Nikdy to nevzdávej 2: The Beatdown

V dvojke sa v úlohe trénera Casea predstaví Michael Jai White, ktorý sa ujme aj režírovania. No a úprimne, nestálo to za veľa. Vidíme ešte stupídnejší scenár ako v jednotke, samozrejme všetko možné klišé pozbierané najmä z akčných filmov, kvalitných súbojov je veľmi málo (najlepší asi ten s policajtmi) a gradácia resp. finále takmer žiadne. Možno to stačí dnešným teenagerom, mne ale nie. (11.11.2011)

Co má tohle společného s prvním dílem? Vůbec nic. Že bych byl nějak zklamán, to se říct nedá. Já jsem čekal, že se tohle sveze na oblíbenosti jedničky a že to bude pouze nastavovaná kaše. Ovšem výsledek je opravdu dost tragický. Herecké výkony nejsou žádné. Chápu, že jsou to mlátičky v UFC, ale pak nevidím důvod je cpát před kameru. Krom toho, že jsou abnormálně nesympatičtí. A to teď už nemluvím o Timmovi z filmu, ten alespoň připomíná Marva ze Sin city. Mluvím o tom boxerovi a hlavním kašparovi. To jsou snad už herci ne? Nebo alespoň se tak tváří. Příběh má víc postav než zvládne utáhnout a sympatie, nebo nedej bože city, tu nejsou žádný. Strašný střih jen posouvá scény ke konci, které tentokrát je předvídatelné a co hůř i k smíchu. Hlavní borec, co za celý film dostává nejvíc ran a nejvíc leží na zemi, tak najednou poráží všechny. Ani si nevzpomínám, zda se mu povedlo udělat pěstí díru do papíru. (I když trenér tvrdí, že bez toho se do další lekce nedostane). Zvláštní. Celý film směřuje k tomu, aby ukázal, že to největší pako vyhraje nad jiným borcem, co umí skvěle capoeiru. Nemluvě o tom, že snad není ve filmu jediná kapka krve a po zápase nejsou protagonisté ani odřený, ani zpocený, ani nekrvácej. Naopak mají skvěle nagelovaný vlasy a zvládnou telefonovat a líbat všechny holky okolo sebe. To, že si jednu holku předávají dva frajeři už mě pak ani nepřekvapuje. (30 %) (12.05.2016)

Koukal jsem se hlavně kvůli turnaji. A pravda některý zápasy byly fajn, ale někdo ten polepil klišé sračkama, aby to drželo dohromady. Jen to lepidlo bylo z věcí jako: můj táta je gay, není to nemoc! Přeberu ti holku, sundám nejsilnějšího týpky scopem atd, takže se to rozlepilo na sračku a zbylo jen cosi dost nevýraznýho kromě soubojů. Je to dokonce tak debilně uhnětený, že na dořešení VŠECH vedlejších storylines, stačila poslední minuta půl filmu. Yuck! (21.06.2022)

Béčková ozvěna Warriora pro teenage publikum. Předvídatelné až hanba, co do motivací postav nedotažené, řemeslně podprůměrné. Ovšem jako zábavná blbinka je tenhle ošoupaný videofilm, který jako by vypadl z osmdesátých let, jednoznačné guilty pleasure. Dunící hiphop, nálož soubojů, krásné slečny a Michael Jai White klidně vynahradí scenáristickou bezradnost a levnější technickou stránku. Ovšem při srovnání s Undisputed se The Beatdown stále krčí kdesi v rohu. 7/10 (17.03.2012)

Michael Jai White je šulin bojových umění, ehm šaulin. Noó první "nikdy to lásko má nevzdávej" s pubertalním projevem a gay prostředím se mi líbilo mnohem víc. Přece jenom ty city, osudová láska, první past, kop a opět to gay prostředí jsou mému srdci o cosi bliž, než banda tupců, kterým jde jen o jedno a to jak si nakopat stylově prdel, tak. 3/10 (22.09.2011)