Svobodná umění

Josh Radnor už rozdává radost pouze jako nezávislý filmový tvůrce, jelikož jeho Ted Mosblb už je zcela vyčerpaný, což naštěstí neplatí o samotném Radnorovi.Typický milý a lehký film, který si ladně pohravá jak s komedií, tak vkusně i s dramatem.Radnor má úžasný a inteligentní smysl pro humor a neuvěřitelný cit pro drama a mezilidské vztahy.Jeho scénář opět nezklamal, dialogy jsou vtipné, sarkastické, cynické, milé, tvrdé a tak neuvěřitelné, až jsou vlastně pravdivé.Radnor tu rozjíždí několik dějových linek, ale tou hlavní je samozřejmě láska, která se musí prát s otázkou jestli se řídit rozumem, nebo srdcem.Téma téměř vyčerpané dokázal Josh neuěřitelně oživit a postavit ho i na tak banálních věcech, jako je spor o kvalitu jedné nejmenované upírské knižní ságy.Herci jsou pod Radnorovým vedením naprosto přirození a hrají excelentně, nejvíc mě odbourala rolička Zaca Efrona, to sem se musel neskutečně tlemit.Celkově prostě sem tak mile šokovanej tím režisérským přístupem a opravdu obdivuju Radnorův styl vyprávění příběhu.Liberal Arts je sice o malinko slabším kusem, než jeho předchozí film BezvaJeštěDíkyProsím, ale spíš je to tím, že zatímco jeho první film byl takovu milou hříčkou všedních i nevšedních událostí s mile nahlavu postavenou zápletkou, Liberal Arts je dost tvrdým pohledem na svět z pozice jednoho citlivého romantika a je to film podstatně sofistikovanější, inteligentnější, o to ale divácky nevděčnější a místy odtažitý (hlavně pasáže, kdy se hádají o kvalitách knížky mi hrozně sebrali sympatie).To nemění nic na tom, že jsem opět neuvěřitelně bavil a ani snad netušíte jak moc jsem souhlasil s rozhodnutími hlavního hrdiny, což taky lehce příznivě ovlivnilo mé celkové hodnocení.Radnor umí a s Allenem bych ho rozhodně nesrovnával, protože Radnor umí a není to povrchní, do sebe zahledění debil.Moc se těšim na Radnorův další film a upřímně mu přeju, aby už dětem konečně našel tu matku!80%. (16.03.2013)

Jelikož opět už po milionté ujíždím na Himymu, nedalo mi to a konečně jsem si dohledal filmografii Joshe Radnora, jelikož pokud nepočítám jeho miniroličku v Bulšitu, tak jsem ho v žádném filmu neviděl. V době premiéry jsem koukal na nějaké interview s Radnorem, kde se snažil zdůraznit, že se jedná o jeho srdcový projekt, ale bohužel jsem na to už pozapomněl, i kvůli ne zrovna lehké dostupnosti. A hodně mě překvapilo, jak moc si můj oblíbený Ted libuje v minimalismu a pozvolna rozvíjí jednu zakázanou romanci, i za pomoci své záliby v knihomolství a já se utvrdil v tom, že už podruhé Josh hraje vlastně sám sebe a čerpá z osobních zkušeností...a proto mu ta poloha tady i v sitcomu tak hrozně sedí. Fakt jsem nečekal, jak procítěné dílo mě čeká a doufám, že ho ještě někdy v něčem uvidím...a Olsenku samozřejmě taky. (18.11.2017)

Všechny (rozuměj oba) filmy Joshe Radnora se vyznačují takovou určitou lehkostí a nenásilnou zábavností a to je přesně důvod, proč první hodina uteče jako voda, aniž bych se třeba chtěl dívat na hodiny. Pak se to sice začne trochu drolit, ale pořád moc příjemná zábava. PS: Co čert nechtěl, hned následující díl How I Met Your Mother poté, co jsem viděl Liberal Arts, má velmi podobnou zápletku. (29.01.2013)

Sú filmy, pri ktorých pozeraní sa chcete dopichať plastovým príborom. Sú filmy, ktoré vás vcucnú a nepustia do záverečných titulkov. A potom sú filmy, ktoré vystihujú vaše aktuálne mentálne rozpoloženie a presne tam zapasujú. Svobodná umení taký film bol. Užijete si ho len vtedy, keď si ho pustíte v tej správne chvíli a väčšinou úplne náhodne. Príjemné obsadenie, príjemný dej a situácie a dialógy, ktoré si jednoducho zapamätáte a ktoré vám ukáže, ako žiť. Lebo nič nie je stratené, len si netreba ulietávať a občas stretnúť feťáčika Efrona, aby vás vrátil späť na cestu. Treba len trafiť ten správny moment, inak vás to nebude baviť. 4 z 5 (27.08.2018)

Josh "Ted" Radnor znovu a znovu poučuje o životě, ale celé je to omšelé, zoufale okoukané a až absurdně obecné. Chybí přidaná hodnota a absentuje příběh, který by ono poselství zhmotnil. Opět se utápíme v myšlenkách o svobodě myšlení, objektivitě, toleranci, zodpovědnosti a relativitě, přičemž hlavní hrdina se nikdy ze své (dětinské) podstaty nezmění, poněvadž nikdo dostatečně nezpochybní jeho pohled na svět (přesvědčení). Pouze se přizpůsobí konvencím, protože uměle vyzdvihne jednu kategorii (věk). A to je smutné. Naprosto všední film o životě, jenž se snaží mít hloubku a působit moudře, ale ve své podstatě je vlastně hrozně naivní, hloupý a povrchní. Radnorův dětinský klučík by potřeboval jen proplesknout, nikoliv meditovat o Twilightu a anglickém romantismu. 3/10! (08.05.2013)