O kapitalismu s láskou

Michael Moore určitě umí. Je ovšem otázka co. Tenhle chlapík, pro jedny manipulující levicová kreatura, pro jiné rovný chlapík s čichem na pojmenování palčivostí, umí čerstvě a energicky přesvědčovat. Je bezvýhradně přesvědčen o své pravdě, což mu jedině pomáhá, jeho diváci vědí, že na jeho názor se dá spolehnout jako na stálý a spolehlivý. Ve filmu O kapitalismu s láskou už nevede křížová tažení proti skvrně v systému. Popošel za ty roky o něco dál a staví před tribunál sám systém. Velkými slovy se nešetří (v úvodní scéně se USA srovnává se starověkým Římem, respektive jeho úpadkovou etapou) a pátrá po významu slova kapitalismus. Debatuje s biskupem i normálním člověkem a pomalu kupí nezastupitelné statistiky. Moore je však chytrý a nikdy se neutopí ve vychytralých slovíčkařeních, ví moc dobře, že jeho diváci potřebují jasné stanovisko. Dá jim ho a kritici ho kvapně obviní s populismu. Samozřejmě, jenže si musíme uvědomit pro koho to dělá. Ve filmu pracuje s příběhy a apeluje na ty slabší a zneužitelnější, ty požadují dějinné zkratky a ďábelský střih, kde Moore s Ronalda Reagana udělá kardinálního vola do minuty. Je to manipulace a bezchybně udělaná. Přitom autor určitě moc dobře ví o čem mluví, "žraloci" z Wall Streetu mu pijou krev i s osobního hlediska. Proto tenhle film. A proto umně tvoří vlastní pravdu a nabádá ke společné změně, "sám to totiž nezmůže". Zná zkrátka své diváky více než dobře... (17.08.2010)

Napriek tomu, ze Michaela Moorea beriem z rezervou, jeho nazory prezentovane "dokumentarnou" cestou treba rovnako brat s poriadnym odstupom, no tie jeho filmy maju svoje nepopieratelne kvality, su viacmenej zabavne, osobne ma nenudia a miestami su aj informativne plodne...a tak je to aj s Mooreovym novym Antikapitalistickym billboardom. (27.05.2010)

Michael Moore vs nespravedlnost v USA. Po kolikáté už? Trefná paralela se starověkým Římem otevře toto další kolo neúnavného boje přesvědčeného dokumentárního populisty, který je tak přesvědčen o své (potažmo globální) pravdě, že jsem mu ochoten věřit a spolu s dalšími naslouchat, protože ikdyž je ta Moorova forma stále stejná, studnice "nápadů" zdá se nevyčerpatelnou. Jistě, jedna věc je smát se u přísně jednostranné (diskutabilní pojem, protože nikdo z osočených se s Moorem jednoduše bavit nechce a nabízený prostor pro komentář odmítá) dokumentaristiky a takříkajic se bavit, druhá pak vědět, že jde o smích prudce mrazivý a zábavu ve všech směrech smutnou. Ale ano, toto je způsob, jak šlapat po těch správných kuřích okách. 80% (19.04.2010)

Deprivant Moore opět sází na osvědčené postupy, tj. naivita většinové populace, na nedokonalost a zranitelnost demokracie, zneužití svobody slova a z vhodných brainwashingových pořadů vytvořit vhodnou bojovou atmosféru. Opět vsadit na malost, na závist, na pomluvy, na tak osvědčené a reklamou vycepované nejnižší pudy davu." (03.03.2010)

Kousavý Moore tímto dokumentem reaguje na světovou finanční krizi, odstartovanou hamižností světových finančních a bankovních kruhů. Vzal si proto na mušku krom Wall Streetu a bankéřů také fungování kapitalismu jako takového. Může existovat kapitalismus bez krizí a bez milionů nezaměstnaných ? Proč na ekonomické expanzi nejméně vydělají obyčejní pracující, ale nejvíce tratí při ekonomických krizích ? Ti, kdo krize způsobují, dostávají z daní pracujících ještě další dotace. Přijde to někomu normální ? Moore je kritizován za údajnou neobjektivnost a nevyváženost, ale proč by měl být vlastně objektivní, když druhou názorovou stranu slyšíme a vidíme denodenně v tisku, rádiu a v televizi ? A jak by měl vypadat takový objektivní dokument o světové finanční krizi a jejích důsledcích pro lidi na celém světě ? Vše se dnes děje ve jménu modly a tou je globalizace. Světové finanční, hospodářské a politické elity ji podporují a také na ní nejvíce vydělávají. Obyčejným lidem toho moc dobrého nepřináší. Je nám vtloukáno, že kvůli globalizaci pracovního trhu musíme pracovat více za méně peněz, aby se nadnárodní kapitál neodstěhoval někam do Asie. Nadnárodní kapitál se ze státního rozpočtu dotuje a zvýhodňuje, přitom na sociální a jiné služby státu potom nezbývají peníze a čím dál víc služeb si musí lidé platit sami. Naše slavná ČT neustále točí pseudokumenty o socialismu, o disidentech, ale kéž by začali točit i dokumenty o problémech dnešního světa alespoň na úrovni toho Moora. Nevím ale, jestli se toho vůbec někdy dočkám, vzhledem k té klice, která dnes veřejnoprávní ČT ovládá. (05.12.2009)