Režie:
Gareth EdwardsKamera:
Seamus McGarveyHudba:
Alexandre DesplatHrají:
Aaron Taylor-Johnson, Bryan Cranston, Elizabeth Olsen, Juliette Binoche, David Strathairn, Ken Watanabe, Al Sapienza, Sally Hawkins, Brian Markinson (více)VOD (5)
Obsahy(2)
Nejznámější impozantní monstrum na světě se ve filmu postaví proti zlým nestvůrám ohrožujícím samou existenci lidstva, kterým vdechla život vědecká arogance lidí. (Warner Bros. CZ)
Videa (23)
Recenze (1 621)
Biják, ktorý sa síce vezie v bezpečných klišé, detskej prístupnosti a ničím neprekvapí, ale aspoň drží pokope (Pacific Rim bol odvážnejší a viacej cool, ale dramaturgicky nefunkčný). Na rozdiel od Emmerichovej verzie navyše ctí pravidlá japonského kultu a s hollywoodskymi technickými možnosťami umožňuje arigatovcom užiť si ich Jánošíka tak, ako ho ešte nevideli. Postavy, hoci hrané oceňovanými a v blockbusteroch nevídanými hercami sú druhoradé, podstatná je epickosť a atmosferický vizuál v duchu spielbergovských dobrodružstiev. Toho pripomínaju i konkrétne scény ako úvodný let vrtulníka na ostrov či opakované umiestňovanie detí do každej napínavej akcie. Dnes spokojnosť, pred piati rokmi by to bolo nadšenie. ()
Baví mě představa pubertálních popcornožroutů jdoucí na další Pacific Rim, případně Emmericha a dostávající Edwardsův v tradici zakořeněný sequel, který Godzillu neikonizuje jako hrozbu, kolem níž je potřeba akčně kroužit a kochat se destrukcí, ale jako kámoše, kterého matka příroda využívá jako ultimátní regulační prostředek, zatímco lidi (resp. Američani) statují a veškeré průsery ve filmu způsobují svojí vlastní debilitou vycházející z touhy řešit konflikty sami bez otevřenosti k poznatkům jiné kultury. Což samozřejmě všichni vykládají jako přešlapy proti logice, ačkoli nikdo nezná svět, v němž by koexistovala jadernou energií napájená MUTA, takže pasovat nějaký neprůstřelný realismus na podobný fikční svět, jenž jde očividně ve šlépějích šedesátileté historie, vlastně ani nejde. Godzilla je (imho, samozřejmě) hodně pevně uchopený autorský projekt nadšence, který vyžaduje, aby měl sledující divák alespoň nějaké godzillovské základy a chápal tudíž přebíhání od stylu a myšlenek poválečné japonské kaiju kinematografie k japonsko-americké moderně, která si zachovává intelektuální přesahy a zároveň dovede gradovat k jedné z nejimpozantnějších monstr-fatalit na stříbrném plátně. ()
Nové synonymum pro frustraci. Po Pacific Rim je tu další nestrhující a nezajímavý monster movie, který nechá svoje mazlíčky na závěr bojovat v noci, asi abychom je neokoukali (neplést s "oddalováním" jejich odhalení, to mi vůbec nevadí). Zbývají tedy lidští hrdinové, na které se pro změnu nedá koukat už vůbec, protože to do posledního zoufalce nejsou hrdinové, ale hloupé a zbytečné figuríny. Že bezmocné a nedůležité mají být, aby vynikli obři z hlubin? No, tak se vraťte na začátek komentáře... Fakt jsem málem usnul u Godzilly! 50% ()
Nezávislí režiséři by se neměli pouštět do komerčních blockbusterů ... pak bych se na ně nemusel těšit a odcházet z nich zklamaný. Akce je tu podle mě dostatek, ale nestrhne, což je daleko větší problém, než kdyby jí podle něčích měřítek bylo málo. Nejzajímavější postavu film odpraví v první třetině, po zbytek stopáže pak už všichni jenom tupě čumí a buď vymýšlí kraviny (s bombou se tu šachuje podobně prapodivně jak v posledním Nolanově Batmanovi), anebo se snaží z diváka dolovat emoce (bez účinku). Kdyby se na ten "příběh" vykašlali a nechali by monstra, aby se mezi sebou jenom akčně řezala, udělali by líp. Jenže to neudělali ... a výsledek v mnoha momentech vyloženě bolí. Vizuálně je to dle očekávání první třída, některé výjevy bych si nejradši vytisknul a pověsil na zeď, ale v pohybu je to celé takové nemastné neslané. A úplně nejvíc mě sralo, jak se ten charakterově absolutně plochý hlavní hrdina vždy objevil tam, kam čistě náhodou zamířila i monstra. Že takové byly i předchozí japonské Godzilly? Tak v tom případě kravina zůstala kravinou. A já nemám rád kraviny. Snad to v příštím roce podobně nezabije i Colin Trevorrow... ()
Pocta originálním Godzillám. Jako děcko jsem na satelitu (RTL, SAT 1, PRO 7) tyhle věci přímo hltal a Edwards zdá se taky. Tenhle realističtěji pojatý katastrofický film je na míle daleko vzdálený popkornové kamarádce z devadesátých let. Bacul je tu vlastně za klaďáka a lidi jsou tady jenom proto, aby byli sem tam zašlápnuti nebo sežráni. Velká škoda nevyrovnaného scénáře, který na jedné straně skvěle skrývá a přednáší celou mytologii velice svěže, na druhé selhává v lidské rovině, kde i vinou mizerného Aarona Taylora-Johnsona divák nemá k hlavnímu hrdinovi vztah a často proklíná obecnou lidskou hloupost (svým způsobem jde stále o věrnost originálům, ale už nadbytečnou). Jediný Bryan Cranston mačká ze své postavy maximum a je monstrům obstojným přihrávačem. Trikově špičkové, závěr je přehlídkou oku lahodících záběrů, které kombinují moderní styl natáčení s tradicí japonských kaju filmů. Vyměňte lidi a sem s dvojkou! ()
Galerie (169)
Photo © Warner Bros.
Zajímavosti (78)
- Hoci sa značná časť filmu odohrávala aj v Japonsku, filmári krajinu vychádzajúceho Slnka nenavštívili. (MikaelSVK)
- Během natáčení došlo také ke smutné události: za nezveřejněných okolností zemřela jedna z komparzistek. Jelikož po sobě zanechala malou dceru, všichni, kteří se podíleli na natáčení, včetně produkce, herců a komparzu, darovali na dcerku menší či větší finanční částku. (G_I_S_M_O)
Reklama