Od písně k písni

Byly doby, kdy jsem Terrence Malicka bezmezně uctívala. Považovala jsem ho za naprosto unikátního tvůrce, který na mě dokázal přenést takové emoce jako máloco. Postupně se mi však Terrence začal vzdalovat a já mu přestala rozumět. Knight of Cups jsem stále nebyla schopná dokoukat. Song to Song by se dalo říct, že je Malickův návrat ke klasické filmové koncepci a bez debat se jedná o jeho divácky nejpřístupnější film za poslední roky. Film má jasně definovaný žánr, úvod, zápletku a vyvrcholení s pointou. Opět místo dlouhých dialogů Malick vypráví pomocí obrazů, doteků a vnitřních monologů. Song to Song je zajímavý film, ale divák musí zcela přistoupit na tak specificky Malickův styl, jinak pro něho ty dvě hodiny můžou být doslova ubíjející. Mi se bohužel potvrdilo, že tento tvůrce se mi emočně zcela vzdálil, ale jeho starší díla (včetně Stromu života) budu stále považovat za mistrovská díla. (02.07.2017)

Mozaika plná krehkých čriepkov zranených postáv, krásnych i smutných vzťahových momentiek, pocitov, myšlienok a vyprázdnenou naráciou stratená v prítomnosti. S nadľudským Lubezkim úžasný audiovizuálny zážitok, ale s tak prepálenou stopážou, že sa takmer nedá dopozerať na jeden krát. Snáď keď sa viac zoznámim s Malickom, mi Song to Song povie ešte o kúsok viac. Je určite splnený sen mať možnosť s takýmto kameramanom a takouto hereckou elitou tvoriť svoje osobné nerozlúštitelné artovky bez šance na komerčný úspech. Hitovky od Die Antwoord potešili. (22.06.2017)

Malick u mňa skončil. Myslím, že kameraman Lubezki uňho mrhá svojim talentom. Jeho filmy majú atmosféru, ale chcelo by to lepší dej. Ja viem, má to byť o pocitoch. Ale neviem, ako sa mu darí angažovať skvelých hercov do filmov, ktoré sú zjavne odsúdené na komerčný neúspech? Kde berie prachy na ďalšie filmy? Nepochybné je, že jeho tvorba nie je priemerná a záleží na tom, či vás chytí za srdce. Väčšinu divákov určite nie. (20.06.2017)

Jsou dvě kategorie lidí. Jedna, která tento film považuje za artový zázrak a druhá, která za pytel sra*ek. Artové snímky mám ráda, ale tenhle "art" byl pěkně bez hloubky, bez jakéhokoliv smyslu, postavy ploché a pro mě to teda nemělo žádnou výpovědní hodnotu a ani ty "krásné přirozené" záběry si tu člověk neužil, protože to všechno bylo až moc vyumělkované. A jakože "příběh" ani nechtějte, abych nějak komentovala, protože takový mišmaš už jsem dlouho neviděla. Po hodině jsem film musela vypnout, protože už jsem tu nicneříkající nudu nemohla ustát a druhou půlku jsem si pak pustila s čerstvýma očima další den a opět ji relativně protrpěla a doufala, že už nastane konec tohoto blábolu. Ani skvělí herci tento film prostě nemohli zachránit. (27.08.2017)

Nejprocítěnější Malick od Tree of Life. Klasicky se jedná o zamotaný příběh, kdy nedokážete rozpoznat začátek od konce, což působí jako připomínka hlavního romantickému trojúhelníku. Rooney Mara tady skutečně září a je to jedna z mála rolí, kde ji vidím využít celou škálu emocí. Hudba a rozmanitá camea od úžasně upřímné Patti Smith po šíleného Vala Kilmera jsou pak kapitolou sama pro sebe. Filmu mírně podkopává nohy přepísklá stopáž a klasická Malickova nechuť k přehlednějšímu narativu, nicméně scéna s Holly Hunter na parkovišti a Goslingem s jeho otcem jsou emocionálně omračující. Krásný konec je pak třešničkou na dortu. (09.07.2017)