Nadechni se

Komorní drama, které dokázuje, že i málo slov může mít velkou vypodvídací hodnotu, zvlášť když se jedná o příběh, který se vlastně může dotknout kohokoli z nás. Říká se, že člověk by měl poslechnout své srdce na cestě za štěstím, ale co když mu onu cestu kříží zdravý rozum a zodpovědnost. Nebo jsou to jen okovy každodenního života zmítané ve kleci ze stereotypu? Na to si bude muset každý odpovědět sám, ale tenhle snímek by mohl být pomyslnou střelkou kompasu na rozcestníku života. Jako bonus skvělý soundtrack! (02.09.2014)

Jeden z těch vzácných filmů, co dokáže lehce plynout a z diváka padá všechna tíha přesto, že ve vzduchu jsou cítit trable... Spokojenou americkou domácnost o třech figurantech naruší příjezd přemýšlivé studentky Sophie, která, jakoby si svůj vpád načasovala přesně do počínající krize středního věku muže, který se začíná rozpomínat po čem toužil předtím, než mu vyhlídky zakryla clona existencionálních přízemností, manželských ušlápnutostí a profesní rutiny. Sophiin životní postoj nahlodává Keithovu mysl, která ještě stále odmítá zkornatět, i když si uvědomuje, že otázka volby není aktuální po celý život, je zásadní na jeho počátku, dokud jsme na ni sami, bez břemen... Dál je to už o poblouznění a s ním spojeném riziku - spálit most a vrhnout se po hlavě do peřejí, právě v onu chvíli nezáleží na tom, jestli dopad bude znít jako BUM ááááááá, nebo ááááááá BUM... Nic zvláštního ani objevného, říkáte si, jenže - to by vedlejší roli nesměla dostat krásná hudba a tu hlavní Guy Pearce, který je naprosto famózní - z jeho postavy vyzařuje dobrota, odevzdanost a neskutečná něha a spojení s Felicity Jones dává vzniknout Eliášovu ohni těsně předtím, než udeří blesk, ale erotické dusno není tím, oč tu kráčí, jedná se o ukázkové splynutí duší... dokud nás smrt, nebo jiný naschvál, nerozdělí... No nic. Smile! (20.06.2014)

Nemůžu dát jinak, než dát plný počet, tenhle film si mě postupně omotal kolem prstu. Naprosto uvolněná a přirozená atmosféra, plus pomalý děj, ve kterém se toho zase až tako moc nestane. Žádné honičky, ani výbuchy, "jenom" drama, na první pohled dvou úplně odlišných lidí, kteří k sobě pomalu, ale jistě najdou zalíbení. A to mi dnes bohatě stačilo. Když jsem viděl jak to zase Guy skvěle zahrál, o dnešní pětce bylo rozhodnuto. Úplně jsem se do jeho nálad a pocitů dokázal vcítit a jeho chování zcela chápu. Při pohledu na Felicity, kdo by odolal.... (15.10.2014)

Dobrou polovinu filmu to vypadá, že Breathe In bude opravdu tím filmem, ve kterém se málo mluví, a který se pokouší filmovým způsobem odvyprávět pocit nenaplněné touhy po svobodě, lásce a změně. V druhé části ale přichází trochu nepochopitelný úkrok od nastaveného žánru a tvůrci postavy uvrhají do sledu všemožných zvratů a peripetií, které podle mě vůbec nesouzní s tím, jak je snímek do té doby vyprávěný. Poměrně intenzivní pohledové drama se tak mění v mnohem levnější a divácky přístupnější variantu sebe sama a trochu ničí to, co ho do té doby dělalo opravdu zajímavým. 5/10 (19.07.2018)

Krehké, dojemné, pomalé, zádumčivé ... Viac menej „obyčajný“ film o jednom učiteľovi hudby prežívajúcom v niekoľkoročnom, teraz už stereotypnom vzťahu s manželkou a dcérou a pobyte mladej britskej študentky počas leta v jeho rodine, keď sa návšteva vyvinie pre hlavných aktérov tým najmenej očakávaným, ale pri tom pocitovo najuveriteľnejším smerom. Precízne herecké výkony ustáleného Guya Pierca a krehkej Felicity Jones v reálne uvažujúcich postavách, ktorým bez problémov veríte ich odhodlanie riešiť situáciu, aj napriek tomu, že s nimi (možno) nebudete plne súhlasiť. Vo výsledku len pár charakterov a pritom pohľad každého z nich k vzniknutej situácii je nanajvýš uveriteľný a zbytočne nevyhrotený. Dokonalá súhra kamerových záberov prevažne zameraných na detaily a jemnej klavírnej hudby vytvárajú občas atmosféru ako od samotného Terrenca Malicka (badať to je hlavne pri romantickej scéne v lese pri jazere). Zádumčivý feeling udáva pomaly plynúce tempo; a scenár, ktorý si v závere vystačí len s minimom slov, ale napriek tomu dokáže na scénu priniesť veľmi dusnú atmosféru a poriadnu spŕšku emócii. Precízne napísaná a vynikajúco zrežírovaná nenápadná dráma z každodenného života, ktorá nemá nijaké zvlášť veľké artové ambície a práve o to viac poteší svojou ľudskosťou a určitou jednoduchosťou tým, že nijako zbytočne netlačiť na pílu. Chápem aj zvolený záver prichádzajúci pomerne skoro po konfrontácii, vďaka nemu je nad dlhodobými dopadmi konania postáv možné rozmýšľať ešte dlho po skončení záverečných titulkov, a pritom ani jednu z nich nie je možné bezočivo odsúdiť s jednoznačnými argumentmi. Pár dní po pozretí to vo mne rezonuje ešte viac! CELKOVO: 4* (21.10.2013)