Jen Bůh odpouští

Refn ujel. Goslingův zadumaný a mlčenlivý hrdina (už zase), který pronese pouhých 18 vět (slovy: osmnáct), je existenčně neukotvený (už zase). *Spoilery* Navíc trpí těžkým Oidipovým komplexem a na konci si sáhne mamince do lůna, aby to zhýčkaným divákům bylo zcela jasné. Do toho explicitní násilí (už zase) - u Refna už však zcela očekávané. Obzvlášť nechutná je scéna mučení - ušní bubínek vs. jehlice do vlasů. Kameraman Eyes Wide Shut nabízí dlouhé statické záběry a vizuální hrátky se světly, v nichž dominují červené a žluté stíny spolu s lampiony temného Bangkoku. To je však v kombinaci s vyprázdněnou narací těžkou diváckou výzvou a člověk má chuť nemožné, nekomunikativní, ba paralyzované postavy proplesknout. Jedinou "normální" postavou je matka v podání velmi charismatické Thomasové, kterou však jako kdyby Refn chtěl za její živost potrestat smrtí, což ostatně udělá, zatímco desperáta nechává žít.../// Nemám nic proti debutantům nebo neokoukaným tvářím, ale absolutně neznámý thajský herec Pansringarm v hlavní roli coby mačetový policista s poněkud nekonvenčním stylem výkonu povolání, neutáhne ani 90minutový film./// Skladatel Martinez vykrádá sám sebe. 50 %. [Kino] (30.05.2013)

Vyprázdněné hypnoneonové nic, ve kterém je však paradoxně úplně vše: redruM, kvanta materiálu pro Goslingovu snídani, Oidipův komplex², Jodorowsky, návrat do matčina lůna, Martinez, thajské karaoke lidovky, Mai/May, nějaké to explicitní násilí atd. (05.06.2013)

Dánský trip do krvavého světa drog a thajského (homo)boxu. Teď jde o to, co jako divák zkousnete. Nicolas Winding Refn nemá potřebu jakéhokoliv vyprávění. Příběh je prostý. Poselství nejasné. Snové výjevy jak z Barbara nebo Fear X díky prostředí Bangkoku dostávají ještě extatičtější rozměry. Symbolika utínání končetin, dobra zrozeného zlem a pokřiveného dobra, které spravedlnosti dosahuje zvrácenými prostředky. Sprostá a stále špatně naladěná Kristin Scott Thomas dokonale kontrastuje s naprostou Goslingovou pasivitou a s až terminátorskou precizností Vithayi Pansringarma. JEN BŮH ODPOUŠTÍ navíc obsahuje jednu z nejtrýznivějších mučících scén poslední doby. Pokoukání pro opravdu ty nejnáročnější diváky s temnou pachutí, která doznívá ještě dlouho po posledním tónu závěrečné písničky. (06.06.2013)

Priznávam sa: zaspal som. A nehanbím sa za to. Nicolas Winding Refn, Ryan Gosling a Cliff Martinez spojili opäť svoje sily, aby som si tentokrát mohol v kľude oddýchnuť a vyspať sa. Pokiaľ tento film mal tak fungovať, tak sa mi ozvite zvýšim na plný. Keď skončil film vyvolal vo mne skutočne zaujímavú otázku. Neviem či som bol tak unavený z toho benchpressu, alebo z filmu. Každopádne ten film vám aj tak veľa nepovie. A Ryan Gosling tiež nie. Mimochodom aj keď tento film nemá skoro žiadne klady aj tak ho môžem odporučiť. Je to dokonalá uspávačka. 25% - 1* (31.10.2013)

S vynecháním odstavce o ději kopíruji komentář k Drive. Refn točí všechno lautr stejně, a pořád stejně mě sere, a přitom pořád neopustil tu křehkou hranici za níž bych ho prostě už s klidem ignoroval. "Mám z Only God Forgives úplně stejný pocit jako z předchozích Refnových filmů Bronson, Valhalla Rising a hlavně Drive - jako by jejich autor strašně moc chtěl něco svými filmy sdělit, ale přitom vůbec neměl jasno v tom "co" a ani "jak". Stejně jako hirnlego jsem měl permanentně pocit že se tu strašlivě snaží kopírovat Noého a jodorowského.. ale je na to strašlivě prázdný Člověk se při tom až tak úplně nenudí, ale o nějakém vtažení a hlubším zaujetí taky nemůže být řeč. Režie je řemeslně zvládnutá perfektně, občasné záblesky efektního ultraviolence taky potěší, bavil jsem se tímto... ale šlo to pocitově úplně mimo mě, což je o to divnější že jinak tenhle typ filmů hodně můžu. Celkově mi to připadalo jako silně podvyživená variace na Jarmuschův Ghost Dog - Cesta samuraje v kombinaci s Noém, a nejsilnější pocit který jsem po skončení titulků měl bylo to, že by měl Refnovi někdo vrazit do rukou pořádný blockbuster - jednoduchý, drahý, zábavný a vizuálně totálně nabušený. 7/10 (14.04.2016)