Ležáky 42

Jak jsem byla panem režisérem upozorněna, nejedná se o amatérský dokument... Za toto označení se omlouvám. Ale na mne tak bohužel film působil... Takový snímek do kin (dle mého názoru) nepatří, ačkoliv se jedná o silné téma. A už jen kvůli tomu si myslím, že takové téma by stálo za to zpracovat trochu KVALITNĚJI a POUTAVĚJI! Zbytečně dlouhé, nic neříkající dialogy postav (chvílemi až trapné), hořící rujna domu bez oken (i když dům před nějakou chvílí stál celý), opakující se interiéry a nevkusné záběry na model Ležáků s plujícími mráčky na obloze... Pro mne hororový zážitek! Nikdy více... A to jsem opravdu nečekala žádný akční snímek á la Holywood, ale dokument... (01.11.2010)

U podobných dokumentů (ať už hraných, nebo klasických) na mne vždy zapůsobí hlavně jejich obsah. Je jasné, že většině zdejší omladiny historie (a především její temná stránka) toho moc neříká, ale zvěrstva jenž se nejen u nás v republice děli nejdou jen tak smazat. O Ležácích jsem toho dosud moc nevěděl, taky znám spíše příběh Lidic, ale ani tentokrát mne to nenechalo klidným. Je pravda, že herecké výkony byli hodně chabé a nelze si nevšimnout přehrávání většiny osazenstva (mrkající mrtvoly usmívající se do kamery, atd…). (05.09.2012)

Sympatický pokus o v tuzemsku nepříliš rozšířený žánr inscenovaného dokumentu je devalvován neobratnou realizací. Až na pár výjimek (Alice Šnirychová) sotva ochotnické herecké výkony, křečovité až trapné dialogy (vrcholem je scéna, v níž mladík přemlouvá českého strážmistra, aby si to s tou sebevraždou ještě rozmyslel), za uši tahající špatné sykavky vypravěče Brzobohatého... Kapitola sama pro sebe jsou titulky plné prohřešků proti češtině („Česko-Polská hranice“; „... aby jste...“; „... udavač z Dřeveše byl odsousen...“; „... podívat z vrchu...“ jako označení činnosti člověka hledícího z letadla směrem dolů), proti historickým faktům („... státní hranice ČR úterý 1. květen 1945...“ - toho dne existovala nějaká ČR???) i obyčejného šlendriánského přístupu - jak je možné v rámci jednoho (!) ze závěrečných titulků napsat u jména Marie Štulíkové nejprve datum úmrtí 11. 7. 1943 a o pár řádků níž, že v Osvětimi „... umírá 17. 1. 1943“? Opravdu zvláštní disproporce v přístupu tvůrců k divákovi - na jedné straně snaha poskytnout mu atraktivní formu dramaticky podaného dokumentu, na druhé až zarážející ledabylost v práci s tzv. detaily. Ale jedna věc si zaslouží pochvalu: scéna popravy a všeho, co jí bezprostředně předcházelo, vychází emocionálně daleko působivěji než obdobná scéna v Nikolaevových Lidicích. (24.06.2012)

9.4.2011 ~ Smutné ohlédnutí za historií německého činění v obci Ležáky v roce 1942. Všechno vypálili, většinu postříleli a zbytek zplynovaly. Dost drsná odplata za život jednoho gestapáka. V papírové podobě to mohlo být zajímavé čtení, jako filmový skoro dokument by to za zpracování zasloužilo pár facek. ~ Bohužel, to je asi tak všechno, co k tomuto lze napsat. Historická fakta jsou smutná, ale tak to tehdy bylo. Dokumentu těžko vyčítat scénář, že. ~ Přesuňme se tedy ke zpracování a zamyšlení, jestli to vůbec stálo za to převádět do filmové podoby, resp. do tak ubohé filmové podoby. Pokud by to totiž zůstalo jen dokumentem, nebylo by faktům co vyčítat a dobovým záběrům a fotografiím jakbysmet. Bohužel, tady nějaké trdlo napadlo dokument i částečně hrát a dodat mu tak zřejmě nějakou dramatičnost. To byl hodně špatný nápad, protože na něco takového nebyly peníze. Všechno tak asi bylo placeno z mělkých vlastních kapes a zpracování je tak toho dalším smutným důkazem. ~ Méně jak televizní kvalita, tohle je dokonce něco jako kvalita amatérského DVD. Základy vznikaly v nějakém freeware video editoru. Herecké pokusy suplují místní ochotníci, kteří pravděpodobně nikdy nevystupovali jinde než doma před rodinou, zrežírovaná akce je až neskutečně dětsky naivní, to, co ochotníci vypouští z úst, bylo pravděpodobně dílem aktuální improvizace, a to vše podbarvuje mnohdy až neskutečně uši rvoucí hudba. Bohužel ani Radek Brzobohatý jako vypravěč tomu moc nepomohl. Jako herec je možná skvělý, bohužel ani jemu se stáří nevyhnulo a tak zůstává otázkou, proč zrovna on šel do něčeho, kde velice záleží na projevu a kde je tak stařecké šišlání patrnější, než kdekoliv jinde. Díky tomu není pořádně v některých chvílích rozumět, co vypravěč říká. ~ 2* za čistá přečtená/odšišlaná fakta o Ležákách, gestapáckých zvěrstvech a českých krysách. Bezkonkurenčních 0* za všechno ostatní. Jako dokument to bylo ke dnu potopeno právě tím ohavným filmovým pokusem/patosem. (01.05.2013)

No tak nevidím důvod, proč to tu má tak slabé hodnocení. Mě to naprosto dostalo, až jsem měl mrazení. Ono to má nádech dokumentů BBC. Je to pojato jako dokument, ale vše je doplněno hranými záběry. Příběh je vyprávěn Radoslavem Brzobohatým, který mluví za Jana Pavliše, svědka těch strašných událostí, které následovaly po atentátu na Heydricha. A mluví to z úctou, až strachem, který je i po tolika letech stále v nás, a tím na mě velice zapůsobil. Celý příběh má spád, v některých místech dokonale vygradovaný. Jediné, co bylo až na amatérské úrovni, byly dialogy herců. Jakoby se jim do toho nechtělo, jakoby to četli a tím to pak vypadá jako odříkání nějaké básničky a nepůsobí to přirozeně. Ale jinak naprosto skvělý dokument, který připomíná, k čemu války, která dělá z lidí bestie. (04.12.2010)