Prvňák

Kdybych byl černoch, navíc z Afriky, tak bych byl na tento film velmi hrdý. Jenže jsem ryzí běloch, tak jsem musel do školy již v šesti letech a nikdo o osmdesát let starší vedle mě v lavici tehdy neseděl, škoda. Vězení negramotnosti i s bolestivou minulostí chtěl tenhle milý stařík opustit, tak se vydal se do školních lavic a svým výkonem mi připravil nádherný a dojemný zážitek a já tomuhle prvňáčkovi dávám hodně vysoké známky. (22.02.2017)

Když keňská vláda, po osamostatnění z britské nadvlády, vyhlásila volné vzdělání pro každého, rozhodně nepočítala, že do lavice základní školy využije osmdesátiletý stařík Maruge (Oliver Litondo). Je plně rozhodnut naučit se číst a psát, a i přes nevoli úřadů a rodičů ostatních dětí, jde tvrdě za svým cílem... Což o to, na film se docela dobře dívalo (což u takto vážných filmů dle skutečných událostí není moc obvyklé). I přesto se nějak filmu nepodařilo ve mne vzbudit nějaký velký soucit - plně jsem chápal veškerá rozhodnutí úřadů - škola je plná, a pokud by nebyla, tak přednost před staříkem by mělo dostat některé z dětí, kde je přece jen vzdělání větší investicí do budoucna. Moje mínění potvrdila i poslední scéna, která měla asi být hodně silná, ale v kontextu filmu vyzněla trochu směšně (bacha spoiler - i přes veškerou výuku si stařík inkriminovaný dopis nedokázal přečíst - konec spoileru). Pokud ale odhlédnu od těchto - možná trochu rýpavých - poznámek, film si určitě své místo na slunci zaslouží a doporučuji jej (všem, kteří nadávají, že musí chodit do školy). 3.5*, zaokrouhleno nahoru.. (28.08.2012)

Cinemax na nedělní večer opět fantasticky potěšil. Prvňák je oficiálně filmem Velké Británie, ale vypráví příběh jednoho starého muže z jedné malé vesničky uprostřed Keni. Ze země, která byla dost dlouhou dobu pod nadvládou právě Velké Británie, aby se našel někdo, kdo by uvedl na pravou míru dnešní realitu této země. A musím říct, že mi to přišlo neuvěřitelně sympatické. Dělá mi neuvěřitelnou radost, když si pořád někdo dokáže vážit něčeho, co je pro nás naprostou samozřejmostí. A víte co? My i přesto, že takové možnosti máme, pořád jenom nadáváme a něco kritizujeme. Tenhle film je nejenom o sebereflexi jednoho národa, který Keňu slušně mordoval, ale především je o lidech, o pokoře, kterou by měl v tomto filmu hledat každý Evropan nebo Američan, protože i když je to příběh dost neobvyklý a pro mnoho lidí dost nepochopitelný, pořád má opravdu hodně co nabídnout. (10.12.2012)

Tak toto by si mal pozrieť každý človek, ktorý pokladá vzdelanie a možnosť chodiť do školy za úplnú samozrejmosť, resp. ešte sa sťažuje, že MUSÍ chodiť do školy. Toto bol naozaj krásny a úprimný príbeh o nadšení a potešení zo vzdelania - bez ohľadu na to či máte 6 rokov alebo 84! Avšak nebol to len príbeh o škole ako takej, ale aj o životnom osude človeka, ktorý počas povstania voči britskej nadvláde prišiel o všetko. Možno pre niekoho tak trochu citové vydieranie, ale opäť je to len jeden z tých príbehov, ktoré napísala krvavá história. Pekne vystihnuté ako v Afrike aj naďalej hrá veľkú rolu kmeňová príslušnosť, hoci múry sa postupne rúcajú. Jediná škoda je, že do filmu nebolo zakomponovaných viacej tých spomienok z Marugeho života. (25.01.2014)

Suchá Afrika, suchý prach, suchý školský dvor, suchí starci pijúci v suchej krčme kvasinkové pivo, čo nepoznajú v osemdesiatke paradentózu, suchí starec, čo sa vyzlečie pred ministerkým predsedom a maskér sa viac zameral na jazvy na chrbáte zabúdajúc "mladíkovi" odmaskovať div nie tehličky na bruchu, pološialený regionálny riaditeľ, tancujúci v suchom prachu v suchej škaredej žltej kravate. Všetko bolo africky suché aj film dokonca aj ten večer, čo som film pozeral bol taký nejaký suchý. Zišlo by sa pivo. (29.05.2014)