Balada o smutné trumpetě

Na druhé zhlédnutí už mě to tak nebralo. Nepochopil jsem například, proč se Javier tak zohavil, a chyběla mi tam informace, co dělal celých těch 36 let, než nastoupil do cirkusu. Příliš nadšení ve mně nevyvolala ani herecká představitelka artistky Natalie - osudovou krásku, kvůli které se dva muži znepřátelí na život a na smrt, si osobně představuju dost jinak. Zklamán jsem byl i z mizerné úrovně trikových záběrů. Naopak mi tam velice sedla celková syrovost a naturalističnost, jakož i výtvarné pojetí a použitý hudební doprovod. Celkově si myslím, že to je velice zajímavý a originální film, který však není pro každého. Sto lidí, sto chutí - však to znáte. Btw. místy mi to hodně připomínalo slavný film Zrůdy. (08.11.2013)

Variace na klasické téma Macura vs. Rychtář & Bartošová. Zlý klaun bije svou ženu, která ho přesto miluje a smutný klaun se tomu snaží poměrně iracionálním způsobem stát v cestě. Samozřejmě to není tak jednoduché, protože v tom jsou prvky historického filmu, magického realismu, slasheru a bohužel i komedie. Podle mě námět i pojetí stály jen kousek od virtuózně zkomponovaného filmu, ale myslím, že se to nepodařilo vybalancovat. Některé postavy se chovají tak moc nelogicky, až to vypadá, že někdo vystříhal čtvrtinu scén, ve kterých to bylo více rozpracováno. Věřím, že kdyby Iglesia předal scénář Jodorowskému ke zfilmování, mohlo to dopadnout mnohem lépe. Vizuálně to působí celkem pěkně, ale obsahově a významově to dost kulhá. (16.05.2015)

Zahodiť všetky predsudky voči filmovým šablónam, vypnúť empatickosť, mozog nechať v režime spánku, jedine tak sa dá užiť táto psycho obsesná haluz. Nevšedná záležitosť, ktorú nedokáže stráviť hocikto, napriek tomu a napriek mnohým faktom ako je striedanie žánrov, nie stopercentné herecké výkony, krývajúca réžia, sa podarilo natočiť zábavný film plný absurdity, najčiernejšieho humoru, napätia a elegických momentov, ktorých zmes pôsobí akokoľvek, len nie ucelene. Napriek tomu dávam palec hore za nebojácnosť tvorcov, ich fantáziu a nakoniec aj umenie niečo podobné presadiť v takomto formáte. 80%. (02.07.2013)

[ArtFilmFest 2011, Trenčín] Circus battue aneb ultra ujeb v plnej paráde. Pobiedza k škodoradostnému chechtaniu, neistým citoslovciam zmeravenia a uznaniu za neidealizované, napadá ma až vražedné vyrovnanie sa s minulosťou. Álex de la Iglesia dáva na frak Frankovmu fašistickému režimu velice brisknou ofenzívou, skrz (SPOILER) klauna osmahnutého žehličkou, vyzývavej dev(k)y a klauna upraveného trumpetou (KONIEC SPOILERU) spúšťa necudnú manéž o platonickej láske, o v génoch zakódovanej pomste. Iracionálne pletky milostného trojuholníka sa spočiatku zdajú príliš modelové, ale akonáhle sa prehodí výhybka na burlesknú koľaj a prebiehajúce udalosti začnú naberať fraškovité vyústenia, tak sa rozpútava to práve, prepnuté skotačenie. Pukajú kosti, tvoria sa jazvy, padajú skupinové výstrely a zblúdilý jeleň má proste smolu. "Balada triste de trompeta" predstavuje veľmi estetickú oslavu vyšinutosti ktorá divákovi nepotrebuje určovať smer či prejavovať priateľské gestá, ide si svoje a nedá sa žánrovo zaškatuľkovať. Jej moc spočíva v divokrásne podlom úsudku o nekonečnej možnosti ohýbania filmového média, ktoré odjakživa bolo a až doteraz stále ostáva nepredvídateľným nástrojom na uspokojovanie rozličných potrieb. Surové a pritom tak estrádne…a ja verím, že najmä okrajové publikum, nesklame. (25.06.2011)

Prosím přistupte blíže uvidíte nevídané uslyšíte neslýchané račte do našeho krvavého šapitó je to přímo psychotoxická pouť po,které se budete cítit jako byste sežrali cukrovou vatu nasátou toluenem.Transformace jednoho trumpety v šíleného klauna ,ale jistě fantasii se meze nekladou nabízí se ovšem otázka o duševním zdraví pana režiséra mezi šílenstvím a genialitou je velice tenká hranice a Álex de la Iglesia na ní se zvráceným úsměvem na tváři dělá stojku.Po návštěvě tohoto cirkusu už ani manéž Bolka Polívky nebude to co bývala. (20.09.2012)