Zimnice

Japonský úradník, makajúci vo firme obchodujúcej s rybami sa nevie dočkať dovolenky na Havaji. Študujúc materiály cestoviek sa už už vidí ako si to v lone prírody rozdá na trávnatých plochách s golfovou palicou, uniknúc tak aspoň na chvíľu vlezlej tokijskej zime, stresu z práce a hlukovému smradu. Miesto toho ho však úcta k tradíciám a vnútorná potreba spraviť niečo pre rodičov privedú na Island uprostred zimy. Relax na Havaji vystrieda povinnosť dostať sa do odľahlého kúta studeného ostrova, plného bublajúcich gejzírov, mystických skalísk a duchov. Zábery nehostinnej, no uhrančivo krásnej prírody, plnej uletených, či poletujúcich Islanďanov, bizarný humor, dobré herecké výkony a skvelá hudba sú hlavnými devízami tohto oči, uši i dušehladiaceho filmu. (03.06.2005)

Tento film je tak trochu reklama na Island. Ukazuje krajinu a typické islandské zvyky bez ladu a skladu, ale spíš jen takové pozlátko, než reálné situace. Kdybych o Islandu nic nevěděla, budu ho hodnotit asi lépe, ale v porovnání s filmem Stuttur frakki, který byl natočen o pár let dříve, a stejně tak představuje zmateného cizince v neznámé zemi, jsem nemohla dát lepší hodnocení. Film mě spíš rozčiloval, než bavil. (01.05.2008)

Pokud věříte na skřítky a vřeštivé hlasy islandských neviditelných sirén, je tento film pro vás právě jako stvořený... Když si k němu přidáte zimou přes závěje klopýtajícího Japonce, jenž sem přijede vykonat pohřební rituál za své tragicky zemřelé rodiče, je o zábavu postaráno. U filmu mě kolikrát napadlo, jak jsou si ostrovní národy v lecčems podobné... Aspoň v té určité kulturní homogennosti, jež často vychází z jejich přírodní i přirozené izolace... Škoda, že tento film u nás ještě nikdo nevydal na DVD. Nebo že by už ano? Je to tak dva roky zpátky, co jsem ho sháněla... S odstupem pár let potvrzeno, ne nikdo tento film u nás zatím nevydal, takže jsem si ho nakonec nechala dovézt přímo z Islandu jednou dobrou duší... Budiž jí jsou trollové příjemně nakloněni za tento skvělý počin:-) (24.06.2009)

Nic. Nic tu nefunguje tak, jak by mělo, atmosféra dost často chybí a ani božská Islandská krajina není samospásná, postavy nejsou ani divné (dost velké mínus), ani zábavné, jenom a pouze pitomé a otravné, dost často i nevkusné (Američané, country Islanďané), pár dobrých věcí se sice zjeví, ale nestačí to, bohužel to nestačí ani na průměr, jelikož závěrečná třetina mě z nějakého neznámého důvodu bytostně nejen míjela, ale štvala. Od spojení Japonska a Islandu se dalo čekat mnohem, mnohem víc. (08.12.2013)

Fridrik Thor Frikriksson tymto natocil svoj suverenne najlepsi fiilm - o japonskom uradnikovi, ktory navstvivil Island, a riesi tu svojich rodicov. Obycajne dialogy prevladaju, to dodrzuje aj tento film, k tomu nadherna, drsna, a dost surova islandska priroda, rezisersky vycibrene. Nie je tu ani jeden strhujucejsi okamih, skor nieco pre artove hnedopichy : 100 % (21.11.2017)