jak jsem měla možnost vidět, tak nechápu, proč by se neměl léčit. Reakci syna jsem zase naopak naprosto chápala a možná je to i taková morální facka pro ty, kdo to prožívají, že jejich stav a mluva může mít velký dopad na některé jednotlivce, nota bene dítě, které vůbec nevědělo, která bije. Jinak mám dost rozporuplné pocity, protože mě spoustu věcí míjelo, zdálo zbytečných, ani ryba ani rak a to mám filmy s psychologicky šmrncnuté moc ráda. Vůbec jsem nevěděla jak to mám hodnotit. Ale ten klučina byl moc prima kluk a hrál to moc hezky. (06.09.2016)

Ačkoli chápu, že se podobné problémy v Belgii či Francii můžou vyskytovat (stejně jako časem i u nás), jejich podání ve filmu poukazuje spíše na jejich absurdnost a budí spíše než porozumění opovržení. Stejně tak mi chybí i porozumění pro volbu karlovarské poroty udělit tomuto filmu Křišťálový glóbus, ačkoli v soutěži byly výrazně lepší snímky (namátkou Glińského Świnki). Ale možná to bylo tím, že předsedkyně poroty, francouzská producentka Claudie Ossard, u něj jako u jediného nemusela číst titulky... (11.07.2009)

Na filmových festivalech často nacházejí místo i snímky, které nejsou nijak objevné a spíše než aby se pokoušely přinést něco nového, vychytrale si vypůjčují náměty či postupy od jiných vysoce ceněných snímků. Podobně je to i s Andělem u moře. Témata, kterými se zabývá (jako je například funkce rodiny v současném světě, zodpovědnost jednotlivce vůči ostatním, život jako vězení a tak dále) mají velké humanistické ambice. O to horší však je, že z filmu si neodneseme vlastně nic, protože tyto otázky byli již tolikrát v umění formovány, že se z nich stalo tak trochu prázdné klišé „vysokého umění“. Velké téma samozřejmě ještě dobrý film netvoří a právě Anděl u moře nemá co jiného nabídnout. Stylizace upadá často do lacině efektivních obrazů balancující na hranici kýče. (09.07.2009)