Dovolenkáři

[FOD 2017] Cesta z města jako lék na problémy je fikce a jen eskaluje hluboko ukryté frustrace, které začnou mimo rutinu všedních dní probublávat na povrch. Když Vám dojde proč došlo k poslední scéně (paralela se závěrem na festivalu uvedeného snímku Přepadení! Jack Rozparovač /odkaz obsahuje spoiler/), tak vás zamrazí a můžete si náležitě vychutnat závěrečnou Power of Love od od Frankie Goes to Hollywood. Krásně otrlý to romantický film. A takový milý, laskavý. (05.03.2017)

Propagácia krás anglického vidieka - múzeí, pamiatok, prírodných zaujímavostí - prostredníctvom karavanového výletu zamilovanej dvojice stredného veku. Popri obdivovaní pamiatok a múzeí, či vášnivom sexe v natriasajúcom sa karavane, umrie niekoľko ľudí. Vypečený párik ich z rôznych dôvodov nenechá na žive. V zásade ide o to, že zaľúbenci si chcú užiť očakávaný pokoj a pohodu.  Neznesú ale, ak im niečo alebo niekto dovolenkovú idylu narúša. Vnášanie otravnosti, pred ktorou dovolenkári utekajú do lona pokojného vidieka a prírody, je pre  nich jednoducho neprípustné. Veľa ľudí to pozná: Stres z práce a veľkomestského spôsobu života, pred ktorým mnoho ľudí uniká na dovolenkové destinácie, sa často modifikovane prenáša na očakávané miesta zenového pokoja a nerušenej meditatívnosti uprostred krásnej prírody. Vyskytuje sa v podobe podobne frustrovaných spoludovolenkujúcich. Uprostred sériového vraždenia však nezaháľa ani polícia - podarí sa jej zatknúť zlodejov sliepok, v podobe skupiny novovlnných (new age) hipíkov, ktorí sliepky ukradnú pre potreby zvieracej obete v rámci predvedenia akéhosi pohanského rituálu. Podarená alegória, neštítiaca sa krvavých scén, so skvelou pointou a rovnako skvelým soundtrackom. (30.08.2022)

Děj filmu se točí kolem série nevyjasněných úmrtí a jednoho čerstvého párečku dovolenkujícího v karavanu. Dle mého se ve scénáři příliš tlačilo na morbidnost a odpornost, a tak trochu se zapomělo, až na poslední čtvrtinu, na slušnější pointu příběhu. Nesympatičnost a arogance dvou hlavních, řekněme to slušně "cvakošů", mě alespoň bohatě vynahradily záběry na krásné přírodní scenérie. Ne úplně marně, ale prostě dost divně, na mě tahle černočerná nezávislárna zapůsobila. (18.09.2014)

"Sightseers" lze vnímat jako novodobý ekvivalent britské kultovky "Withnail a já", případně i coby britsky upřímný protipól vůči fanboyovsky vylhané rádoby rebelii amerického "God Bless America". V prvním případě nový snímek přináší další jízlivé odhalení, že cesta z města je ryzí iluze, kde překážkou ke splynutí člověka s přírodou je právě člověk sám. Individualita každého jedince je natolik provázaná s civilizačními neurózami a frustracemi, že odjezd z města nemůže přinést úlevu od nich, ale maximálně tak jejich eskalaci do destruktivní podoby. Namísto melancholie z konce idealistických šedesátých let a probuzení do trudnomyslné reality ve "Withnail a já" přináší "Sightseers" až nihilistický obraz soudobé existence uvízlé v naprostém bezčasí, kde frustrace vychází nikoli ze ztráty osobních ideálů, nýbrž z neschopnosti dostát ideálům společnosti či popkulturou podsouvaným rolím. Útěk do přírody se nedaří právě proto, že i mimo město hrdinové nacházejí personifikace přesně toho, před čím utíkají a nevyhnou se projektování svých úzkostí do okolí. Výsledkem pak je pouze opakovaně zažívaný pocit hněvu, závisti či zklamání. Zabíjení pak není projevem rebelie, ale naopak slabosti a bezradnosti postav. Právě v tomto ohledu představují "Sightseers" osvěžující protipól vůči komunitně pozérskému "God Bless America". Zatímco se americký rádoby rebelský pamflet rochní ve svém zaslepeně velkohubém elitářství, "Sightseers" jasně odhalují své hrdiny jako patologické asociály a autisty, kteří na okolí ventilují frustraci sebou samými. ___ Jen tak mimochodem, ačkoli film vykazuje určité shody s rukopisem a stylem předchozích autorských filmů režiséra Bena Wheatleyho, v prvé řadě je projektem dua scenáristů a hlavních představitelů Steva Orama a Alice Lowe, kteří zde do celovečerní podoby rozvedli dva charaktery ze společných stand-up skečů a Wheatleyho si pouze přizvali k realizaci coby stylově spřízněnou duši na základě jeho debutu "Down Terrace". (27.04.2013)

Zase jednou případ, kdy k hlubšímu docenění je nejspíš potřeba nějaké té omamné látky. Ale jelikož já si tyhle mňamky s lehkým srdcem rád odpustím, tak mi to opět jaksi nechutilo, vtipná část ještě oukej (prostě Britové), ale o hororu se moc mluvit nedá (a nevytrhne to ani ta kapička krve, co se vyvalí z nakřáplý hlavičky). Což je škoda, protože z vlastní zkušenosti vím, že filmaři za kanálem La Manche kvalitní horory (i ty s komediálním kořením) točit umí. Co napsat k příběhu... celou dobu se mi zdálo, že tu buď za á probíhala nekonečná improvizace, anebo za bé se děj vymýšlel za pochodu, na cestě po krásné anglické krajině- anglické exteriéry, asi největší klad filmu. Ale abych jenom neprskal, pár fajn momentů se tu najde, hlavně Alici Lowe, jak naskakují minuty, slušně hrábne aneb (a jak jinak)- za vším hledej ženu :-p ;-) (16.02.2014)