Nespoutaný Django

Pulp Fiction je maximálny možný kult a scenáristická extratrieda. Dialógy sú zakaždým tak neskonale zábavné, že to vždy musím vidieť minimálne raz za rok. Divoký Django sa snaží, ale jeho ukecanosť nie je ani zďaleka taká zábavná a ja si nespomeniem ani na jeden dialóg, z ktorého by bola hláška čo sa bude citovať v každom kúte sveta. Nie je to ani príliš dobrý western, ani príliš dobrá komédia - je to hybrid na ktorý sa vďaka hercom a hudbe dobre pozerá. (13.01.2013)

V předchozích Tarantinových filmech byly postavy součástí popkulturního světa: bavily se o něm, používaly tamní díla k definici sama sebe či k přepsání velké historie tak, jak ji známe. Tentokrát je ale vše jinak, protože se cinefilům známý svět popkultury, který je zkombinovaný do důsledně promyšlené koláže, využívá k velmi podvratnému komentáři společnosti. (Ve Spojených státech je třeba se ušpinit, jelikož fungují na principu "komoditního fetišismu" a lidé jsou nuceni hrát své role, čímž ztrácí svou identitu.) Vedle toho si ale poslední tarantinovku lze užít jako epickou podívanou, u které je dobré být obeznámen s inspiračními zdroji. Těch je přehršel (napříč kontinenty, roky i žánry) a velmi důmyslně se přepracovávají (hixploatace) či se sebeuvědoměle poukazuje na to, v čem předtím selhávaly, aby mohly být stvrzeny jako soběstačný žánr (blaxploatační western). Ovšem i necinefilové by mohli ocenit hru s diváckým očekáváním, jež je systematicky neuspokojováno (a když uspokojeno je, je dobré mít po ruce Kleenex), či efektivnost užitých stylistických prostředků a postupů (Django je Jackie Brownová s koulema, písně taktéž vyjadřuje myšleky či komentuje dění, kostýmy slouží - jako u Billa nebo Panchartů - k sebeurčení). Ačkoliv je mi stále nejbližší válečná eskapáda, nemám problém uznat, že druhý díl lekce alternativní historie je nejlepším snímkem QT. Více v polemické kritice. (08.01.2013)

Film, který určitě bude mít v sekretariátu Dělnický strany své čestné místo. To stejně musí být pohled na chlapce z prázdnem na hlavě i v hlavě, když sledují tuhle oslavu černý bary. Jo, jo je to tak QT sází na černou a já mile rád přihazuju. Protože film, který trvá 165 minut uteče tak rychle, že si jeden nestačí ani uprdnout. Dovolím si filmu dát fotbalovej sestřih a rozmrdnout ho na dvě půlky. V té první je doslova radost sledovat, každý posraný filmový políčko a obdivovat herecký supertalent pana Christopha Waltza, ten mě tak oslnil, že bych mu na kanoii klidně dělal háčka. Samostatnou kapitolou je pak ku-klux-klan scéna, kdy jsem ze smíchu měl asi ještě pět minut slzy v očích. Opravdu jsem na sedačce vyváděl jako jelen co právě přišel do říje. Tady se Qvétéčko z videopůjčovny fakt vytáhlo. Do druhé půle vbíhá nový player, který má na dresu jméno Leonardo DiCaprio a postupně se vytrácí hvězda prvního poločasu Christoph Waltz. Což sice zamrzí, ale Leo naštěstí předvádí stejně dokonalou hru jako Christoph a po herecký stránce se nuda tedy rozhodně nekoná. Navíc muziku přitvrdí ještě démonicky dokonalej Sam L Jackson, jehož postavu jsem od první chvíle upřimně nesnášel. Celý film má plnej zásobník černýho humoru, vybroušených dialogů a oku lahodících záběrů, teda až na ty koule, to "děkuju" pěkně pane QT. Vůbec mě QT v tomhle filmu přišel trošku jako koulofil. Abych jen nechválil, měl bych v rukávu i dvě kritický připomínky, první, že vše to dynamické a zábavné skončilo v okamžiku, kdy Christoph "podá" Leovi ruku, pak už je to až moc velká snaha o to bejt cool a vůbec mě to nelepilo s předchozí podstatnou částí filmu. No a druhá výtka je osobní, proč tak malá rolička pro Zoe Bell ? Ale i přes tyhle výtky jsem si na černou nepřihodil naposled. (22.01.2013)

Daleko žánrově čistější, než jsem čekal. Trochu sice zamrzí, že se Tarantino vzdal komplexnějšího pojetí příběhu. Na druhou stranu je ale nehorázná zábava sledovat jeho podání tradičního pistolnického westernu, kde bok po boku vládnou ultimátní hláškař a neoblomný motherf*cker. Vůbec tak nevadí, že má film jen jednu regulérní přestřelku (zbytek jsou spíš "brutálně násilné chvilky"). I v téhle podobě film skoro nestihne nudit a nechává diváka hltat jak vypiplané dialogy, tak nekončící zástup cool momentů, ve kterých se můžete kochat nádhernými scenériemi, stylovou hudbou nebo přepáleným krvavým násilím. Všeho je zkrátka tak akorát, aby to vydalo na ultimátní žánrovou žranici, která už snad nemohla být divácky vděčnější. (10.01.2013)

Kdo by čekal regulérní špageťák bude notně zklamán. Jde dokonce spíše o typickou kecací tarantinovku ve westernových kulisách než o poctu žánru (respektive žánrům) se vším všudy. Dalo se to sice čekat, ale i tak je to věčná škoda, protože jestli někdo, tak právě Quentin měl na to zkusit vyzvat svatou taliánskou Sergio trojici (Leone, Sollima, Corbucci) na jejím výsostném poli. Každopádně je zcela jedno "co to je/není", když jde hlavně o sakra dobrý i stylový film. Samozřejmě platí, že čím více máte nakoukáno, tím více odkazů si všimnete, ale ve výsledku je jedno zda víte, na kterou žánrovou klasiku se odkazuje na harfu hraná Pro Elišku v salónku či ty zbylé stovky aluzí na kde co; na své si ostatně při scéně porodních potíží betaverze ku-klux-klanu přijdou i fanoušci monty pythonovského humoru... Má to pouze dvě vady na kráse. Jednak délku. Je to příliš krátké a z toho důvodu na mnoha místech nemístně zkratkovité. A poté finále bez pomalu gradovaného duelu z očí do očí. Což je faux pas z neodpustitelných, Quentine! (14.01.2013)