Král New Yorku

Ferrrara je rozporuplný režisér. Postavil svoju kariéru na rape and revenge, filmoch o drogách a rôznych druhoch expolitácie a minimálne v zámorí sa teší pomerne obstojnej fanúškovskej základni. Ibaže jeho filmy majú strašne kolísavú kvalitu. Raz sa mu napríklad podarí natočiť vynikajúce sci-fi (Lupiči tiel), ktoré aspoň čo do depresie prekoná aj originál (resp. prvú adaptáciu); inokedy sa doslova strápni umelecky mieneným pseudohororom, plným filozofujúcich upírov a feťákov (Závislosť; a tých artových pokusov bolo viac; 4:44 alebo Lovci mozgov.). A potom je tu ešte jeho najslávnejší Driller Killer, z ktorého som raz videl asi pätnásť minút - výsledok presne toho druhu amatérskej nadšenosti, čo nemám rád, čo ma takmer vždy sklame a ktorý som (vzhľadom nato, že nepotrebujem pozerať každý film istou veľmi úzkou diváckou skupinou označovaný za kult) automaticky vypol a zmazal. Byť to robím len zriedka. King of New York je tiež zvláštny film, ale v inom zmysle. Abel si odpustil svoje experimenty, no zároveň je jeho výtvor typickým čiernym koňom, oscilujúcim medzi žánrami a zabehnutými žánrovými postupmi. A dopredu hovorím, že melanchóliu talianských evergreenov (ani vlastne nič - ani vzdialene podobné akýmkoľvek Scorseseovským trademarkom), teda rozhodne nečakajte. V mafiánskych filmoch z pravidla existujú iba dva druhy réžijného prístupu a od nich sa odvíja aj spôsob narácie: Buď je klaďas policajt, alebo gangster. Ferrara sa snaží zostať niekde medzi. V jednej scéne nám ukazuje Laurenca Fishburna (vtedy ešte Larryho Fishburna), ako bez mihnutia oka postrieľa partiu konkurenčných priekupníkov, a v druhej už z drogových peňazí prispieva deťom "nech majú všetko čo potrebujú". Ikonizovanie Walkenovho "narkobarona" musí pripomenúť DePalmu a k tomu plus vidíme príbeh aj z druhej strany, zároveň s dôrazom na sympatie k postavám (takmer doslova ako v Chobotnici) ktoré po ňom idú (niekoľkominútová scéna zo svatby jedného z policajtov, neskôr končiaceho ale hodne nepríjemnou smrťou). A tie postavy sú horlivé, až to bolí. Až tak, ako keby niekto natočil Francúzsku spojku, rozprávanú z pohľadu Fernanda Reya. Ferrarov film za všetkými týmito klasikami (kvalitatívne) značne zaostáva, stále je tam ale niečo - akási béčková údernosť - niečo, čo jeho film robí akčnejším a unikajúcim realite a pritom tak cool, až to stojí zato. Rap, depresia, temnota prestupujúca každým záberom (v spojení s modrými filtrami), takmer absolútne eliminujúca denné svetlo. Konieckoncov svoj pôvod by sa pán režisér márne snažil zakryť. Niekto je zastrelený, ale jeho priestupok bol závažný, tak schytá pár guliek ešte jeho mŕtvola. A nahotinky tiež vidíme častejšie, než by si to príbeh žiadal. Vo výsledku je King of New York vydarený snímok, avšak - pre milovníkov mafiánskych opusov pravdepodobne príliš dekadentný. Možno preto ho u nás takmer nikto nepozná. Rovnako ako Malú Odessu. (10.03.2013)

Melancholický a temný příběh drogového krále v super podání Christophera Walkena, nesoucí se v duchu starých krimi. Na tuto nízkorozpočtovou záležitost se slušně kouká, nechybí nějaká ta automobilová honička a když někdo někoho zastřelí, vystříkne spousta krve, čímž pro mě byla dosažena větší autentičnost zabití než v jiných gangsterkách. 3,5*. (14.08.2008)

Film z roku 1990 a má tady dnes 200 hodnocení?..a modrá procenta? No to teda čumím.......... Je fakt, že to je dost těžký film, který rozhodně nevede diváka za ručičku a nenapovídá, co si o něm máme myslet a jak ho pobrat.. Jde o dost jedinečné dílo s velkým důrazem na budování situací, práci s herci a atmosférou... Z tohodle filmu je totiž fakt cítit ulice velkého jablka.............4 je málo, 5 je trochu moc ..ale proč né? (09.01.2013)

První film od Ferrary a podle toho co jsem viděl si myslím, že nejde jen o rutinéra exploitationu (jeho domovský žánr), ale minimálně v tomhle filmu i o schopného režiséra (King Of New York je prý jeho nejambicióznější film), který dokáže budovat náladu scény a vést herce. Z hlavy si nepamatuju nějakou lepší Walkenovu roli, ale až ho uvidíte předvádět tanečky v rytmu hip-hopu a nebude vůbec směšný, ale kurevsky cool, tak pochopíte. Zatraceně stylová záležitost. P.S. Tenhle film obsahuje vůbec nejvíc rajcovní scénu v metru jakou jsem kdy viděl, no je fakt že jsem jich moc neviděl :) (26.11.2008)

V roce 1990 se svým příspěvkem do drug kingpin žánru hlasitě přihlásil i dokumentarista pokleslého New Yorku Abel Ferrara a mě se chce křičet "zapomeňte na Scarface", protože právě tohle je ono. Rýchlý "rise and fall" socialistického gangstera Franka Whita, který nejspíš patří mezi jedny z nejlepších rolí Christophera Walkena, zahalený v mírně abstratktním a značně nadopovaném hávu vám přísně usiluje o život a všem ho velice doporučuji. Ferrara zde nabízí svoje nejpřístupnější dílo, což ale neznamená, že řadě diváků u toho nezůstane přitažená smyčka kolem krku. Pokud někdo jen trochu pochybujete, podívejte se na casting tohodle filmu a budete mít jasno: Argo, Buscemi, Caruso, Fishburne, Esposito ... a samozřejmě absolutně disciplonovaný a přitom nespoutaný Walken. Must watch. (22.03.2019)