Elysium

Blomkampova schopnost zasadit takový děj do uvěřitelné audiovizuální reality je jistě obdivuhodná a vzešlo z ní to, co je na filmu nejlepší, ale udělat z dobře našlápnutého sci-fi v druhé půlce tak hloupé a nesčetněkrát omleté klišé už takové umění není. A že je ta druhá půlka fakt mimořádně blbá... (26.09.2013)

Opravdu velmi luxusně natočené dílko. Vizuální efekty jsou opravdu na obrovsky vysoké úrovni, dokonce bych se nebál říci, že i nejlepší, jaké jsem kdy ve sci-fi filmech viděl. Po téhle stránce jsem byl nadmíru spokojen. Naopak mě velice mrzí, že k tomu Blomkamp přistupoval jako úplně jinému filmu než skvělý District 9 a nepokusil se je ani v nejmenším propojit. Prostě dostal obrovský prachy, tak to rozjel nanovo a ve velkém stylu. Matt Damon byl nakonec i s holou hlavou super a celkem jsem si při pohledu na jeho bitky bavil. Přítomnost Williama Fichtnera, potěšila. Co mě však mrzí je neúčast kreveťáků, kteří mi přišli super, ale to souvisí s tou nepropojeností. Co mě také trošku rušilo byla nezbedná kamera při fightech nebo rychlých sekvencích, kdy nebylo pořádně vidět, co se vlastně děje. Normálně by si na tento fakt asi nestěžoval, ale zde to bylo patrnější, než u jiných filmů. Jinak podle mě celkem povedený nástupce Districtu, jsem spokojen...85%...[28.08.2013_Cinestar_Anděl] (28.08.2013)

Modré límečky Paula Schradera křížené s Total Recall Paula Verhoevena. Expozici má Elysium syrovější než lecjaké artové sociální drama. Z bláta do louže, z louže do sraček. Pracuj tvrdě, zemři v bolestech. Stejně ošuntělé prostředí jako v Districtu 9. Bída, špína, žádný řád (represivní aparát o sobě dává vědět teprve tehdy, pokusí-li se někdo proniknout do světa privilegovaných). Jenom si přejete, aby melodramatické flashbacky nezačaly diktovat tón vyprávění a film se nezvrhnul ve stejně otravnou duchovní příručku jako Atlas mraků. Naštěstí ne. Elysium se svým hezčím já – rád bych věřil, že vnuceným studiem – až do konce, kdy teprve přichází non-plus-ultra idealistické vyměknutí, statečně bojuje. Romantická linie bohužel selhává vinou krátkého času, který spolu partneři na plátně stráví, a zřejmě bylo záměrem, že třídní boj nakonec vyznívá jako silnější motivace než láska. Hlavní cíl a nekompromisní deadline jsou stanoveny s béčkovou přímočarostí: hrdina chce tohle a musí pro to nejpozději za X dnů udělat tohle a tohle. Bonusem pro marxisty budiž, že Maxova mise je nepřímo motivována neférovým zdravotním systémem, přehnanými postihy pro ilegální přistěhovalce a nerovnoprávností občanů, kteří již očividně neřeší rasu nebo národnost, ale pouze sociální třídu (krom toho v příběhu sehraje významnou roli vynášení citlivých dat mocných na veřejnost, což nelze nevnímat jako narážku na aféry Wikileaks a Snowden). Pohoršení některých amerických kritiků nad naivní propagandou Elysia, v němž jsou hodní opravdu hodní, zlí vážně zlí a jakákoli morální ambivalence představuje tabu, považuji s ohledem na mnohem záludnější adoraci kapitalismu ve většině hollywoodských blockbusterů, přinejmenším za krátkozraké. Bez ohledu na jeho ideologickou podstatu a bezelstnost, s jakou ji dává na odiv, Elysium je hlavně brutální, dějově našlapanou kyberpunkovou dystopií s takřka hororovou atmosférou (většina scén s monstrózním Copleyem), obtížně předvídatelným vývojem (postavy jednají nevyzpytatelně, občas se prostě něco podělá a v jednu chvíli je pěkně přechcán také star system) a, bohužel, s vrcholně nepřehlednými akčními scénami. Vyjma extrémně zpomalených záběrů, které jsou cool díky tomu, že jimi Blomkamp neplýtvá, jsem kvůli nadbytku střihů měl vážně problém poznat, kdo komu uštědřil ránu. Proměnlivost směru, který vyprávění volí, dělá z Elysia společně se Světovou invazí a Dreddem jeden z nejvideohernějších filmů posledních let. Konec je stanoven, průběh naznačen, konkrétní podoba akce záleží na hráči (který je zde napůl člověkem a napůl strojem) a jeho schopnostech, a nemusí být tudíž nutně tak úhledně nalajnovaný jako ve standardnějších akcích. Studijního materiálu (ať už by se měl týkat ideologie nebo naratologie) by jistě mohlo být více, ale jako zábava na léto rozhodně dobrý. 75% (09.08.2013)

Blomkamp je režisér, akého súčasný fanúšik sc-fi žánru hľadal veľmi dlho. Keďže Scott o sci-fi zakopne raz za dekádu a startekovská séria je predsa len trošku uhladenejším popcornom, tak na drsné, čistodrvné sci-fička si musím počkať (s výnimkou minuloročného Dredda) práve od tohto tvorcu. R-ková prístupnosť sľubovala teda veľmi slušný nárez, čo film aj potvrdil, ale mám taký dojem, že ešte sa dalo trošku pritvrdiť. Násilie a akcia ale kupodivu neodrezali cestu emóciám, čo nebýva v tomto type filmu pravidlom, a tak som rád, že poctivý príbeh mal na konci zmysel. Dunivé akčné sekvencie nemali konca a vizuálne eskapády naozaj splnili svoj účel. Len keby sa trošku viac zamerala pozornosť na zaplátanie zopár chybných zdrojových kódov v scenári, bola by to dokonalá filmová show. Škoda, že tento film nenarobí v pokladniciach kín taký prievan ako režisérov vstup do prvej ligy, ale dúfam, že to štúdiá neodradí, aby dali peňáz tomuto parchantovi aj na ďalšiu nadupanú fajnotku. 90%. (15.12.2013)

USB flash hroch, který září vším jen ne štěstím, odstraňuje na Zemi a jejím orbitu sociální nerovnost. Blomkampova „slumová“ forma i cit pro přirozenost a kinetiku akce se ukázaly jako prostředek, který jednak umožní částečně ignorovat tu tupost na cestě za ukončením třídních bojů a taky dostane do hlavy myšlenku, jakpak by to asi vypadalo, kdyby ten fanboy dostal do pazour něco ze série Terminátora (samozřejmě bez stupidního scénáře). Vyšinutý boykie Copley by tam mohl hrát zlý kybernetický organismus, co likviduje protivníky jen pomocí johannesburgského přízvuku.. (13.12.2021)