30 minut po půlnoci

Pohled jednoho z workoholických koleček zámořské byrokratické mašinérie na (vy)hledání „symbolu všeho zla“ aneb procedurální drama v nejčistší možné podobě. Jak moc je to zajímavé i podrobné, tak moc je to chladné, nedivácké a vyžadující více než zběžnou znalost událostí. První kancelářská hodina výrazně lepší té druhé, která byla z logických důvodů od základů překopána oproti původnímu konceptu. Žádná propaganda se nekoná a Spojenci z toho nevyjdou o nic lépe než "ti zlí", ale přesto to chtělo (mnohem) větší časový odstup. (11.01.2013)

Ve stejném duchu jako Hurt Locker. Když to jen trochu jde, tak odosobněné, chladné, stále naprosto precizní a ve zlomových momentech smrtící tak, že mi málem drkotají zuby. Chtěl jsem Kathryn v hodnocení naschvál trochu podstřelit za to, že stopáží, dokumentárním stylem vyprávění i tím, že do postav nahlédne sotva jednou za pár let, zůstává pořád tak antidivácká. Jenže to zkrátka nejde. Tváří v tvář perfektnímu Marku Strongovi a šestihvězdičkovému finále nezbývá než ZD30 potichu a nepozorovaně zasalutovat. (24.02.2013)

U tohoto filmu mám s Kathryn Bigelow menší problém. V porovnání s geniálním Hurt Locker se totiž jedná filmově o pravý opak. Zatímco Hurt Locker byla čistokrevná akce s pramálem příběhu, Zero Dark Thirty je především příběh, který vítězí na celé čáře nad vším ostatním. Snaží se být tak precizně odvyprávěnou akcí na Bin Ladina, že místy zapomíná na to, že není kniha, ale film. Proto výsledných 157 minut a proto celá řada momentů, kde jsem se až neuvěřitelně nudil. Nebejt závěrečné půl hodiny byl bych totálně nasranej. Naštěstí Jessica Chastain vše udržovala v důrazný hladině, že zavřít oči bych při sledování filmu nedokázal. To by pro mě byla velká škoda. (06.09.2014)

"The ultra-professional result may be easier to respect than enjoy," napsal Peter Debruge v recenzi pro Variety a já tuhle větu můžu podepsat. Kvalitní zfilmování procesu, který vedl k objevení úkrytu Usámy bin Ládina a k jeho zabití. S Jessicou Chastain jako "zažranou" agentkou, s chladem, bez emocí. Což byl asi jediný způsob, jak takhle brzo po daných událostech příběh natočit, aby z něj nevznikla buďto tupá propaganda, anebo naopak trapná antiamerická konspirace. Palec určitě nahoru, ale užil jsem si to? Ne. Pořád je to spíš tříhodinová nuda v poušti než vtahující válečný zážitek. (06.01.2013)

Mám ráda politickými událostmi inspirované filmy, ale přesto si Zero Dark Thirty dokážu představit tak minimálně o půl hodiny kratší. Tato dokumentární, odosobněná rekonstrukce je i na mě přece jen až moc chladná a především v úvodu, který krásně reflektuje problémy "nových" válek (tedy těch vedených proti nepříteli, který není ohraničen teritoriem státu, který nefunguje pod hierarchickou strukturou, který je motivován ideologií a který tedy nejde porazit pouze nasazením armády), mi došlo, že zatímco v realitě mohou být snahy o hledání jakéhokoliv vodítka zajímavé, ve filmu tyto věčné porady a výslechy fungují mnohem hůře. A i když druhá polovina a především závěr mé dojmy vylepšují, zůstane mi Zero Dark Thirty v mysli jako film, který si jen tak pro zábavu nikdy nepustím. A to i přesto, že jsem ale jakýmsi zvláštním způsobem ráda, že jsem ho viděla. (31.01.2013)